Arnošt Lavante
| Dipl. Ing. Arnošt Lavante – Lavandeine | |
|---|---|
| Narození | 18. května 1924 Praha, Československo |
| Úmrtí | 17. srpna 2015 (ve věku 91 let) |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | technik, překladatel, autor a vědecký pracovník |
| Ocenění | Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu,  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Arnošt Lavante – Lavandeine (18. května 1924, Praha – 17. srpna 2015) byl český odborník působící v oblasti televizní techniky.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 18. 5. 1924 v Praze[1] do rodiny československého diplomata JUDr. Ernsta Lavante von Lavandeine (1892-1961),[2] potomka krajského chirurga v Táboře, Alexia Lavante (1777-1847), syna francouzského důstojníka.[3] Šlechtický titul získal roku 1906 jeho děda, plukovník Adalbert Lavante Edler von Lavandeine.[4] Školní docházku absolvoval v zahraničí, kde jeho otec pracoval (působil v československé diplomacii v Turecku, později v Jihoafrické unii). V roce 1942 maturoval v Praze.[5]
Do Československa se vrátil po skončení druhé světové války a nastoupil do podniku Tesla Elektronik v Praze-Strašnicích. Od roku 1952 spolupracoval na vývoji prvního československého sériově vyráběného televizního přijímače. Roku 1953 byl zaměstnán jako vědecký pracovník Ústavu pro sdělovací techniku A. S. Popova.[6] V podniku Elstroj sestrojil zařízení pro rektifikaci pentasilanu a silanů na křemík, což bylo důležité při výrobě elektronických součástek. Později se v oblasti digitální techniky podílel na vývoji paměťových elementů, nejprve statických, později dynamických.[5] Roku 1969 absolvoval ČVUT v Praze v oboru technická kybernetika.[1] S rodinou emigroval do Německa, kde pracoval ve firmě Siemens.[5]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Arnošt Lavante byl autorem, či spoluautorem řady prvních příruček k televizním přijímačům: Amatérská televizní příručka[7] (1955, 1957, 1959), Opravy televizních přijímačů (1960) [8], Příručka techniky televizního příjmu a příjmu na VKV[9]. V letech 1953-1961 byl v redakční radě časopisu Amatérské radio: časopis pro radiotechniku a amatérské vysílání.[10] Přeložil a upravil Velkou příručku radioamatéra[11] (1966). Ve Slovanském domě roku 1953 přednesl přednášku Televise v ČSR v rámci cyklu O aktualitách z radiotechniky Čs. společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí.[6] V Národním technickém muzeu v Praze roku 1954 přednášku Čs. přijímač Tesla a dálkový příjem televise.[12]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Arnošt Lavante byl nositelem Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.[13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b České vysoké učení technické v Praze a České vysoké učení technické v Praze. 50 let Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze: almanach absolventů fakulty 1918-2001. Praha: Libri, 2001, s. 269. ISBN 80-7277-082-9.
- ↑ JUDr. Ernst Richard Lavante von Lavandeine. geni_family_tree [online]. 2023-02-10 [cit. 2024-08-21]. Dostupné online.
- ↑ Alexius Lavante (1777-1847) | WikiTree FREE Family Tree. www.wikitree.com [online]. 1777 [cit. 2024-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AT-OeStA/AVA Adel HAA AR 510.27 Lavante, Adalbert, Oberst in Pension, Adelsstand, „Edler von Lavandeine“, 1906.08.08 (Akt (Sammelakt, Grundzl., Konvolut, Dossier, File)). www.archivinformationssystem.at [online]. [cit. 2024-08-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c Arnošt Lavante (1923). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-03-21]. Dostupné online.
- ↑ a b Práce: [Čechy]. Praha: Deník Práce, 05.03.1953, 9(54), s. 5. ISSN 0231-6374.
- ↑ LAVANTE, Arnošt a František SMOLÍK. Amatérská televisní příručka. Praha: Naše vojsko, 1957, s. [3].
- ↑ LAVANTE, Arnošt a Vladimír SELLNER. Opravy televizních přijímačů: určeno opravářům televizních přijímačů a pokročilým amatérům. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1960, s. [1a].
- ↑ RICHTER, Heinz a Arnošt LAVANTE. Příručka techniky televizního příjmu a příjmu na VKV. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1965, s. [1a].
- ↑ Amatérské radio: časopis pro radiotechniku a amatérské vysílání. Praha: Svaz československých radioamatérů, 1956, 5(obsah ročníku), s. [1]. ISSN 0322-9572.
- ↑ SCHUBERT, Karl H.. Velká příručka radioamatéra. Praha: Naše vojsko, 1966, s. [479].
- ↑ Práce: [Čechy]. Praha: Deník Práce, 08.05.1954, 10(109), s. 5. ISSN 0231-6374.
- ↑ Amatérské radio: časopis pro radiotechniku a amatérské vysílání. Praha: Svaz československých radioamatérů, 06.03.1963, 12(3), s. 71. ISSN 0322-9572.
