Barvy života

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Barvy života je neověřená[1][2][P 1] psychodiagnostická metoda realizovaná přes internet, kterou vyvinula společnost DAP Services a jejímž autorem je Jiří Šimonek.[3] Podle autorů dokáže metoda objasňovat strukturu i průběh individuálního i skupinového myšlení, cítění, prožívání i seberealizačního chování.[4] Metoda je však zpochybněna některými odborníky[5] a varuje před ní Unie psychologických asociací ČR, která na základě analýzy řady dokumentů v „žádném případě“ metodu nedoporučuje a naopak se s odkazem na vlastní Stanovisko obává, že „používání této metody v praxi může vést k poškození klientů“.[6] K tomuto stanovisku se dnes kloní i ministerstvo školství.[7] Firmě DAP Services byl také Českým klubem skeptiků Sisyfos udělen také Bludný balvan za rok 2013 v kategorii družstev za „iracionální psychodiagnostiku Barvy života“.[8]

Zpochybnění metody je důležité i kvůli tomu, že výzkum, šíření a podpora používání Barev života byly opakovaně podpořeny z veřejných zdrojů. Česká republika prostřednictvím agentury CzechInvest v rámci programu CzechAccelerator schválila 1,2 milionu [9] na rozvoj metody v Izraeli,[10][11] metoda byla podpořena také Evropskou unií[12] či Visegradským fondem.[13][14] Skupinovým šetřením Barvami života (Vlastní evaluace školy) navíc prošli v rámci evaluace výuky (zavedené vyhláškou 15/2005 Sb.).[15] studenti a žáci velkého množství škol[16] a jejím použitím se při nálezu během namátkové kontroly dětského domova zabývala Kancelář Veřejného ochránce práv.[17]

Princip metody podle DAP Services[editovat | editovat zdroj]

Podle autorů metody jde o zcela odlišný přístup k diagnostice a intervencím, než jaký je znám z klasického pojetí psychologie či psychiatrie. Uvádějí, že jde o diagnosticko-intervenční systém využívající vlastní techniku BSA (barvově-slovních asociací) a metodu OKAV (objektově-komunikační analýzu vědomí), který pracuje se soubory slov, takzvanými slovními moduly, paletou osmi barev a asociacemi těchto podnětů (slovních, obrazových i zvukových).[18] Autoři podle UPA ČR bez dalšího vysvětlení[19] odkazují například na principy čínských a sumerských myslitelů či díla Maxe Plancka či J. W. Goetha[20] a zejména pak Maxe Lüschera, autora tzv. Lüscherova barvového testu.[4]

Společnost DAP Services nabízí klientům na řadě webových portálů[4] různé diagnostické nástroje využívající základy metody k zjišťování rozdílných individuálních i skupinových symptomů a charakteristik: od osobnostního profilu respondentů, přes marketingové analýzy a personalistiku až po šikanu, rizikové jevy ve školách a zdravotní potíže respondentů (potíže pohybového, trávicího, oběhového i dýchacího systému).[21]

Odborným, firmou zaškoleným, následně certifikovaným a pravidelně prověřovaným psychologům je pro podporu intervenční práce u klientů do 18 let věku poskytována hloubková verze testu zcela zdarma.[22]

Skupinovou a individuální diagnostikou prošlo mezi lety 2005 a 2012 přes 350.000 jednotlivců.[zdroj?]

Podle autorů metody byla 6. září 2012 americkým patentovým úřadem přijata žádost o patentování číslo 13605457. Nyní je stav žádosti „Patent pending“.[23] Existenci patentu zpochybňoval Jan Wagner na serveru Česká škola, a to s odkazem na patentovou databázi a vyjádření pracovnice DAP Services. Dodatečně předložila DAP Services dokument o patentové přihlášce s názvem System and Method for Computerized Market Research Analysis, tedy Systém a metoda pro automatizovanou analýzu průzkumu trhu.[24]

Kritika metody[editovat | editovat zdroj]

Autoři metody se odvolávají na to, že metoda vychází z blíže nespecifikovaných myšlenek Maxe Lüschera[25] a je založena na metodě Lüscherova barvového testu.[26] Ten je sice v České republice stále rozšířený, podle Mojmíra Svobody za to však může jeho rychlost a atraktivita pro klienty.[27]

Lüscherův test osobnosti se opakovaně už od sedmdesátých let ukazuje jako méně validní nejen ve srovnávacích výzkumech s běžnými metodami, ale i sám o sobě (nejednotnost a nízká stabilita interpretace[28]). Samotná percepce barev je na rozdíl od tvrzení autorů metody[4] kulturně i rasově závislá.[29][30]

Například ve srovnávacím výzkumu oproti MMPI se ukázalo, že Lüscherův barvový test ukazuje nízkou kriteriální validitu a autoři výzkumu doporučili obezřetnost při jeho využívání.[31] Také při ověřování Lüscherova barvového testu osobnosti v Kanadě se ukázaly výsledky diagnostiky pomocí barev jako závislé na kulturním pozadí a dalších situačních proměnných, nikoliv na osobnostních vlastnostech respondentů.[28] Výhrady oproti Lüscherovu barvovému testu osobnosti ukazují také na malou schopnost diagnostické predikce u tohoto testu.[32] Podle průzkumu, kterou mezi 101 členy Americké psychologické asociace provedl John Norcross a kol., jej odborníci považují za pravděpodobně zpochybněnou metodu („probably discredited“).[33] Toto hodnocení však bylo závislé na teoretické orientaci respondentů a sami autoři studie uvádějí, že výběr těchto expertů převážně z řad editorů psychologických časopisů nemusel být reprezentativní a v příštích výzkumech by bylo lepší začlenit více expertů i z praxe.[33]

Další výzkum pak studuje tzv. „zdánlivou validitu“ Lüscherova testu (tedy pouhé zdání, že test měří to, co měřit má). Test podle autorů podléhá Barnumovu efektu: jeho závěry jsou totiž tak obecné, že je nelze jednoznačně vyvrátit ani přijmout.[34]

Přímo proti samotnému testu Barvy života se postavila Unie psychologických asociací ČR. Ta provedla podrobnou analýzu rozsáhlých materiálů dostupných na internetu i dokumentů dodaných speciálně společností DAP Services, které podle autorů metody popisují její reliabilitu a validitu,[25] na jejichž základě pak vydala níže uvedené stanovisko.[6][35] Její předseda, profesor Pedagogické fakulty UK Stanislav Štech o testu následně prohlásil: Je to ještě horší, než jsme si mysleli. Aniž byste studovala psychologii, tak po přečtení jejich materiálů byste sama přišla na to, že je to celé špatně. Nechápu, jak to mohlo v tolika pedagogicko-psychologických poradnách najít zastánce.[17]

Stanovisko UPA z 19. listopadu 2012, které doporučuje také ministerstvo školství České republiky,[7] metodě vytýká například:[19][35]

  • „Metoda v žádném z odborných parametrů nesplňuje požadavky na standardní diagnostický nástroj.“
  • „Výsledky vyšetření nemohou být díky neadekvátní ‚teorii‘ smysluplně vyhodnoceny.“
  • „Mechanické vyhodnocení výsledků v počítači negarantuje smysluplnost interpretací a závěrů.“
  • „Metoda nerespektuje individualitu člověka a variabilitu jeho potřeb a může diskriminovat znevýhodněné jedince.“
  • „Předložené ‚statistické důkazy‘ představují samoúčelná, iracionální tvrzení, zneužívající laické uživatele, kteří je nemohou ověřit; kvalitu metody však nedokládají.“
  • „Díky systematickým chybám může metoda Barvy života vést ke stigmatizaci klientů nebo je může uvést v omyl (např. při vyšetření kolektivu ve třídě nebo při kariérním poradenství).“

Autoři metody argumentují, že stanovisko UPA bylo vydané na základě nepochopení dodaných materiálů a nepodložených tvrzení,[36] a odkazují zpět na své vlastní materiály potvrzující validitu metody.[25] Dále a podrobněji upozorňují na podle nich neobvyklou koncentraci odporu vůči své metodě také prostřednictvím webu www.ocotadyjde.cz.[37][38]

Naopak pracovníci Výskumného ústavu detskej psychológie a patopsychológie na Slovensku mají zájem o ověření validity a standardizaci celé metody: V záujme inovácie palety psychodiagnostických metodík využívaných v praxi zariadení výchovného poradenstva a prevencie má VÚDPaP záujem uskutočniť štandardizáciu, validizáciu metodiky „Barvy života“ na slovenskej populácii v rámci pripravovaného Národného projektu „Komplexný poradenský systém prevencie a ovplyvňovania sociálno-patologických javov v školskom prostredí.[2]

Martin Zvěřina kromě výše uvedených výhrad k validitě a reliabilitě kritizuje také pojetí Barev života jako výdělečného zájmu, když tvrdí: ...lze stěží přehlédnout, že cílem podnikání je vyrazit peníze z důvěřivců a že se solidními diagnostickými metodami firma mnoho společného nemá. Podle něj se psychologové v metodě angažovaní dělí jako v multilevelovém marketingu – zlaté, stříbrné a bronzové partnerství.[39]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Neexistuje studie, která by vědeckou metodou ověřovala platnost metody Barvy života.[1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Unie psychologických asociací
  2. a b c Stanovisko komisie menovanej riaditeľom VÚDPaP k metodike „Barvy života“
  3. DAP Services: Autoři
  4. a b c d Barvy života
  5. Rozhlas.cz: Odborníci kritizují psychotest Barvy života. Využívají ho stovky škol
  6. a b Dokumenty UPA ČR
  7. a b Informace MŠMT ve věci metody Barvy života
  8. Stříbrný Bludný balvan v kategorii družstev za rok 2013 - firma DAP Services, a.s. za iracionální psychodiagnostiku „Barvy života“ [online]. Český klub skeptiků Sisyfos, 2014-03-28 [cit. 2014-03-28]. Dostupné online. 
  9. Nadějné barevné asociace
  10. CzechAccelerator: Realizované projekty
  11. CzechAccelerator: DAP Services a.s.
  12. DAP Services: Projekty EU
  13. DAP Services: Visegradský fond
  14. Visegrad School Comparison 2012: Project Summary Information
  15. 15/2005 Sb.
  16. Barvy naší školy: Vaše zkušenosti z praxe
  17. a b ŘÍHOVÁ, Barbora. Spory o psychotest nekončí. Lidové noviny. 14. listopad 2012, s. 4. Dostupné online. 
  18. DAP Services: Metoda
  19. a b UPA: Tisková zpráva dne 19. 11. 2012
  20. Detaily odkazů na zdroje
  21. Bez doktora
  22. Poskytování hloubkové diagnostiky zdarma
  23. Metoda patentován v U.S.A. (Patent pending)
  24. Jan Wagner: Causa Barvy života aneb Školství v rukou šarlatánů?
  25. a b c Validita a reliabilita metody
  26. Tajemství barev v Mladé frontě Dnes magazínu z 20.5.2010
  27. ČMPS: Psychodiagnostická činnost v jednotlivých oblastech psychologie
  28. a b Cross-Cultural Validity, Reliability, and Stimulus Characteristics of the Luscher Color Test
  29. GAINES, Rosslyn; POWELL, Gloria J. Children's Color Perception in Relation to Habitat and Skin Color. Child Development. Září 1981, roč. 52, čís. 3, s. 914-920. Dostupné online. 
  30. BORNSTEIN, Marc H. CThe Influence of Visual Perception on Culture. American Anthropologist. Prosinec 1975, roč. 77, čís. 4, s. 774-798. Dostupné online. 
  31. Relationship between the Luscher Color Test and the MMPI
  32. Examining the Luscher Color Test
  33. a b NORCROSS, John C.; KOOCHER, Gerald P.; GAROFALO, Ariele. Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice. Říjen 2006, roč. 37, čís. 5, s. 515-522. ISSN 0735-7028. DOI:10.1037/0735-7028.37.5.515. 
  34. HOLMES, Cooper B.; BUCHANNAN, Jo A.; DUNGAN, David S.; REED, Teresa. The Barnum effect in Luscher color test interpretation. Journal of Clinical Psychology. Leden 1986, roč. 47, čís. 1, s. 133-136. 
  35. a b Stanovisko Unie psychologických asociací ČR k metodě barvových asociací a diagnosticko-intervenčnímu systému Barvy života
  36. Stručné vyjádření Color Assocation, o.p.s. a DAP Services, a.s. ke schůzce na UPA ČR
  37. http://www.nic.cz/whois/?d=ocotadyjde.cz
  38. http://www.ocotadyjde.cz
  39. MARTIN, Zvěřina. Barevné kopyto: Psychologičtí šarlatáni diagnostikují na dálku. Lidové noviny. 12. listopad 2012, s. 8.