Biomimetika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Biomimetika je obor vědy (zvláště biologie), který zkoumá zajímavá konstrukční řešení v přírodě u živých organismů a snaží se je napodobit a využít k vývoji nových vynálezů, technických řešení [1] a jejich široké využití pro pokrok [2] [3] atd.

ostnatý plod
Malé háčky na ostnatých plodech rostlin ...
suchý zip
... inspirovaly suchý zip.

Jako Biomimetika nebo též biomimikry zkoumají zajímavá konstrukční řešení v přírodě u živých organismů a snaží se je napodobit a využít k vývoji nových vynálezů, technických řešení [1] a jejich široké využití pro pokrok [2] [3] atd.. Termíny "biomimetika" a "biomimikry" pocházejí ze starověkého řeckého: βίος (bios), život, a μιμήσις (mīmēsis), imitace, od μιμεϊσθαι (mīmeisthai), napodobovat, od μίμης (mimos) napodobitel. Úzce související obor je bionika.[4]

Díky přirozenému výběru vyvinuly živé organismy postupně dobře přizpůsobené struktury a materiály. Biomimetika dala vzniknout novým technologiím inspirovaným biologickými řešeními jak na makro, tak a nanometrické úrovni. Příroda vyřešila inženýrské problémy, jako jsou samoléčebné schopnosti, tolerance a odolnost vůči okolnímu prostředí, hydrofobicita, samouspořádání a využívání sluneční energie.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jako jeden z prvních příkladů bylo studium letu ptáků, při hledání možností létání lidí. Leonardo da Vinci (1452-1519), ačkoli nikdy nebyl úspěšný při konstruování "létajícího stroje", byl horlivým pozorovatelem anatomie a letu ptáků a vyhotovil četné poznámky a náčrtky svých pozorování i vytvořil mnoho náčrtků "létajících strojů".[5] Bratři Wrightovi, kterým se v roce 1903 podařilo létat prvními letadly těžší než vzduch, údajně získali inspiraci z pozorování holubů během letu.[6]

Během padesátých let vyvinul americký biofyzik a polyhistor Otto Schmitt koncept "biomimetiky".[7] Během svého doktorského výzkumu vyvinul Schmittův klopný obvod tak, že studoval nervy v chobotnici a pokoušel se navrhnout zařízení, které replikovalo biologický systém šíření impulsů nervy.[8] Postupně se soustředil na zařízení, která napodobují přirozené systémy a v roce 1957 svůj pohled, který kontrastoval se standardním pohledem na biofyziku nazvat biomimetika.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Merrill, Connie Lange (1982).  "Biomimicry of the Dioxygen Active Site in the Copper Proteins Hemocyanin and Cytochrome Oxidase". 
  2. a b (2008) Compact Oxford English Dictionary. ISBN 978-0-19-953296-4. 
  3. a b Vincent, JFV (2009).  "Biomimicry-a review". Proc. I. Mech. E. 223: p919-939. 
  4. Mary McCarty. [https://web.archive.org/web/20110604025951/http://www.daytondailynews.com/o/content/oh/story/opinions/columns/2009/01/29/ddn012909mary.html?cxntlid=inform_sr "Life of bionics founder a fine adventure"]. ''Dayton Daily News'', 29 January 2009.
  5. FRANCESCA., Romei,. Leonardo da Vinci. Minneapolis, MN : Oliver Press. 64 pages s. Dostupné online. ISBN 9781934545003.  
  6. 1910-, Howard, Fred,. Wilbur and Orville : a biography of the Wright brothers. Mineola, N.Y. : Dover Publications. xii, 530 p. s. Dostupné online. ISBN 9780486402970.  
  7. a b VINCENT, Julian F. V.; BOGATYREVA, Olga A.; BOGATYREV, Nikolaj R.. Biomimetics: its practice and theory. Journal of The Royal Society Interface. 2006-08-22, roč. 3, čís. 9, s. 471–482. PMID: 16849244. Dostupné online [cit. 2017-09-03]. ISSN 1742-5689. DOI:10.1098/rsif.2006.0127. PMID 16849244. (anglicky) 
  8. Otto H. Schmitt - Como History. sites.google.com [online].  [cit. 2017-09-03]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]