Antonín z Lipska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Antonín z Lipska OFM
Zasvěcený život
Institut františkáni
Francescocoa.png
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • vikář českého františkánského vikariátu (1488-1491, 1493-1496)
Osobní údaje
Místo narození Lipsko
Datum úmrtí 1498?
Národnost německá
Povolání lektor na klášterních studiích
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín z Lipska OFM († 1498?), jinak též Antonius Luperchius[1] nebo Antonius Gipetius[2], byl německým františkánem činným v českých zemích a jejich řádové františkánské provincii (tehdy - do roku 1517 ještě zvané vikariát). Na provinční kapitule františkánů observantů v květnu 1486 v Opolí byl na následující rok zvolen definitorem, tj. člennem čtyřčlenného definitoria podílejícího se na vedení řádového vikariátu.[3] Opakovaně byl řeholníky shromážděnými na kapitulách zvolen jako do čela českého františkánského vikariátu. V této funkci provinčního vikáře tak působil v letech 1488-1495. V celém tomto období musel Antonín řešit národnostní spory mezi řeholníky, které ho spolu s tehdejším provinčním diskretem Paulinem z Lemberka zavedly až na generální řádovou kapitolu do italského Urbino v roce 1490.[4] Po jednoleté přestávce se stal členem čtyřčlenného provinnčího definitora (definitorem). Kapitulou v žíjnu 1493 byl byl počtvrté zvolen a na následující kapitole o dva roky později volnbou potvrzen provinčním vikářem, jehož funkci zastával do června 1496. Po roční přestávce byl opět zvlen definitorem a součansě provinčím diskretem pro léta 1497-1499.[5] Přivedl roku 1490 za pomoci Jana Filipce a zakladatele Zdislava ze Šternberka františkány observanty do Bechyně. Podle [Bohuslav Balbín|Balbína] zemřel roku 1498 v Tridentu při návratu z generální řádové kapituly v Miláně[6] Jiný osud bratra Antonína uvádí řádový generální ministr a biskup Francesco Gonzaga OFM (†1620) na konci 16. století: „Po několika letech [pozn. poté co byl provinciálem] se srovnal s heretiky a rozhodl se bratry opustit“.[7] Na pozdějši běžné konverze františkánů k luteránství však bylo ještě příliš brzy a sympatie z českou reformací, navíc u německého řeholníka, by byly ve františkánském řádu zcela výjimečnou záležitostí.

Podle Balbína napsal Antonín z Lipska knihu Tractatus de septem donis Spiritus S., kterou znalý český jezuita ohodnotil jako "dílo přemoudré, vpravdě plné Ducha svatého".[8] Jako autor teologického díla působil jistě jako lektor na františkánských řádových studiích.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GONZAGA, Francesco OFM. De origine Seraphice Religionis Franciscanae.... Romae: [s.n.], 1587. S. 456. 
  2. GONZAGA. De origine... (cit.), s. 457. GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. 
  3. HLAVÁČEK, Petr. Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku. Praha: Academia, 2005. ISBN ´80-200-1212-5. S. 166-167. 
  4. HLAVÁČEK, Čeští františkáni... (cit.), s. 64 a násl.
  5. HLAVÁČEK, Čeští františkáni... (cit.), s. 166-167.
  6. BALBÍN, Bohuslav. Bohemia docta. Tractatus II.. Pragae: [s.n.], 1777. S. 15. 
  7. GONZAGA. De origine... (cit.), s. 456.
  8. BALBÍN. Bohemiae doctae tractatus II (cit.), s. 15. Orig.:. " opus sapidissimum, & vere Spiritu Dei plenum". Podle předmluvy měl Balbín tyto informace od svého „přítele“ františkána Jindřicha Labeho.