Benny Andersen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Benny Andersen
Benny-andersen DSC03905 (cropped).jpg
Rodné jméno Benny Allan Andersen
Narození 7. listopadu 1929
Vangede
Úmrtí 16. srpna 2018 (ve věku 88 let)
Sorgenfri
Místo pohřbení Pomocný hřbitov
Povolání básník, hudební skladatel, klavírista, autor a spisovatel
Ocenění Cena kritiky (1966)
Zlatý vavřín (1974)
The Native Danish Language Award (1985)
Niels Prize (1995)
Čestný řemeslník roku (2000)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benny Allan Andersen (7. listopadu 1929 Vangede16. srpna 2018 Sorgenfri) byl dánský spisovatel a hudebník. Pocházel z chudé rodiny, živil se jako reklamní textař a barový pianista. Psal divadelní hry, filmové scénáře i dětské knihy, překládal německou poezii, především je známý díky svým básním psaným volným veršem. Známý byl spoluprací se zpěvákem Povlem Dissingem, v roce 1972 vytvořili písňové album Svantes Viser, které bylo zařazeno na seznam Dánského kulturního kánonu. Získal cenu Kritikenprisen a Cenu ministerstva kultury za dětskou literaturu a byl zvolen za člena Dánské akademie.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z chudé rodiny, živil se jako reklamní textař a barový pianista, publikoval v časopise Heretica, roku 1960 vydal debutovou knihu a od roku 1962 byl spisovatelem na volné noze. Psal divadelní hry, filmové scénáře i dětské knihy, překládal německou poezii, především je známý díky svým básním psaným volným veršem, které se vyznačují tragikomickým zobrazením všedního života: „Unikátním a mile přesvědčivým gestem se bez klamu a upřímně, jako nesměle mžourající, krátkozraký, v řeči trochu zadrhávající a mindráky pronásledovaný človíček staví mezi své čtenáře, pravý dánský plebejec („První budou poslední a poslední budou první. Ale co my ostatní?“), člověk (po)chybující, leč bytostný demokrat s bezpečně a pevně humanisticky orientovaným kompasem v srdci i v mysli, a přitom ironik nemilosrdně shazující velkohubou nadutost, pompézní sebevědomí i xenofobní domýšlivost.“[1] Vydání jeho sebraného básnického díla dosáhlo rekordního nákladu 130 000 výtisků. Spolupracoval s hudebníkem a zpěvákem Povlem Dissingem, v roce 1972 vytvořili písňové album Svantes Viser, které bylo v roce 2006 zařazeno na seznam Dánského kulturního kánonu. Andersen také získal cenu Kritikenprisen a Cenu ministerstva kultury za dětskou literaturu, v roce 1972 byl zvolen za člena Dánské akademie.

Andersen v češtině[editovat | editovat zdroj]

Česky vyšel výbor jeho poezie pod názvem Má velká doba byla malá (Odeon 1983) a povídková kniha Tlusťoch Olsen aj. (Odeon 1989). Jan Burian vydal svá zhudebnění Andersenovy poezie na albech Unavený válečník (2000) a Drtivé jistoty (2003).[2]

Vybraná biografie[editovat | editovat zdroj]

Výběr básnických sbírek Bennyho Andersena:

  • Den musikalske ål, 1960
  • Kamera med køkkenadgang, 1962
  • Nikke Nikke Nambo og andre danske børnerim og remser, 1963
  • Den indre bowlerhat, 1964
  • Portrætgalleri, 1966
  • Det sidste øh og andre digte, 1969
  • Her i reservatet, 1971
  • Svantes viser, Borgen, 1972
  • Personlige papirer, 1974
  • Under begge øjne, 1978
  • Himmelspræt (eller kunsten at komme til verden), 1979
  • Tiden og storken, 1985
  • H.C. Andersens land, 1985
  • Chagall og skorpiondans, 1991
  • Denne kommen og gåen, 1993
  • Mit liv som indvandrer, 1993
  • Verdensborger i Danmark, 1995
  • Verden udenfor syltetøjsglasset, 1996
  • Sjælen marineret, 2001
  • Svantes lykkelige dag, 2003
  • Spredte digte, 2005
  • Den Vilde Ungdom, 2005
  • Kram, 2009
  • Den nøgne mand, 2010

Několik jeho povídek:

  • Bukserne, 1963
  • Et lykkeligt menneske, 1968
  • Samlede noveller, 2003

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FRÖHLICH, František: Nesmělý národní básník. Doslov ke knize Má velká doba byla malá. Ivo Železný, Praha 1999.
  2. POLÍVKA, Tomáš S. Jan Burian, Benny Andersen: Drtivé jistoty. Muzikus.cz [online]. 2004-06-06 [cit. 2019-01-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]