Bestiář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Bestiář (rozcestník).
Galský kohout a gryf v latinském Bestiáři Anny Walshe, Anglie, 15. století; Královská knihovna Kodaň, Gks16330, fol. 102v

Bestiář (z latinského bestiarium od bestia - dravé zvíře, dravec) je kniha nebo její část, obsahující popisy skutečných i mytických zvířat a jiných bytostí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší známý bestiář je anonymní řecké dílo Physiologus pocházející z 2. století. Shrnuje starověké vědění a domněnky o takových zvířatech a bytostech ze spisů klasických autorů, jako je Aristotelova Historia Animalium a v různých dílech Herodota, Plinia, Solina, Aeliana a dalších.

V raném středověku následovaly encyklopedie, jaké napsali Albert Veliký (De animalibus libri XXVI; De mineralibus libri V), Isidor ze Sevilly (12. kniha z jeho Etymologií De animalibus), vykladači apokalypsy jako byli svatý Ambrož nebo Ondřej z Césareje.

Ilustrované bestiáře[editovat | editovat zdroj]

Oblíbené bestiáře, lucidáře a nejstarší cestopisy s ilustracemi zobrazovaly jak bájné lidi, tak bájná zvířata (například jednorožec, hippocampus, gryf nebo hydra), ptáky a dokonce kameny.[1] Antropomorfní bytosti, jako diví lidé nebo deformovaná lidská monstra (bezhlaví akefalové s očima na hrudi, kynokefalové se psí hlavou, jednonozí skiopodi, jednonozí a jednorucí kyklopedi, kyklopové s jedním okem, drakontopedové s dračím tělem a další nestvůry)[2] byly oblíbené od 12. do 15. století.

Přírodní vývoj a ilustrace každého zvířete často doprovázela lekce z morálky, což odráželo, že svět sám o sobě hlásá Slovo Boží a že každá živá bytost má svůj význam. Bestiáře z 12. století oblíbené v Anglii a ve Francii byly většinou kompilacemi dříve vydaných textů.

Samostatné ilustrace[editovat | editovat zdroj]

Bytosti z bestiáře mohou tvořit jen část knihy nebo izolované ilustrace jako drolerie v knihách vrcholného a pozdního středověku. Objevují se v cestopisech, v bibli či modlitebních knihách (například Bible Václava IV., Kniha hodinek, Viaticus), kde zaujímají pozici pouhých drolerií bez souvislosti či v přímém protikladu k ilustrovanému textu. Prvním českým autorem, který názvosloví bestiáře přeložil do češtiny, byl pražský univerzitní Mistr Klaret ve 3. čtvrtině 14. století.

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Bestiáře a jejich ilustrace představují významný pramen pro ikonografii výtvarného umění středověku.

Moderní doba a současnost[editovat | editovat zdroj]

Bestiáře z moderní doby jsou například Borgesova Fantastická zoologie (v originále El libro de los seres imaginarios), Apollinairův Bestiář aneb průvod Orfeův,[3] ze současné fantasy literatury Bestiář Harryho Pottera od J.K. Rowlingové a z české románové tvorby Bestiář Barbary Nesvadbové.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Létající ryba (Muhammad ibn Mahmud Tusi, Walters W59338B, 12. stol., Baltimore)
Létající ryba
(Muhammad ibn Mahmud Tusi, Turecko, 12. stol., Walters Art Museum, Baltimore)
Jednorožec a medvěd (Ashmole bestiary, fol. 21r, počátek 13. stol., Oxford)
Jednorožec a medvěd
(Ashmoleův bestiář, fol. 21r, počátek 13. stol., Ashmoleova knihovna Oxford)
Slon (Oxford, Bodley library 764)
Slon napadený drakem
(1225–1250, Anglie/Peterborough?, Bodleyova knihovna, Oxford)
Lvi (Ashmole bestiary, počátek 13. stol., Oxford)
Lvi a lvice
(Ashmoleův bestiář, počátek 13. stol., Oxford)
Dvouhlavé monstrum (Maastrichtská Kniha hodinek, 1300–1325, BL Stowe MS17 fol 039r)
Dvouhlavé monstrum
(Maastrichtská kniha hodinek, 1300–1325, Maastricht nebo Lutych; Britská knihovna Londýn, Stowe Ms17)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Luboš Antonín: Bestiář: bájná zvířata, živlové, bytosti, monstra, obludy a nestvůry v knižní ilustraci konce středověké Evropy. Praha 2003, 2010
  2. Jan Royt-Hana Šedinová, Slovník symbolů. Praha 1998, s. 165-169
  3. [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Luboš Antonín: Bestiář : bájná zvířata, živlové, bytosti, monstra, obludy a nestvůry v knižní ilustraci konce středověké Evropy. 1. vyd. Argo Praha 2003, 2. vyd. Půdorys Praha 2010, ISBN 978-80-86018-37-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]