Anorganické názvosloví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Anorganické názvosloví je založeno na hodnotě oxidačního čísla. Anorganické názvosloví (systematické) je zpravidla tvořeno jedním, nebo více podstatnými jmény (označujícími anion/-ty) a přídavným jménem (označujícím kation/-ty). Názvosloví kationtů je ovlivněno hodnotou oxidačního čísla. K označení kationtového prvku se za základ odvozený od jeho českého názvu připojuje přípona, charakteristická pro určitá oxidační čísla, podstatná jména aniontů jsou zakončena příponou -id, připojenou za základ odvozený od latinského názvu prvku. Výjimku tvoří anionty v kyslíkatých kyselinách a od nich odvozené anionty solích.

příklad:

S+IVO−II2
  • oxidační číslo kationtu: +IV … zakončení -ičitý
  • prvek (kationt) síra ⇒ siřičitý kationt
  • oxidační číslo aniontu −II: charakteristické pro oxidy
  • název: oxid siřičitý = SO2

Dvouprvkové sloučeniny[editovat | editovat zdroj]

  • jsou dvouslovné
  • cizoslovně: binární sloučeniny
  • podstatné jméno udává druh chemické sloučeniny, je odvozeno od prvku se záporným oxidačním číslem, připojujeme k němu příponu -id
  • přídavné jméno odvozeno od prvku s kladným oxidačním číslem a jeho koncovka vyjadřuje hodnotu oxidačního čísla (-ný, -natý, -itý, -ičitý, -ičný/-ečný, -ový, -istý, -ičelý)
  • názvy bezkyslíkatých kyselin (vodné roztoky některých dvouprvkových sloučenin s vodíkem) jsou tvořeny slovem kyselina a příponou -ovodíková
  • ve vzorci se prvně uvádí značka prvku s kladným oxidačním číslem a potom značka se záporným oxidačním číslem
  • oxidy O−II, halogenidy X−I , sulfidy S−II, hydridy H−I, nitridy N−III, deuteridy D−I, selenidy Se−II, teluridy Te−II, fosfidy P−III, arsenidy As−III, antimonidy Sb−III, karbidy C−IV nebo karbit (acetylid) (C2)−II, silicidy Si−IV, boridy B−III, peroxidy (O2)−II, hyperoxidy (O2)−I, ozonidy (O3)−I, azid (N3)−I
  • výjimkou z výše uvedeného schématu jsou sloučeniny, ve kterých je aspoň jeden prvek zastoupen atomy/ionty s různým oxidačním číslem, např. oxid železnato-železitý = Fe3O4 = Fe+IIFe+III2O−II4[p 1]

Tříprvkové sloučeniny[editovat | editovat zdroj]

  • Hydroxidy – tvořené kationty a hydroxidovými anionty OH¯ název je tvořen slovem hydroxid a přídavným jménem vycházejícím z názvu kationtu
  • Kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny) – názvy jsou složeny ze slova kyselina a přídavného jména, které je odvozeno od kyselinotvorného prvku se zakončením podle jeho oxidačního čísla.
  • Soli kyslíkatých kyselin (oxokyselin) – se odvozují od kyselin náhradou vodíkových kationtů v molekule kyselin, nejčastěji kationty kovů. Podstatné jméno je odvozeno od základu přídavného jména příslušné kyseliny a přibírá příponu podle oxidačního čísla základního kationtu kyseliny (-nan, -natan...), přídavné jméno je odvozeno od kationtu a jeho oxidačního čísla
  • amid NH2−I, hydrogenvarianty výše uvedených binárních sloučenin: hydrogensulfidy HS−I, ...

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V tomto smyslu lze hovořit i o "jednoprvkových sloučeninách"; jako příklad lze uvést borid boru B2B12−δ objevený r. 2009[1], vyskytující se jako struktura γ-B28 v exotických podmínkách (vysoké tlaky).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. OGANOV, Artem R., Jiuhua Chen, Carlo Gatti, Yanzhang Ma, Yanming Ma, Colin W. Glass1, Zhenxian Liu, Tony Yu, Oleksandr O. Kurakevych, Vladimir L. Solozhenko. Ionic high-pressure form of elemental boron. Nature. 12. únor 2009, svazek 457, čís. 7231, s. 863–867. Dostupné online [abstrakt, cit. 2009-10-22]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature07736. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]