Avro Canada CF-103

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
CF-103
Nákres letounu CF-103
Nákres letounu CF-103
Určenípřepadový stíhací letoun
VýrobceAvro Canada
ŠéfkonstruktérJohn Frost
První letneproveden
Vyřazenoprojekt zrušen v roce 1951
UživatelKanada - RCAF/CAF (předpokládaný)
Vyrobeno kusů1 (model v plném měřítku)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Avro Canada CF-103 byl plánovaný kanadský přepadový stíhač, navržený společností Avro Canada na začátku 50. let 20. století, jako potenciální nástupce stejnou společností vyráběného letounu CF-100 Canuck, z kterého byl vyvinut, a který právě vstupoval do služby u Kanadského královského letectva (RCAF)[1] Ačkoliv se plánovalo, že bude schopen létat nadzvukovou rychlostí, CF-103 nabízel jen mírný nárůst rychlosti a dalších schopností v porovnání s CF-100; následkem toho se letoun nikdy nedostal z fáze modelu v plné velikosti.[2]

Konstrukce a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Dokonce ještě předtím než vzlétl prototyp CF-100, společnost Avro Canada prováděla studie potenciálních variant letounu,[3] protože RCAF hledalo přepadový stíhač v vyšší rychlostí.[4] Vzhledem k tomu, že byly zřejmé omezení letounu CF-100 s původními „tlustými“ rovnými křídly, hlavní konstruktér John Frost navrhl řadu úprav, které zahrnovaly tenčí zkosená křídla.[4] V prosinci 1950 rozhodla konstrukční kancelář společnosti Avro Aircraft pokračovat v úpravách letounu, hlavně v použití trupu letounu z prvních sérií letounu CF-100 ve spojení s novými zkosenými křídly a ocasními plochami. Tato konstrukční studie měla označení C-100S.[3][5]

Konstruktér Frost považoval nový návrh za mezistupeň mezi letounem CF-100 a více pokročilým projektem C-104.[3] Charakteristickou změnou byla šikmá a tenčí křídla, s náběžnou hranou pod úhlem 42°, která vytvářela téměř delta křídlo. Zadní křidélka byla rovněž zkosena dozadu.[6] Jeden návrh letounu měl mít dvě přídavné palivové nádrže na náběžné hraně křídla, zhruba ve třech čtvrtinách jeho délky.[7] Navzdory použití silnějších motorů, přepracovaná konstrukce nabízela velice malé zlepšení výkonů, s plánovaným zvýšením rychlosti při střemhlavém letu na Mach 0.95, což bylo jen o trochu lepší než maximální rychlost Mach 0.85 u sériově vyráběného letounu CF-100 Mk 2 a Mk 3.[2] Vedení společnosti Avro, když uznalo že společnost již utrpěla škodu zdlouhavým vývojem letounu CF-100, rozhodlo, že Frostova revidovaná verze by mohla být pojistkou proti skutečnosti, že se nepodařilo uzavřít dlouhodobé kontrakty na dodávky letounů CF-100.[7]

V roce 1951, kanadské ministerstvo průmyslu a obchodu vystavilo objednávku na dva prototypy a drak letounu pro statické zkoušky, projekt byl označen CF-103. Vše potřebné a podrobné technické výkresy byly připraveny do června 1951. Testování v aerodynamickém tunelu, které bylo prováděno v Cornell University, bylo dokončeno v listopadu 1951.[3] Ačkoliv byla postavena dřevěná maketa letounu CF-103, společně s kokpitem a s částečně zabudovanou pohonnou jednotkou, maketa nebyla vybavena podvozkovou částí ani vnitřním vybavením.[8] Byly rovněž připraveny dva různé provizorní návrhy ocasních ploch, zatímco definitivní ocasní plochy měly mít mnohem zkosenější vzhled.[7] Technické a instalační požadavky pro předpokládaný proudový motor Orenda 17 pro CF-103 nebyly ukončeny, jako zkušební „hybrid“ byly použity části motoru Orenda 8 a Orenda 11, vývoj nebyl nikdy dokončen.[9]

Zrušení projektu[editovat | editovat zdroj]

Během roku 1951, letecké zkoušky, které prováděl hlavní zkušební pilotem společnosti Avro Janusz Żurakowski a ostatní členové skupiny zkušebních pilotů, odhalily skrytý potenciál letounu CF-100, který překračoval plánované výkony letounu CF-103, zatímco Frost a konstrukční kancelář byli stále zaujati novými vylepšenými návrhy letounu, který by mohl být potenciálním nástupcem CF-100.[5][10][3] Práce na CF-103 byly zastaveny, první let byl z původně plánovaného léta 1952 přeložen na polovinu roku 1953.[3] Pod tlakem událostí Studené války, kanadská vláda požadovala, aby výroba stíhaček CF-100 a vývoj pokročilejších verzí CF-100, měly prioritu. To vedlo společnost Avro, aby v prosinci 1951 zastavilo skomírající projekt CF-103.[1][11]

Ačkoliv maketa letounu zůstala ve zkušební hale společnosti, následující události zmařily jakoukoliv snahu o oživení projektu.[12] 18. prosince 1952, z výšky 33 000 stop (10 000 m), zkušební pilot Żurakowski provedl střemhlavý let prototypem letounu CF-100 Mk 4 (RCAF sériové číslo 18112) rychlostí Mach 1.06.[6] Tento jeho „nepovolený“ zkušební let[13] vedl ke konečné likvidaci modelu letounu CF-103.[14]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Data pocházejí z publikace Avro Arrow: The Story of the Avro Arrow from its Evolution to its Extinction[10]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2
  • Délka: 18,2 m
  • Rozpětí křídel: 13,1 m
  • Výška: 4,87 m
  • Pohonné jednotky: 2× proudový motor Orenda 17
  • Běžný tah: každý 34,36 kN
  • Tah s přídavný spalováním: každý 37,8 kN

Plánované výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: Mach 0,85 (Mach 0,95 při střemhlavém letu)

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

(Plánovaná)

  • Dopředu střílející skupina osmi kulometů 0,5 inch (12,7 mm) – 200 nábojů na zbraň

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Avro Canada CF-103 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Milberry 1984, str. 317.
  2. ↑ a b Milberry 1981, str. 48.
  3. ↑ a b c d e f Page a kol. 2004, str. 11.
  4. ↑ a b Campagna 2003, str. 55.
  5. ↑ a b Zuk 2001, str. 28.
  6. ↑ a b Milberry 1981, str. 49.
  7. ↑ a b c Valiquette 2009, str. 74.
  8. ↑ Page 1981, str. 70.
  9. ↑ Page 1981, str. 68.
  10. ↑ a b Page a kol. 2004, str. 12.
  11. ↑ Milberry 1984, p. 258.
  12. ↑ Milberry 1981, str. 48–49.
  13. ↑ Stewart 1991, p. 228.
  14. ↑ Zuk 2004, str. 184.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Campagna, Palmiro. Requiem for a Giant: A.V. Roe Canada and the Avro Arrow. Toronto: Dundurn Press, 2003. ISBN 1-55002-438-8.
  • Milberry, Larry. The Avro CF-100. Toronto: CANAV Books, 1981. ISBN 0-9690703-0-6.
  • Milberry, Larry. Sixty Years: The RCAF and CF Air Command 1924–1984. Toronto: CANAV Books, 1984. ISBN 0-9690703-4-9.
  • Page, Ron. Canuck: CF-100 All Weather Fighter. Erin, Ontario: Boston Mills Press, 1981. ISBN 0-919822-39-8.
  • Page, Ron, Richard Organ, Don Watson and Les Wilkinson ("The Arrowheads"). Avro Arrow: The Story of the Avro Arrow from its Evolution to its Extinction. Erin, Ontario: Boston Mills Press, 1979, reprinted Stoddart, 2004. ISBN 1-55046-047-1.
  • Stewart, Greig. Shutting Down the National Dream: A.V. Roe and the Tragedy of the Avro Arrow. Toronto: McGraw-Hill-Ryerson, 1991. ISBN 0-07-551119-3.
  • Valiquette, Marc-Andre. Destruction of a Dream: The Tragedy of Avro Canada and the CF-105 Arrow, Volume 1. Montreal: Marc-Andre Valiquette (self-published), 2009. ISBN 978-2-9811239-0-9.
  • Zuk, Bill. Avrocar, Canada's Flying Saucer: The Story Of Avro Canada's Secret Projects. Erin, Ontario: Boston Mills Press, 2001. ISBN 1-55046-359-4.
  • Zuk, Bill. Janusz Zurakowski: Legends in the Sky. St. Catharine's, Ontario: Vanwell, 2004. ISBN 1-55125-083-7.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Související vývoj[editovat | editovat zdroj]

Srovnatelná letadla[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Letadla Avro Canada
A.V. Roe Canada
V licenci
Související:
  • Avro
  • Hawker Siddeley
  • Hawker Siddeley Canada
  • Orenda Engines
  • Victory Aircraft
    • Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Avro_Canada_CF-103&oldid=21419125“