Přeskočit na obsah

Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle
Narození1543
Stara Wola
Úmrtí27. prosince 1614 (ve věku 70–71 let)
Lvov
Povoláníheraldik, spisovatel, genealog a básník
Alma materJagellonská univerzita
Tématahistorie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Paprockého erb

Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle (1540/1543 – 27. prosinec 1614 Lvov) byl polský a český historik, heraldik, genealog a spisovatel.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska na nádvoří kroměřížského zámku

Narodil se v Polsku na Paprocké Vůli ve šlechtické rodině. Studoval na univerzitě v Krakově a roku 1577 se účastnil bitvy o Gdaňsk. Jeho osobní život nebyl šťastný, měl o mnoho let starší bohatou manželku Jadwigu Kosobudzkou (zemřela 1572), která jej týrala.[1] Manželství bylo bezdětné. V sedmdesátých létech 16. stol. se jako katolík stal členem strany, která podporovala kandidaturu Maxmiliána Habsburského na polský trůn, ale po porážce Maxmiliána III. roku 1588 byl Paprocký nucen uprchnout z Polska na Moravu.

Na Moravě a v Čechách zůstal přes 22 let, naučil se dobře česky a získal i český inkolát. Jeho pobyt v Kroměříži v letech 1589–1598 připomíná pamětní deska odhalená v roce 2020 na nádvoří kroměřížského zámku. Mimo jiné napsal v Kroměříži i své Zrcadlo markrabství moravského (1593), ve kterém najdeme rytinu Jana Willenberga zachycující nejstarší pohled na město Kroměříž.[2] Díky podpoře nejprve olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského a později Jana Zbyňka Zajíce z Hazmburka i dalších šlechticů napsal řadu knih o genealogii a heraldice, ale také překládal polské básně a psal i vlastní, zejména náboženské. Byl přítelem známého polského alchymisty Michala Sendivoje.[3] Roku 1610 se vrátil do Polska, kde ve Lvově 27. prosince 1614 zemřel a je tam pohřben.

Historický význam jeho děl, zejména Zrcadla markrabství moravského (1593) a Diadochu (1602), obšírné kroniky českých knížat, králů, šlechty i měst, je značný i přes nekritičnost, kterou trpí. Jsou to díla dosud pozoruhodná nejen pro genealoga, ale zejména pro historika, který hledá prameny k českým a polským (také uherským a rakouským) dějinám v 2. polovici 16. století. Jeho básně nejsou bez významu ani pro vývoj básnické polské literatury.[4]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
Ilustrace z Paprockého „Hejtmana“

Polská

[editovat | editovat zdroj]
  • Dziesiecioro przykazanie mezowo, Kraków, 1575.
  • Koło rycerskie, Kraków.
  • Panosza, Kraków, 1575.
  • Historia zalosna o pratkosci i okrutnosci Tatarskiej, Kraków, 1575.
  • Gniazdo Cnoty, zkąd herby Rycerstwa Polskiego swój początek mają, Kraków, 1578.[5]
  • Krótki a prawdziwy wypis z jechania do ziemi Wołoskiej Iwana Wojewody, którego Podkową zowią, Kraków, 1578.
  • Hetman, Kraków, 1578.
  • Król, Kraków, 1578.
  • Testament starca jednego, który mial trzech synow, Kraków, 1578.
  • Historia barzo piekna i zalosna o Ekwanusie Krolu Skockim, Kraków, 1578.
  • Wesele Bogiń, Kraków, 1581.
  • Triumph satyrow, Kraków 1582.
  • Herby rycerstwa polskiego na piecoro ksiag rozdielene, Kraków, 1584.
  • Bartosza Paprockiego Dwie broszury polityczne z lat 1587 i 1588.
  • Pamiec neirzadu, 1588.
  • Nauka rozmanityh philosophow obierani zony, Kraków, 1590 (některé zdroje uvádí 1602).
  • Gwalt na pogany, 1595.
  • Proba cnot dobrych, Kraków, kolem 1595.
  • Ogród królewski w którym krótko opisuje historye Cesarzów, Królow Polskich i Czeskich, arcyksiążąt Austryi, książąt Ruskich, Praha, 1599.
  • Cathalogus arcybiskupów, Kraków, 1613.
  • Nauka i przestrogi na rozne przypadki ludzkie, Kraków, 1613.
  • Naprava Rzeczypospoletej, Kraków, 1895.
  • Upominek, Kraków, 1900.
  • Odpowiedz, Kraków, 1910.

Česká

[editovat | editovat zdroj]
  • Zrcadlo slavného Markrabství moravského, Olomouc, 1593.[6]
  • Kvalt na pohany, 1595.
  • Nová kratochvíle, Praha, 1579-1600 (3 díly).
  • Ecclesia, Praha, 1601.
  • Kšaft, Praha, 1601.
  • Půst tělesný, Praha, 1601.
  • Třinácte tabulí, Praha, 1601.
  • Diadochus, tj. posloupnost knížat a králů českých, biskupů a arcibiskupů pražských a všech třech stavů slavného království českého, to jest panského, rytířského a městského, Praha, 1602.
  • Historie o příbězích v království uherském, Praha, 1602.
  • Obora, Praha, 1602.
  • Panna, ženitba, žena ve staročeskié úpravě polských skladeb Reje z Naglovic, Praha, 1602.
  • Štambuch slezský, Brno, 1609

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Women in Early Modern Polish Society
  2. ↑ FIC, Igor. Kroměříž literární. 1. vyd. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 2000. 163 s. ISBN 80-85945-22-3. 
  3. ↑ The Rosicrucian Enlightenment Revisited
  4. ↑ Encyklopedické heslo Paprocký v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
  5. ↑ Dostupné online
  6. ↑ Dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VEČEŘOVÁ, Petra. Šumanská tiskárna (1585–1628). 1. vyd. Praha: Archiv hlavního města Prahy + Scriptorium, 2002. ISBN 80-902597-3-1, ISBN 80-86197-42-5. S. 112–121. 
  • In: BAĎUROVÁ, Anežka. Sborník k 80. narozeninám Mirjam Bohatcové. [s.l.]: Knihovna Akademie věd ČR, 1999. ISBN 978-809022623-4. Kapitola Petra Večeřová: Diadochos Bartoloměje Paprockého z Hlohol a Paprocké Vůle.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bartoloměj_Paprocký_z_Hlohol_a_Paprocké_Vůle&oldid=23959566“