Berijev Be-12
| Be-12 Čajka | |
|---|---|
 | |
| Určení | Víceúčelový obojživelný létající člun |
| Původ | Sovětský svaz |
| Výrobce | OKB Berijev |
| První let | 18. října 1960 |
| Zařazeno | 1965 |
| Charakter | Několik ks ve službě |
| Uživatel | Sovětské námořní letectvo (bývalý) Ruské námořní letectvo Ukrajinské námořní letectvo |
| Vyrobeno kusů | 143[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Berijev Be-12 Čajka ("Racek", v kódu NATO "Mail") je sovětský, resp. ruský protiponorkový a hlídkový bombardovací obojživelný létající člun.[2] Poprvé vzlétl roku 1960 a do služby byl zaveden roku 1965. Stroj je vybaven radarem a přístroji pro detekci nepřátelských ponorek. Operovat může z letišť i vodních ploch. Je využíván nejen ve vojenské, ale i v civilní oblasti. Byl nasazován při pátracích a záchranných akcích.[3]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Hydroplán Be-12 byl vyvinut jako náhrada zastaralých strojů Berijev Be-6.[2] První let prototypu proběhl 18. října 1960.[4]
Služba
[editovat | editovat zdroj]Typ byl do služby přijat roku 1965. Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 byly letouny nasazeny do hlídkování v Černém moři. Od roku 2023 začaly být nasazovány zejména při vyhledávání ukrajinských námořních dronů.[4]
Verze letounu
[editovat | editovat zdroj]- Be-12 – základní verze
- Be-12PS – záchranářská verze
- Be-12P-200 – protipožární verze
Specifikace
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Osádka: 4
- Rozpětí: 29,71 m [2][3]
- Délka: 30,95 m [3]
- Výška: 7 m [2]
- Nosná plocha: 105 m² [2]
- Hmotnost prázdného letounu: 24 000 kg
- Max. vzletová hmotnost: 36 000 kg
- Pohonná jednotka: 2 × turbovrtulový motor Ivčenko AI-20D, výkon 3124 kW každý[2][3]
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 608 km/h [2][3]
- Cestovní rychlost: 320 km/h
- Praktický dostup: 8 000 m
- Dolet: 4 000 km [2][3]
Výzbroj (u vojenské verze)
[editovat | editovat zdroj]- 1500 kg pum, min nebo torpéd (ve vnitřní pumovnici a 4 závěsech pod křídly)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Aeroflight - Beriev Be-12 'Mail'
- ↑ a b c d e f g h BISHOP, Chris. Velká encyklopedie – Moderní vojenské zbraně. Překlad Lubomír Háčik, Martin Hudra, Petr Tůma. 1. vyd. Praha: Svojtka&Co, 2004. 544 s. ISBN 80-7237-863-5. Kapitola Námořní letouny, s. 372.
- ↑ a b c d e f Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X. Kapitola Berijev Be-12 (Čajka) "Mail", s. 234.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BISHOP, Chris. Velká encyklopedie – Moderní vojenské zbraně. Překlad Lubomír Háčik, Martin Hudra, Petr Tůma. 1. vyd. Praha: Svojtka&Co, 2004. 544 s. ISBN 80-7237-863-5. Kapitola Námořní letouny, s. 372.
- Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Berijev Be-12 na Wikimedia Commons - Be-12 Archivováno 16. 2. 2013 na Wayback Machine., www.Be-12.info (anglicky)
