Antonio Tambosi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonio Tambosi
Antonio Tambosi
Antonio Tambosi
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1901 – 1905
Starosta Trenta
Ve funkci:
1895 – 1899
PředchůdcePaolo Oss Mazzurana
NástupceSilvio Dorigoni
Ve funkci:
1911 – 1913
PředchůdceGabriele Corradini
NástupceVittorio Zippel
Stranická příslušnost
ČlenstvíItalský liberál

Narození27. července 1853
Trento
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. února 1921
Trento
Italské královstvíItalské království Italské království
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonio Tambosi (27. července 1853 Trento[1][2][3]6. února 1921[1][4] Trento[5][3]) byl rakouský politik italské národnosti z Tyrolska (respektive z Jižního Tyrolska), na počátku 20. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Studoval v Mnichově. Byl veřejně a politicky činný.[1] Od roku 1884 pobýval v Trentu, kde se toho roku stal prezidentem tamní alpinistické společnosti.[3] Byl též viceprezidentem obchodní a živnostenské komory.[3] Působil jako velkoprůmyslník.[2] Po otci převzal textilní továrnu. Zastával funkci starosty Trenta, v níž působil od roku 1895 a znovu v letech 1911–1912.[6] Od roku 1894 byl členem obecní rady. Do funkce starosty byl zvolen roku 1895 jednomyslně poté, co zemřel dosavadní starosta Paolo Oss Mazzurana. Tambosi se snažil prosadit výstavbu železniční trati Trento-Malè a Lavis-Molina. Na starostenský post rezignoval roku 1898, ale již v roce 1899 byl opět zvolen. Následujícího roku pak rezignoval na protest proti politice německé etnické většiny v Tyrolsku. V roce 1911 se do funkce vrátil.[3]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1901 za kurii městskou v Tyrolsku, obvod Trento, Cles, Fondo, atd. Rezignace byla oznámena na schůzi 26. září 1905. V parlamentu ho pak nahradil Giuseppe Silli.[7]

Ve volbách do Říšské rady roku 1901 se uvádí jako italský liberální kandidát.[8] Je zachycen na fotografii, publikované v květnu 1906 (ovšem pořízené cca v roce 1904), mezi 18 členy poslaneckého klubu Italské sjednocení (Italienische Vereinigung) na Říšské radě.[9]

Koncem roku 1914 se stal prezidentem italské Národní ligy.[6] Patřil mezi hlavní představitele italského iredentismu.[5]

Za první světové války byl rakouskými úřady souzen pro velezradu.[2] 25. října 1916 byl odsouzen na sedm let do vězení a k vyhoštění, v roce 1917 byl ovšem amnestován, nicméně nadále měl být omezen v pohybu.[6][3] Po válce byl členem italské delegace na pařížské mírové konferenci.[5] Do Paříže ho jako odborníka na otázky Tyrolska povolal premiér Vittorio Emanuele Orlando.[3]

Podle některých zdrojů byl roku 1920 nominován na člena italského senátu.[6] A měl skutečně zasedat v senátu Italského království.[4][5] V databázi senátorů ovšem jeho jméno nefiguruje.[10] Zemřel totiž ještě před složením senátorského slibu,[3] v únoru 1921.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c GANZ, Ilaria. La rappresentanza del Tirolo italiano alla Camera dei deputati di Vienna: 1861-1914. [s.l.]: Società di studi trentini di scienze storiche, 2001. 280 s. Dostupné online. S. 150. (italsky) 
  2. a b c Vermögensbeschlagnahme wegen Hochverrats. Linzer Volksblatt. Duben 1917, čís. 83, s. 5–6. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h Tambosi Antonio (Trento, 27/07/1853 - Trento, 06/02/1921) [online]. catalogo.archividelnovecento.it [cit. 2016-01-05]. Dostupné online. (italsky) [nedostupný zdroj]
  4. a b c Todesfälle. Reichspost. Únor 1921, čís. 42, s. 5. Dostupné online. 
  5. a b c d FREIBERG, Walter; FONTANA, Josef. Südtirol und der italienische Nationalismus: Entstehung und Entwicklung einer europäischen Minderheitenfrage, Svazek 1. [s.l.]: Wagner, 1994. Dostupné online. ISBN 9783703002243. S. 59. (německy) 
  6. a b c d DE GASPERI, Alcide. I cattolici trentini sotto l'Austria: antologia degli scritti dal 1902 al 1915, con i discorsi al parliamento austriaco, 1–2. [s.l.]: Ed. di Storia e Letteratura, 1964. 456 s. Dostupné online. S. 247. (italsky) 
  7. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  8. Das Vaterland, 12. 1. 1901, s. 2.
  9. Österreichische Illustrierte Zeitung 13. 5. 1906, s. 21.
  10. SENATORI DEL REGNO (1848-1943) Dal 01/04/1848 al 06/02/1943 [online]. senato.it [cit. 2016-01-06]. Dostupné online. (italsky)