Anton Möse

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anton Möse
Narození 1861
Markersdorf, Sasko
Úmrtí 8. prosince 1932 (ve věku 70–71 let)
Praha
Bydliště Smíchov
Národnost německá
Povolání stavitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Inzerát firmy Anton Möse, Smíchov, 1905

Anton Möse (1861 Markersdorf[1]8. prosince 1932 Praha[2]) byl pražský stavitel německého původu žijící v Praze, zakladatel stejnojmenné stavební firmy (Anton Möse).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Markersdorfu v Sasku (dnes Německo). V Praze byl nejprve inženýrem u firmy Ringhoffer na Smíchově. V roce 1897 vykonal stavitelské zkoušky a začal podnikat ve stavebnictví.[3]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Byl ženat, s manželkou Johannou, rozenou Hrachowcovou (1865–1896), pocházející z Jablonného v Podještědí (Gabel), se kterou měl syny Bertholda, Antona (ing.) a Richarda a dcery Hermínu (provdaná Bláhová), Hannu (provdaná Meiwaldová) a Elis (provdaná Botichenová).[4] Rodina žila na Smíchově.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Firma Möse[editovat | editovat zdroj]

Poté, co Anton Möse složil stavitelské zkoušky, založil (po roce 1897) na Smíchově stavební firmu Möse.[3] Podle dobových požadavků stavěla firma domy ve stylu secese, expresionismu a konstruktivismu. Nad průměrnou kvalitu vyniká chirurgický pavilon nemocnice v České Lípě, který je zapsán v seznamu kultnrních památek a činžovní dům ve Štefánikově ulici 270/45 (Praha–Smíchov).[5]

Synové Berthold (1886–??) a ing. Anton Möse (1888–1951) ve stavebnictví podnikali i po smrti otce. Syn Berthold obdržel stavitelskou licenci v roce 1918.[6] Příslušníci rodiny získali německé státní občanství v roce 1939.[7] Po druhé světové válce byl majetek ing. Antona Möseho konfiskován.[8]

Zrealizované stavby[editovat | editovat zdroj]

Firma Anton Möse zajišťovala výstavbu, případně i projekci, např.:[6]

  • po 1893 – Hergetova cihelna (Sedlec), stavba podle návrhu berlínské firmy Wilhelm Eckardt & Ernst Hotop[9]
  • 1902–1903 – Čp. 1074, Zborovská 30, Pavla Švandy ze Semčic 5, Praha 5-Smíchov, architekt pravděpodobně Alois Čenský[10]
  • 1906–1909 – stavitel Klárova ústavu slepců (Praha, Malá Strana)[6]
  • 1909–1910 – Vinohradská 117, Praha (divadelní dílny, architekt pravděpodobně Miroslav Stöhr, 1859–1929)[11]
  • 1908–1921 – Kleine Bühne (Malá scéna Nového německého divadla, architekti Josef Zasche a Alfred Pollak)[12]
  • 1923–1925 – Česká eskomptní banka Ústí nad Labem, Bílinská čp. 175, (architekt Karel Jaray styl individualistické moderny s prvky pozdní geometrické secese)[13]
  • 1927–1928 – Pojišťovna Dunaj, palác na rohu Spálené a Purkyňovy ulice v Praze, projekt architekt Adolf Foehr
  • 1932–1933 – Chirurgický pavilon nemocnice v České Lípě, vyprojektovaný firmou Anton Möse[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 389, obraz 472:Möse Anton
  2. (Sterbefall. Reichenberger Zeitung. 10. 12. 1932, s. 3. Dostupné online. 
  3. a b Baumeister (německy). Prager Tagblatt. 15. 12. 1894, s. 4. Dostupné online. 
  4. Sterbefall (německy). Deutsche Zeitung Bohemia. 10. 12. 1932, s. 4. Dostupné online. 
  5. LUKEŠ, Zdeněk. Splátka dluhu (Praha a její německy hovořící architekti 1900–1938). Praha: Fraktály Publishers, 2002. ISBN 80-86627-04-7. Kapitola Möse, podnikatelství staveb, s. 122. 
  6. a b c VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. 761 s. ISBN 80-200-0969-8. Kapitola Mösse, Anton, s. 435-436. 
  7. Státní ústřední archiv: Vyjádření k občanství rodiny Möse
  8. Finanční odbor Praha 7: Záznam o konfiskaci
  9. Náš region Praha: Smutný osud sedleckého zámečku. Snad nedopadne stejně jako jeho známý soused, legendární slon
  10. Jan E. Svoboda: K autorství některých pražských fasád období secese, moderny a kubismu/Alois Čenský. Staletá Praha. 1/2014, s. 93. Dostupné online. 
  11. Jan E. Svoboda: K autorství některých pražských fasád období secese, moderny a kubismu. Staletá Praha. 1/2014, s. 84. Dostupné online. 
  12. Databáze divadel: Die Kleine Bühne
  13. LAUEROVÁ, Zuzana. Architektura peněžních ústavů v severních Čechách v období 1880-1948. Pardubice, 2017 [cit. 2019-02-23]. Bakalářská. Univerzita Pardubice. Vedoucí práce Pavel Panoch. s. 61-62. Dostupné online.
  14. Památkový katalog: Nemocnice v České Lípě

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LUKEŠ, Zdeněk. Splátka dluhu (Praha a její německy hovořící architekti 1900–1938). Praha: Fraktály Publishers, 2002. ISBN 80-86627-04-7. Kapitola Möse, podnikatelství staveb, s. 122.