Benátský Kypr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kypr
Cipro
 Kyperské království 14891571 Osmanský Kypr 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
Benátská republikaBenátská republika Benátská republika
vznik:
1489 – prodání ostrova Benátské republice
zánik:
1571 – dobytí ostrova Osmanskou říší
státní útvary a území
předcházející:
Kyperské království Kyperské království
následující:
Osmanský Kypr Osmanský Kypr

Kypr se stal zámořským vlastnictvím Benátské republiky v roce 1489, kdy zaniklo nezávislé Kyperské království. Benátské panování nad ostrovem však trvalo jen do roku 1571, kdy byl dobyt Osmanskou říší.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tehdejší kyperská královna benátského původu Kateřina Cornaro (vládla od roku 1474) byla po smrti svého manžela Jakuba II. (řečeného „Bastard“) z dynastie Lusignanů donucena k abdikaci a prodání ostrova republice. Benátky si činily zálusk na tento ostrov obývaný převážně Řeky po celá staletí. Již v době panování Kateřiny Cornaro (14741489) byl prakticky ovládán benátskými obchodníky, kteří zde už předtím dlouhá léta působili, navíc království dlouhodobě upadalo, v roce 1426 se stalo poplatným státem egyptských Mamlúků. Navíc jediný Kateřinin potomek Jakub III. a zřejmý následník nešťastně zemřel na malárii roku 1474 těsně před svými prvními narozeninami. Prodání ostrova a abdikace posledního panovníka znamenal konec svébytného Kyperského království, fakticky posledního z křižáckých států. V rukou Benátek se z Kypru stala de facto italská kolonie této námořní republiky.

Mapa Nikósie s benátským opevněním, autorem je benátský kartograf Giacomo Franco

Benátské období se vyznačovalo útlakem řeckých obyvatel vyznávajících pravoslaví (převážně rolníků, z toho snad až padesát tisíc byli nevolníci) vládnoucí latinskou třídou, která byla dříve spřízněna s králi z lusignanské dynastie, ale i samotnými Benátkami, které na ostrově upřednostňovaly římskokatolictví před většinovým pravoslavím. Po celou dobu byl Kypr vystaven nájezdy Osmanských Turků. V roce 1489, tj. prvním roce benátské nadvlády, Turci vyplenili poloostrov Karpass a zajatce odvedli do otroctví. V roce 1539 turecká flotila zpustošila Limassol. Benátčané si byli z obav z neustále rostoucí Osmanské říše vědomi nezbytného zesílení vlastní obrany a proto opevnili Famagustu, Nikósii a Kyrenii, ale většina ostatních měst zůstávala snadnou kořistí. Benátské opevnění v Nikósii se dochovalo až do současnosti, bylo koncipováno do tvaru hvězdy s jedenácti baštami a vybaveno kanóny. To však nezabránilo 2. července 1570 osmanské invazi pod vedením Laly Kary Mustafy Paši s 60 000 vojáky včetně jezdectva a dělostřelectva, které bez odporu dobylo Limassol, aby následně oblehlo i Nikósii, která padla 9. září 1570, částečně i proto, že její opevnění nebylo ještě zcela dokončené. Zhruba 20 000 křesťanských obyvatel Nikósie bylo zavražděno a také byl vypleněn každý kostel, veřejná budova či palác. Ušetřeny byly pouze ženy a děti, které byly jako zajatci prodáni do otroctví. Ještě nějaký čas Turkům tvrdě odolávalo město Famagusta pod vedením Marka Antonia Bragadina. Obránci v počtu asi 8 500 mužů s 90 děly marně čekali na brzký příchod spojenců z Evropy, proti nim stáli Osmanští Turci o síle 200 000 mužů se 145 děly. Zoufalý odpor se protáhl na dlouhých jedenáct měsíců až do 1. srpna 1571, kdy se Bragadin uvolil předložit obléhatelům podmínky ke kapitulaci, k nímž patřil také bezpečný odchod na Krétu. S tím velitel Lala Kara Mustafa Paša na oko souhlasil, své slovo ale nedodržel, když nechal zbylé obránce a všechny křesťany ve městě zmasakrovat, údajně snad z pomsty za ztrátu svého nejstaršího syna, který padl v boji. Teď už nic nebránilo definitivnímu nástupu nadvlády Osmanů nad ostrovem. Ve stejném roce 7. října porazilo spojené loďstvo Svaté ligy flotilu Osmanské říše v bitvě u Lepanta, nicméně Kypr zůstal Osmanské říši až do roku 1878.