Antonín Konvalín
| Antonín Konvalín | |
|---|---|
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1871 – 1873 | |
| Poslanec Moravského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1871 – ??? | |
| Narození | 10. června 1839 nebo 6. října 1836 Nové Syrovice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 1900 Nové Syrovice |
| Sídlo | Nové Syrovice |
| Profese | starosta, politik a zemědělec |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antonín Konvalín, uváděn též jako Anton Konwalin nebo Antonín Konvalina[1] (10. června 1839 Nové Syrovice – ???), byl rakouský rolník a politik z Moravy, po roce 1871 poslanec Moravského zemského sněmu, kromě toho také starosta Nových Syrovic.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]V období let 1866–1874 byl starostou obce Nové Syrovice.[2]
Do Moravského zemského sněmu byl zvolen dvakrát v roce 1871 v rámci ostrého boje mezi Čechy a Němci v kurii venkovských obcí Znojemska, Vranovska a Moravskobudějovicka. Když němečtí liberálové (tzv. Ústavní strana) po porážce Johanna Fuxe Františkem Podveským v anulované volbě v rámci moravských zemských voleb 1870 zjistili, že v obvodě neuspějí, podpořili Konvalína, o němž se domnívali, že je přátelský k Němcům a že sympatizuje s centralisty. S jejich podporou Konvalín v obou volbách Podveského porazil. Volební obvod byl pak pozměněn tak, aby v něm byla německá většina (místo Moravskobudějovicka k němu bylo připojeno Jaroslavicko). Konvalín na sněmu ani jednou nevystoupil.[3] Národní listy ho v roce 1871, po zemských volbách v září 1871, označily za národnostně nerozhodného kandidáta.[1]
Zemský sněm ho roku 1871 delegoval i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy).[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Volby na Moravě. Národní listy. Září 1871, roč. 11, čís. 243, s. 1. Dostupné online.
- ↑ MAZÁČOVÁ, Monika: Znojemská beseda, historie a současnost kulturních spolků na Znojemsku [online]. muni.cz [cit. 2015-05-12]. Dostupné online.
- ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 360.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
