Bartolomé de Carranza
| Bartolomé de Carranza | |
|---|---|
.jpg) | |
| Církev | římskokatolická |
| Arcidiecéze | Toledo |
| Jmenování | 10. února 1557 |
| Zasvěcený život | |
| Institut | Řád bratří kazatelů |
| Svěcení | |
| Biskupské svěcení | 27. února 1558 světitel Antoine Perrenot de Granvelle |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Zúčastnil se |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 1503 |
| Místo narození | Miranda de Arga, Španělsko |
| Datum úmrtí | 2. května 1576 |
| Místo úmrtí | Řím, Itálie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bartolomé de Carranza y Miranda OP (1503, Miranda de Arga – 2. května 1576, Řím) byl španělský římskokatolický duchovní, teolog, účastník Tridentského koncilu, arcibiskup v Toledu a jedna z nejznámějších obětí španělské inkvizice.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze šlechtického rodu, studoval na univerzitě v městě Alcalá de Henares a v roce 1520 vstoupil do dominikánského řádu. Od roku 1528 byl profesorem teologie na řádové koleji ve Valladolidu.[1] Koncem 30. let jej delegovali na generální konvent dominikánského řádu do Říma. Během konventu vystupoval s tak skvělými projevy, že zaujal i papeže Pavla III. Na žádost císaře Karla V. byl jmenován do delegace španělského duchovenstva na tridentský koncil (1546).[2] Na koncilu se přimlouval za přísnější řád v katolické církvi. Po přerušení koncilních jednání se v roce 1552 vrátil do Valladolidu. V roce 1554 se odebral s infantem Filipem, chotěm Marie I. Tudorovny, do Anglie, kde měl spolu s kardinálem Polem pomáhat panovnici při rekatolizaci země. Usiloval o vyhubení protestantismu tak horlivě, že jej královna jmenovala svým zpovědníkem.[3] Osvědčil se nejen jako kazatel a organizátor náboženského života, ale i jako organizátor náboženských procesů, z nichž nejeden skončil rozsudkem smrti. Nejvýznamnější z jeho obětí byl arcibiskup Thomas Cranmer, jenž byl upálen 21. března 1556.[2]
V roce 1557 Carranza odešel do Nizozemí, kde tehdy sídlil dvůr krále Filipa II., a král ho jmenoval arcibiskupem toledským (1557, biskupské svěcení 1558). V roce 1558 vydal v Antverpách španělský katechismus s názvem Commentarios sobre el catecismo cristiano (Komentář ke křesťanskému katechismu).[1] V témže roce se vrátil do Španělska a byl povolán k loži umírajícího císaře Karla V.[3] Carranza však měl mocné nepřátele a během roku 1558 ho začala vyšetřovat španělská inkvizice. Byl obviňován, že císaře Karla V. odvrátil od pravé víry,[3] že některá jeho kázání obsahovala skrytou kritiku inkvizice, že tajně sympatizuje s určitými názory Martina Luthera a že jeho spisy obsahují obhajobu Lutherova kacířského učení. Byl prozkoumán Carranzův právě vydaný španělský katechismus a bylo konstatováno, že obsahuje několik desítek heretických článků a další desítky vět podezřelých. Ve skutečnosti chtěl autor zřejmě jen zdokonalit katolickou argumentaci a hledal nové formulace, které by lépe odolávaly protestantské kritice.[2] Dne 22. srpna 1559 byl arcibiskup Carranza zatčen a uvězněn.
Osm let byl vězněn ve Španělsku a teprve v roce 1557 pohnul papež Pius V. krále Filipa II. k tomu, aby souhlasil s převozem obviněného arcibiskupa do Říma. V Římě pak byl vězněn dalších devět let, protože nechtěl nic odvolat a trval na veřejné rehabilitaci. Papežská kurie si však nechtěla pohněvat mocného Filipa II., který Carranzu považoval za úlisného zrádce pravé víry, jenž se kdysi vetřel do jeho přízně, a tak se proces prodlužoval.[2] Carranza nakonec musel ustoupit. Papež Řehoř XIII. dne 14. dubna 1576 rozhodl, že arcibiskup musí odvolat šestnáct lutersky znějících vět[1] a nesmí vykonávat pět let arcibiskupskou funkci. Carranza odvolal, byl propuštěn z vězení a už jako svobodný muž se ubytoval v dominikánském klášteře. Své pokání měl projevit tím, že navštíví sedm římských poutních kostelů. Poté, co navštívil první kostely, onemocněl[2] a 2. května 1576 zemřel.
Carranzův spis Commentarios sobre el catecismo cristiano zařadila katolická církev na Index zakázaných knih. Zůstal na něm až do konce 19. století, zmiňuje ho ještě Index z roku 1892.[4] Od roku 1900 přestaly být v Indexu uváděny spisy, které byly zavrženy před rokem 1600; v Indexech vydaných ve 20. století se proto Carranzovo jméno již nenachází.[5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c TUMPACH, Josef; PODLAHA, Antonín, et al. Český slovník bohovědný. Díl 2., Bascath–církevní rok (sešity 22–41). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1913–1916. 951 s. cnb000308871. Heslo „Carranza Bartoloměj", s. 728.
- ↑ a b c d e HROCH, Miroslav; SKÝBOVÁ, Anna. Králové, kacíři, inkvizitoři. Praha: Československý spisovatel, 1987. 325 s. cnb000037171. Kapitola „Marný zápas arcibiskupa toledského", s. 176–187.
- ↑ a b c Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 5. V Praze: J. Otto, 1892. 894 s. cnb000277218. Heslo „Carranza", s. 182.
- ↑ Index librorum prohibitorum sanctissimi Domini Nostri Leonis XIII. Pont. Max. jussu editus: Editio IV. Taurnensis cum appendice usque ad 1892. Taurini : Typ. Pontificia et Archiepiscopalis Eq. Petrus Marietti, 1892. 444 s. [Viz str. 64.]
- ↑ NOVOTNÝ, Josef. O četbě zapověděných knih dle nyní platných zákonů církevních. In: Časopis katolického duchovenstva, ročník 1909. [Viz číslo 4, str. 291–294, a číslo 10, str. 658.]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bartolomé de Carranza na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Carranza v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bartolomé de Carranza
- Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Carranza, Bartolomé ve Wikizdrojích (anglicky)
| Arcibiskup toledský | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Juan Martínez Silíceo |
1558–1576 Bartolomé de Carranza |
Nástupce: Gaspar de Quiroga y Vela |
