Anna Pietuszko-Wdowińska
| Anna Pietuszko-Wdowińska | |
|---|---|
| Narození | 1959 (64–65 let) Varšava |
| Povolání | fotoreportérka a fotografka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Anna Pietuszko-Wdowińska (* 1959, Varšava) je polská editorka novinářských fotografií, fotografka a lektorka. Ve spojení s NSZZ „Solidarita“[pozn. 1] v regionu Mazowsze, bývalá šéfredaktorka fotografické agentury PAP.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v roce 1959 ve Varšavě. V roce 1979 začala studovat na postsekundárním fototechnickém ateliéru ve Spokojné ulici ve Varšavě. Tuto školu absolvovala v roce 1981.[1]
V roce 1981 zahájila svou činnost jako fotoreportérka na plný úvazek Mazowského regionu NSZZ „Solidarność“, kde fotografovala pochody a stávky organizované demokratickou opozicí v Polské lidové republice. Během let stanného práva zůstala zapojena do fungování opozičních organizací a redakcí, jako je Inter-Enterprise Workers' Committee of "Solidarity". Byla také spoluautorkou Být poražen a nepodlehnout vítězství - prvního fotoalba vydaného ve druhé tiráži. Zabývala se také sítotiskem, vydávala známky a pohlednice, mimo jiné pro československé opozičníky Václava Havla a Chartu 77.[1] Jako členka tiskového týmu Solidarity fotografovala jednání u kulatého stolu. V roce 1989 se stala fotoreportérkou Občanského poslaneckého klubu[1], rok a půl fotografovala práci v Sejmu.[2]
V pozdějších letech byla vedoucí fotografického oddělení v Życie Warszawy, později v Życie. Z Życie přešla do PAP, kde se stala šéfredaktorkou[2][3] a poté přijala pozici hlavní vedoucí fotoagentury internetové stránky Wirtualna Polska.
Vyučovala fotožurnalistiku na Vyšší odborné škole žurnalistiky. Melchior Wańkowicz ve Varšavě.[2]
Některé její fotografie jsou k vidění v agentuře FORUM[2] a sbírce Centra KARTA.[2][4][5]
Ministr kultury ji udělil řád za propagaci nezávislé kultury.[6][2]
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
Na přelomu let 2021 a 2022 uspořádal Dom Spotkań z Historią ve Varšavě výstavu Jedyne. Nieopowiedziane historie polskich fotografek (Unikátní. Nevyprávěné příběhy polských fotografek), která doprovázela stejnojmennou knihu. Výstavu tvořilo téměř 150 fotografií třinácti polských fotografek, které v 70.–90. letech byly často jedinými ženami v mužských týmech nebo pracovaly samostatně. Autorky se zabývaly různými druhy fotografie. Pracovaly také jako fotoeditorky nebo byly vedoucími fotografických oddělení v redakcích novin. Publikovaly v uznávaných polských i zahraničních tiskových titulech, prezentovaly fotografie v albech a na výstavách a pro mnohé z nich byla fotografie životním stylem. Byly to například: Anna Beata Bohdziewiczová, Iwona Burdzanowska, Joanna Helanderová, Anna Pietuszko-Wdowińska, Marzena Hmielewiczová, Anna Michalak-Pawłowska, Anna Musiałówna, Maja Sokołowska nebo Anna Łośová.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Niezależny Samorządny Związek Zawodowy „Solidarność”. Samostatný samosprávný celostátní odborový svaz „Solidarita“, v letech 1980–1989, do roku 1989 také působící jako masové hnutí odporu proti komunistické nadvládě.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Pietuszko-Wdowińska na polské Wikipedii.
- ↑ a b c Monika Szewczyk-Wittek. Jedyne. Nieopowiedziane historie polskich fotografek [online]. ISBN 978-83-66068-33-9. OCLC 1262592710
- ↑ a b c d e f Fotoreporterki: Anna Pietuszko [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Zmiany w CAF-ie mają odpowiadać potrzebom klientów [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Karol Nowelli. Kronika Warszawy [online].
- ↑ Fotokarta / Nasze zbiory / Kolekcje / OK_0895_Pietuszko_Wdowinska_Anna [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Artinfo [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Jedyne. Nieopowiedziane historie polskich fotografek | wystawa. dsh.waw.pl [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (polsky)
