Bertrand Poirot-Delpech

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bertrand Poirot-Delpech
Narození 10. února 1929
Paříž
Úmrtí 14. listopadu 2006 (ve věku 77 let)
Paříž
Povolání novinář, esejista, romanopisec a spisovatel
Alma mater Collège Stanislas de Paris
Lycée Louis-le-Grand
Ocenění Prix Interallié (1958)
Velká cena Francouzské akademie za román (1970)
komandér Národního řádu za zásluhy (1997)
komandér Řádu čestné legie
Děti Julie Wolkenstein
Matthieu Poirot-Delpech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bertrand Poirot-Delpech, často též zkracován jako BPD, (10. února 1929, Paříž14. listopadu 2006, tamtéž) byl francouzský spisovatel a novinář.

Ve své vlasti byl velmi známý, pracoval téměř půl století jako literární kritik pro deník Le Monde, od roku 1986 byl zároveň členem Francouzské akademie. Po jeho smrti jej Dominique de Villepin prohlásil za největšího obránce francouzského jazyka.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • 1958: Le Grand Dadais, (deutsch Der große Tunichtgut. Hamburg 1959)
  • 1960: La Grasse Matinée
  • 1962: L’Envers de l’eau
  • 1966: Au soir le soir
  • 1969: Finie la comédie
  • 1970: La Folle de Lituanie
  • 1973: Les Grands de ce monde
  • 1976: La Légende du siècle
  • 1979: Saïd et moi
  • 1980: Marie Duplessis
  • 1981: Feuilletons
  • 1982: Le Couloir du dancing
  • 1985: L’Été 36
  • 1986: Bonjour Sagan
  • 1987: Monsieur Barbie n’a rien à dire
  • 1988: Le Golfe de Gascogne
  • 1989: Traversées
  • 1994: L’Amour de l’humanité
  • 1995: Diagonales
  • 1997: L’Alerte, théâtre
  • 1998: Théâtre d’ombres, journal
  • 1998: Papon: un crime de bureau
  • 1999: Monsieur le Prince
  • 2001: J’écris Paludes
  • 2002: J’ai pas pleuré (společně s Idou Grinspanovou)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

39. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Jacques de Lacretelle
1986
Bertrand Poirot-Delpech
Nástupce:
Jean Clair