Benátský Kypr

Kyperské království Cipro Κύπρος ←  1489–1571  → vlajka znak
Geografie
Hlavní město	Nikósie
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Kyperští Řekové, Frankové, Italové
Jazyky	řečtina, italština, starofrancouzština, latina
Náboženství	římskokatolické, řecké ortodoxní (majoritní)
Státní útvar
Státní zřízení	kolonie
Mateřská země	Benátská republika Benátská republika
Vznik	1489 – prodání ostrova Benátské republice
Zánik	1571 – dobytí ostrova Osmanskou říší
Státní útvary a území
Předcházející Kyperské království Následující Osmanský Kypr

Kypr (řecky Κύπρος) se stal zámořským vlastnictvím Benátské republiky v roce 1489, kdy byl ostrov kyperskou královnou Kateřinou Cornaro prodán republice a tím skončila nezávislost Kyperského království. Benátská nadvláda nad Kyprem však trvala jen do roku 1571, kdy byl ostrov dobyt Osmanskou říší a tato v podstatě italská kolonie se stala osmanskou provincií (ejáletem).

Historie

Prodej ostrova

Portrét Kateřiny Cornaro od Tiziana

Tehdejší kyperská královna benátského původu Kateřina Cornaro (vládla od roku 1474) byla po smrti svého manžela Jakuba II. (řečeného „Bastard“) z dynastie Lusignanů donucena k abdikaci a prodání ostrova republice. Benátky si činily zálusk na tento převážně Řeky obydlený ostrov po celá staletí. Již v době panování Kateřiny Cornaro (1474–1489) byl prakticky ovládán benátskými obchodníky, kteří zde už předtím dlouhá léta působili, naproti tomu království dlouhodobě upadalo, v roce 1426 se Kypr stal poplatným státem egyptských mamlúků. Navíc jediný Kateřinin potomek Jakub III. a jediný legitimní následník předčasně zemřel na malárii v roce 1474 těsně před svými prvními narozeninami. Prodání ostrova a abdikace posledního panovníka znamenal konec svébytného Kyperského království, fakticky posledního z křižáckých států. Pod benátskou nadvládou se Kypr stal de facto italskou kolonií patřící této rozrůstající se námořní republice.

Benátská nadvláda

Mapa Nikósie s benátským opevněním, autorem je benátský kartograf Giacomo Franco

Pro Kypr se benátské období vyznačovalo především útlakem většinového řeckého obyvatelstva vyznávajícího pravoslaví (převážně rolníků, z toho snad až padesát tisíc byli nevolníci) pod vládnoucí latinskou třídou, frankofonními potomky křižáků, kteří byli předtím spřízněni s králi z Lusignanské dynastie, ale kulturně i s Benátčany, kteří na ostrově upřednostňovaly katolické vyznání před většinovým pravoslavím. Po celou tuto dobu byl Kypr také vystaven nájezdům osmanských Turků. Roku 1489, tj. v prvním roce benátské nadvlády, osmanští Turci vyplenili poloostrov Karpass a zajatce odvedli do otroctví. V roce 1539 turecká flotila zpustošila Limassol.

Benátčané si byli vědomi hrozby ze strany rostoucí Osmanské říše a tudíž i nutnosti zesílení obrany ostrova. Opevnili Famagustu, Nikósii a Kyrenii, ale většina ostatních měst zůstávala snadnou kořistí. Benátské opevnění v Nikósii se dochovalo až do současnosti, bylo koncipováno do tvaru hvězdy s jedenácti baštami a vybaveno kanóny.

Pád benátského Kypru

2. července 1570 došlo k osmanské invazi pod vedením Laly Kary Mustafy Paši s 60 000 vojáky včetně jízdy a dělostřelectva, které bez odporu dobylo Limassol, aby následně oblehlo i Nikósii, která padla 9. září 1570, částečně i proto, že její opevnění nebylo ještě zcela dokončené. Zhruba 20 000 křesťanských obyvatel Nikósie bylo povražděno a také byl vypleněn každý kostel, veřejná budova či palác. Ušetřeny byly pouze ženy a děti, které byly jako zajatci prodáni do otroctví. Ještě nějaký čas Turkům tvrdě odolávalo město Famagusta pod vedením Marka Antonia Bragadina. Obránci v počtu asi 8 500 mužů s 90 děly marně čekali na brzký příchod spojenců z Evropy, proti nim stáli Osmanští Turci o síle 200 000 mužů se 145 děly. Zoufalý odpor se protáhl na dlouhých jedenáct měsíců až do 1. srpna 1571, kdy se Bragadin uvolil předložit obléhatelům podmínky ke kapitulaci, k nímž patřil také bezpečný odchod na Krétu. S tím velitel Lala Kara Mustafa Paša na oko souhlasil, své slovo ale nedodržel, když nechal zbylé obránce a všechny křesťany ve městě zmasakrovat, údajně snad z pomsty za ztrátu svého nejstaršího syna, který padl v boji. Teď už nic nebránilo definitivnímu nástupu nadvlády Osmanů nad ostrovem.

Ve stejném roce 7. října porazilo spojené loďstvo Svaté ligy flotilu Osmanské říše v bitvě u Lepanta, nicméně Kypr zůstal Osmanské říši až do roku 1878.