Anna Pravdová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Anna Pravdová, Ph.D
Anna Pravdová (2019)
Anna Pravdová (2019)
Narození25. května 1973 (50 let)
Praha
VzděláníFilozofická fakulta Univerzity Karlovy, Sorbonna
Povoláníhistorička umění, výtvarná kritička, kurátorka, překladatelka, vysokoškolská pedagožka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Pravdová (* 25. května 1973 Moravský Krumlov) je česká historička a teoretička umění. Od roku 2007 je kurátorkou Národní galerie Praha (Sbírka kresby 20. století, Sbírky umění 19. století a klasické moderny).[1] Roku 2021 obdržela francouzský Řád umění a literatury.[2][3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Anna Pravdová pochází z frankofonní rodiny, její dědeček byl malíř a restaurátor a dobrý přítel Karla Černého nebo Františka Hudečka. Nejprve studovala francouzštinu a španělštinu na katedře translatologie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity.[4] V letech 1992-1994 absolvovala studijní pobyt na katedře dějin umění na Université Aix-Marseille v Aix-en-Provence. V letech 1994-1999 studovala dějiny umění a překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Během tří půlročních studijních pobytů na pařížské Sorbonně (1995-1997) působila v letech 1996-1997 jako asistentka v Muzeu krásných umění v Dijonu.[5] Objhájila diplomovou práci Payssages à l´échelle de l´œil - Jindřich Styrsky et Toyen â Paris, 1925-1935 (1997) a na FF UK diplomovou práci Čeští malíři ve Francii v letech dvacátých a třicátých (1999). V letech 1999-2005 absolvovala doktorské studium dějin umění souběžně na FF UK a Sorbonně v Paříži a v březnu-květnu 2004 badatelskou stáž v Bibliothèque nationale de France v Paříži. Roku 2005 obhájila doktorskou dizertaci Čeští umělci ve Francii od vzniku Československa do konce druhé světové války.[6]

V letech 2002-2004 působila jako kulturní asistentka Francouzského institutu v Praze se specializací na výtvarné umění. V roce 2003 se autorsky spolupodílela na výstavě Le Grand Jeu et le surréalisme: Reims, Paris, Prague (Vysoká hra a surrealismus: Remeš, Paříž, Praha) v Muzeu výtvarných umění v Remeši.[4] Od roku 2006 byla vědeckou pracovnicí Ústavu dějin umění FF UK, v letech 2006-2007 vyučovala na Fakultě humanitních studií UK. Roku 2006 absolvovala třitýdenní stáž v Hoover Archives, Stanford University v USA. Roku 2007 pobývala 6 měsíců v Centre de recherches et d´historie de l´Europe centrale contemporaine, Institut Pierre Renouvin v Paříži.[6] Od roku 2007 je kurátorkou Národní galerie Praha (Sbírka kresby 20. století, později Sbírky umění 19. století a klasické moderny).[1] Je místopředsedkyní Uměleckohistorické společnosti na období 2020-2023.[7]

Články publikuje v časopisech Dossier de l´art, Umění, Ateliér, Analogon, Centropa, Dějiny a současnost, Recoins.

Roku 2017 byla spolu s Ivou Knoblochovou iniciátorkou dopisu ministru zahraničních věcí Zaorálkovi, jehož signatáři apelují na nápravu odvolání Jeana-Gasparda Páleníčka z pozice ředitele Českého centra v Paříži.[8]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Roku 2005 obdržela Prix John Jaffé en Lettres et Sciences humaines (cena Rektorátu univerzit města Paříže a kraje Ile de france za nejlepší doktorskou práci v oblasti společenských věd za rok 2005).[6]
  • Za publikaci Zastihla je noc. Čeští výtvarní umělci ve Francii 1938⁠–⁠1945 (2009) ji ocenila Uměleckohistorická společnost Cenou Josefa Krásy.[9]
  • Roku 2018 obdržela Cenu Českého výboru ICOM za výstavu 1918-1938. První republika v Národní galerii.[10]
  • Roku 2021 obdržela francouzský Řád umění a literatury[11]

Publikace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Zastihla je noc (Čeští výtvarní umělci ve Francii 1938–1945), 179 s., Národní galerie v Praze, Opus - Kristina Mědílková, Praha 2009, ISBN 978-80-87048-16-0 (Opus), ISBN 978-80-7035-420-9 (NG)
  • Jan Křížek (1919-1985) („Mně z toho nesmí zmizet člověk“), 349 s., Národní galerie v Praze 2012, ISBN 978-80-7035-504-6
  • Seňorita Franco a Krvavý pes (Malíř, karikaturista a ilustrátor Antonín Pelc (1895-1967)), 445 s., Národní galerie v Praze, Artefactum Praha 2015, ISBN 978-80-7035-573-2 (s Tomášem Winterem)
  • Bonjour, Monsieur Gauguin: Čeští umělci v Bretani 1850-1950, 291 s., Národní galerie v Praze 2017, ISBN 978-80-7035-659-3
  • Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře, 231 s., Moravská galerie v Brně, Malvern 2018, ISBN 978-80-7027-323-4, ISBN 978-80-7530-139-0 (s Petrem Ingerle)
  • První republika 1918-1938, 219 s., Národní galerie v Praze 2018, ISBN 978-80-7035-698-2 (s L. Hubatovou-Vackovou)
  • František Kupka 1871-1957, 240 s., Národní galerie v Praze 2018, ISBN 978-80-7035-689-0 (s Markétou Theinhardt)
  • František Kupka 1871-1957 (Exhibition Guide), 189 s., text Jiří Fajt, Národní galerie v Praze 2018, ISBN 978-80-7035-694-4
  • Toyen: Snící rebelka, 333 s., Národní galerie v Praze 2021, ISBN 978-80-7035-773-6 (s Annie Le Brun, Annabelle Görgen Lammers)
  • École de Paris a čeští umělci v meziválečné Paříži, 367 s., Kosmas, Praha 2023, ISBN 978-80-88256-22-9

Články a statě (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Zahraniční kulturní akce jako nástroj boje za svobodné Československo: kulturní odboj českých umělců a intelektuálů v Paříži 1938-1940. Anna Pravdová, in: O protektorátu v sociokulturních souvislostech / Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2011 s. 79-95.
  • Inventura pařížského dění 1924-1934. Anna Pravdová, in: H. Rousová (ed.), František Foltýn 1891-1976, Brno 2007, s. 61-93

Překlady (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • 1999 Jan Švankmajer (Un surréaliste du cinéma d´animation)
  • 2002 L'oeil éphémere: Oeuvres de Jiří Kolář
  • 2003 Jiří Kolář: Hommage furtif / Letmá pocta
  • 2003 Anna Zemánková
  • 2004 Tsjechische l´art brut tchèque
  • 2006 Art brut: Sbírka abcd
  • 2008 The Brussels Dream / Le Rêve Bruxellois / Der Brüsseler Traum (The Czechoslovak Presence at EXPO 58 in Brussels and the Lifestyle of the Early 1960s / La participation tchécoslovaque à l'exposition universelle de 1958 à Bruxelles et le style de vie au début des annés 60 / Die tschechoslowakische beteiligung an der we)
  • 2009 Dekadence (Bohemian Lands 1880-1914)
  • 2010 Ivan Koleček: Vrstvy / Stratigrafie

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • 2004 Anebo ne / Ou bien non, Nakladatelství Fra, Praha
  • 2009 Kupka (Čech - Francouz - Evropan / Tchèque - Français - Européen / Czech - Frenchman - European), Královéhradecký kraj
  • 2009 Zastihla je noc (Čeští výtvarní umělci ve Francii 1938–1945), Národní galerie v Praze
  • 2011 Alena Nádvorníková, Arbor vitae, Řevnice
  • 2011 Silent Revolutions in Ornament (Studies in Applied Arts and Crafts from 1880-1930), Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha
  • 2012 Jan Křížek (1919-1985) („Mně z toho nesmí zmizet člověk“), Národní galerie v Praze
  • 2012 Jiří Kolář & Béatrice Bizot - Korespondáž, Národní galerie v Praze
  • 2017 Bonjour, Monsieur Gauguin: Čeští umělci v Bretani 1850-1950, Národní galerie v Praze
  • 2023 Toyen - The Dreaming Rebel, Národní galerie Praha

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Národní galerie Praha: PhDr. Anna Pravdová, Ph.D
  2. ↑ Ministerstvo kultury: Anna Pravdová obdržela Řád umění a literatury, 13.7.2021
  3. ↑ Jana Bečková, Cysnews: Anna Pravdová obdržela Řád umění a literatury, 30.7.2021
  4. ↑ a b Anna Pravdová, Jde především o srozumitelný jazyk, rozhovor s M. Vaňkem, Artalk 18. 1. 2019
  5. ↑ Hvězdy Reflexu: Kurátorka Národní galerie Praha Anna Pravdová za prestižní ocenění, Reflex, 7.8.2021
  6. ↑ a b c Lubomír Slavíček, 2016, s. 1166
  7. ↑ UHS: Výbor pro volební období 2020–2023
  8. ↑ Bubínek Revolveru 29. 5. 2017
  9. ↑ Francouzský řád pro Annu Pravdovou, Atelierforart.cz, 2021
  10. ↑ ICOM Česká republika: Gloria Musaealis
  11. ↑ Anna Pravdová obdržela na francouzském velvyslanectví Řád umění a literatury, Nová Večerní Praha, 14.7.2021

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1166-1167, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anna_Pravdová&oldid=23624486“