Jindřich Labe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Jindřich Labe OFM
kněz
Zasvěcený život
Institut františkáni
Francescocoa.png
Sliby  
            dočasné 1668
            doživotní 14. leden 1669
Svěcení
Služby kazatel v Turnově (1677, 1685), Dačicích, Bechyni (1679), Jindřichově Hradci (1679), Voticích (1683)
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Rodné jméno Jan
Datum narození 1648
Místo narození Turnov
Datum úmrtí 4. červen 1693
Místo úmrtí Turnov
Národnost česká[1]
Rodiče Jeremiáš, Zuzana
Povolání teolog, historik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Labe OFM (1648/16501693), někdy též Lábe, latinsky Henricus Labe, německy Heinrich Labe byl český františkán, kazatel, historik a autor spirituální (asketické) literatury pro řeholníky. Narodil se v Turnově jako syn nekatolických, posléze z města vykázaných rodičů Jeremiáše, též člena městského zastupitelstva, a Zuzany, pokřtěn byl Jan.[2] Ve svých 18 letech vstoupil roku 1668 do františkánského řádu, kde 14.1. 1669 složil slavné sliby. Působil v řadě klášterů, kde proslul především svou kazatelskou činností, hlavně v turnovském klášteře (od 1677 jako kazatel a později opět 1685) a dále v Dačicích, Bechyni (1679), Jindřichově Hradci (1679), Voticích 1683. V roce 1685 působil jako kvardián v pražském konventu u P. Marie Sněžné, v letech 16901691 byl superior v Hořovicích, od 4. června 1690 proviční definitor. Zemřel 4. června 1693 v Turnově.

Labe byl přítelem spolupracovníkem Bohuslava Balbína, který Labeho nazývá: „můj dávný přítel a milovník mých horlivých snah, muž velmi lidský a zbožný.[3] Balbín spolupracoval s Labem při pátrání ve františkánských knihovnách především v Olomouci a Brně po českých, zejména františkánských autorech a jejich dílech, které Balbín zahrnul do svého díla Bohemia docta.

Labe byl dobrým příkladem spolupráce františkánů s učenci mimo řád. Balbín byl na druhou stranu Labemu poradcem při psaní jeho prací o františkánských konventech Bechyni a Hájku, z nichž je víc než popis minulosti zřejmá autorova snaha o podporu mariánského kultu v soudobých Čechách:

  • Trias sacra, seu Historia narratio de tribus devotissimis imaginibus (...) in ecclesia Bechinensi vytištěná v Praze Danielem Michálkem v roce 1685.[4] Dílo bylo někdy doplněné o mědiryt sochy bechyňské Piety. Jeho popularitu a užitečnost pro poutníky do Bechyně dokládá i český překlad vytištěný o téměř sedmdesát let později.
  • Historie o třech svatých obrazech, kteří v chrámu Páně Bechyňském ctihodných Páterův františkánův k pobožnosti veřejně vystavenýu Františkánů v Bechyni. Praha : Jan Karel Hraba, 1746.[5] V knize zachytil mj. slavnosti spojené s translací zázračných vyobrazení do františkánského kostela v Bechyni.[6]
  • Malus inter ligna silvarum, seu historia B. V. Lauretanae Silvae sacrae vytištěný v roce 1689 Jiřím Labounem v Praze v jezuitské tiskárně v Klementinu popisuje dějiny Lorety a konventu v Hájku.[7] „Dílo rozdělil – jak to bylo u tohoto žánru běžné – na dvě části, v první knize se věnoval historii místa, ve druhé vypsal více než stovku hájeckých zázračných uzdravení a mariánských zachránění a rozdělil je tematicky a časově do třiceti kapitol.“[8] Dílo vyšlo o rok později též česky:
  • Hágek swaty Milostj Božj, a welikymi Dobrodinjmi P. Marye krásné se zelenagjcy, a nebo Hystorie Lauretanska Panny Marie… Praha : Jiří Laboun, 1690.[9] „K českému vydání navíc připojil desítky modliteb k Panně Marii a k nejčastěji uctívaným světcům, modlitby pro lid určené k jednotlivým částem mše a texty nejoblíbenějších mariánských poutních písní. Podstatně se liší latinská a česká verze i v části věnované dějinám Hájku.“[10] Z překladu určeného lidovému čtenáři byly údajně vypuštěny citace antických autorů a dalších spisů, zato se hojně odvolává na populární středověký mystický spis Psalterium de Laudibus Beatissimae Virginis zvaný též Mariale Arnesti od Arnošta z Pardubic.[11] V díle kromě Hájku najdeme výčet milostných soch a obrazů v Čechách a Evropě se zvláštní kapitolou, věnovanou těm z nich, které byly uctívány františkány.[12]

Labe se však nevěnoval jen minulosti, ale i každodenním spirituálním potřebám křesťanů, jak ukázal v knihách:

  • Dilectus assimilatus capreae, himmulorum, cervorum super montes Nethel. Vytisk Jan Josef Kilian v Olomouci roku 1680. [13] V předmluvě věnované příznivci františkánů hraběti Ignáci Karlu ze Šternberka Labe zmiňuje jeho „velmi vybavenou knihovnu,“ ze které čerpal. Jedná se o asketické dílo poučující o co nejlepší pozemské cestě k nebeskému Bohu a bylo určeno bezpochyby pro samotné řeholníky, stejně jako:
  • Recessum Solitarium animae religiosae. Olomucii, 1680. Tuto knihu s dnes nezjištěným dochováním Labemu připisuje Jaroslav Schaller ve svých dějinách Prahy při popise literárně činných františkánů.[14]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jako „Bohemus“ je Labe zaznamenán na titulním listu své knihy „Trias Sacra...“ z roku 1689.
  2. NOVOTNÝ, Robert R. Turnovští františkáni a (re)katolizace regionu v 17. století. In: Františkánství v kontaktech s jiným a cizím. Praha: Univerzita Karlova, 2009. S. 244-265, zde s. 257.
  3. Orig.: „amicus veteris meus & studiorum meorum amator ... humanissimus et religiosissimus vir.“ BALBÍN, Bohuslav. Bohemia docta. Pars II.. Pragae: charactere Joannis Caroli Hraba, 1777. S. 48-56. BALBÍN, Bohuslav. Bohemia docta. Pars III.. Pragae: characteres haeredum Rosenmüller per Mathiam Glatz factorem, 1780. S. 48-56.  Srov. ELBEL, Martin. Bohemia Franciscana : františkánský řád a jeho působení v českých zemích 17. a 18. století. Olomouc: Univerzita Palackého, Katedra historie Filozofické fakulty, 2001. ISBN 80-244-0229-7. S. 42. BALCAROVÁ, Dagmar. Představitelé barokního písemnictví v Českém ráji.. In: Bohuslav Balbín a kultura jeho doby v Čechách. Praha: [s.n.], 1992. S. 191.
  4. Více viz ELBEL, Bohemia Franciscana (cit.), s. 119. NOVOTNÝ, Turnovští františkáni... (cit.), s. 257. Digitalizovaná kopie (Google Books).
  5. JUNGMANN, Josef. Historie literatury české. Praha: F.Řivnáč, 1849. S. V/1188.  Knihopis č. 4657.
  6. NOVOTNÝ, Turnovští františkáni... (cit.), s. 257.
  7. Digitalizovaná kopie (Google Books)
  8. SLÁDEK, Miloš. Bezpečnost místa svatého před starého hada jedovatostí aneb Hájek v literatuře 17. a počátku 18. století a dvě kázání z jubilejní slavnosti roku 1723. In: Františkánský klášter v Hájku v literatuře 17. a počátku 18. století. Unhošť: Římskokatolická farnost u kostela sv. Petra a Pavla v Unhošti, 2000. S. s. 1-20, zde s. 3-4.
  9. Knihopis č. 4656. Digitalizovaný dokument (Google Books)
  10. SLÁDEK. Bezpečnost místa svatého... (cit.), s. 3.
  11. SLÁDEK. Bezpečnost místa svatého... (cit.), s. 4.
  12. Víz též NOVOTNÝ, Turnovští františkáni... (cit.), s. 257. Františkánský klášter v Hájku – v literatuře 17. a 18. století. Unhošť: [s.n.], 2000. 
  13. Dochováno např. v sbírce starých tisků Muzea Českého ráje v Turnově nebo Moravské zemské knihovně v Brbě. Srov. NOVOTNÝ, Turnovští františkáni... (cit.), s. 257. V rukopise – autogramu psaném v letech 1678–1679 v Turnově a Bechyni dochováno v Jihočeské vědecké knihovně, pobočka Zlatá Koruna, signatura 1 Be 29 (původem z bechyňského kláštera, kam Labe svazek záhy po napsání věnoval. RYBA, Bohumil. Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Soupis rukopisů, které se z několika jihočeských klášterních knihoven uchovaly na místě.... České Budějovice: Státní vědecká knihovna, 1985. S. č. 209, 210 (s. 211-217). 
  14. SCHALLER, Jaroslav. Beschreibung der Königlichen Haupt und Residenzstadt Prag... Band IV. Prag: [s.n.], 1797. S. 160.