Anna Michalak-Pawłowska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anna Michalak-Pawłowska
Narození1962 (61–62 let)
Varšava
Povolánífotografka, socio-cultural animator a vysokoškolská učitelka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anna Michalak-Pawłowska (* 1962 ve Varšavě) je polská fotografka, kulturní animátorka, divadelní expertka a akademická pedagožka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v roce 1962 ve Varšavě[1]. Od roku 1975 tančila a zpívala v kapele "Gawęda", se kterou cestovala do zahraničí[2]. Navštěvovala chemickou průmyslovou školu v Saska Kępa[3]. Od počátku stanného práva[2] fotografovala opoziční a umělecké kruhy, dokumentovala setkání, výstavy a protesty[1], dokumentovala také pouť Jana Pavla II. do Polska v roce 1983[2] a pohřeb Jerzyho Popiełuszka[4]. Dne 3. května 1984 byla během jedné z opozičních demonstrací zadržena a zbita[1]. Díky soudci protahujícímu proces jí byla udělena amnestie ještě před vyhlášením rozsudku[5]. V 80. letech 20. století působila v Paláci mládeže jako instruktorka fotografie (1984–1985)[1], poté nastoupila do Varšavské kanceláře uměleckých akcí (1984–1986)[1]. Fotograficky dokumentovala vystoupení v Divadle Powszechnym a Divadla Lektur, akce během Jazz Jamboree a filmové kulisy[1] takových filmů jako Den čtvrtý v režii Ludmiły Niedbalské[6]. Její fotografie se objevily ve Sztandar Młodych , Na Przełaj , Expres Wieczorny a Przegląd Katolicki[1]. V roce 1987 se provdala za fotografa Artura Pawłowského a poté také ukončila svou fotografickou kariéru[7]. V roce 2021 byla její tvorba představena na výstavě Jedyne. Nieopowiedziane historie polskich fotografek v Domě historie a popsané ve stejnojmenné knize Moniky Szewczyk-Wittekové .

V roce 1985 založila ve Varšavě amatérské Hudební divadlo Pantera[1], které patnáct let vystupovalo na scénách profesionálních divadel, komunitních center a dalších, o tři roky později začala realizovat mezinárodní projekty jako Artistic Summer[1]. V roce 1993 absolvovala Fakultu divadelních studií Divadelní akademie ve Varšavě a v roce 2002 Fakultu kulturního managementu Jagellonské univerzity[1]. Založila Středisko uměleckých aktivit "Dorożkarnia", jehož se stala ředitelkou[8], nadaci "Výchova v kultuře" a Střední sociální školu[1]. Byla členkou dozorčí rady Nadace "Krzyżowa" a v letech 2006–2015 působila jako expertka v dotačních programech Ministerstva kultury a národního dědictví, Divadelního ústavu, Národního centra kultury a Národního památkového ústavu hlavního města Varšavy[1]. V letech 2013–2020 zastávala funkci zmocněnkyně primátora hlavního města Varšavy pro kulturní výchovu[1]. Byla oceněna cenou Nadace pro rozvoj místního vzdělávání za kulturní iniciativy (2015) a cenou Přítel varšavské rady mládeže[1].

Je předsedkyní Asociace kulturních animátorů Forum Kraków, přednáší na Divadelní akademii ve Varšavě[1], je členkou asociací Evropská síť kulturních center a Forum Kultury Mazowsze.[9] Řídí rodinné divadlo v Kanie Helenowskie[1].

Výstava Jedyne. Nieopowiedziane historie polskich fotografek, Dom Spotkań z Historią, 2021

Na přelomu let 2021 a 2022 uspořádal Dom Spotkań z Historią ve Varšavě výstavu Jedyne. Nieopowiedziane historie polskich fotografek (Unikátní. Nevyprávěné příběhy polských fotografek), která doprovázela stejnojmennou knihu. Výstavu tvořilo téměř 150 fotografií třinácti polských fotografek, které v 70. až 90. letech 20. století byly často jedinými ženami v mužských týmech nebo pracovaly samostatně. Autorky se zabývaly různými druhy fotografie. Pracovaly také jako fotoeditorky nebo byly vedoucími fotografických oddělení v redakcích novin. Publikovaly v uznávaných polských i zahraničních tiskových titulech, prezentovaly fotografie v albech a na výstavách a pro mnohé z nich byla fotografie životním stylem. Byly to například: Anna Beata Bohdziewiczová, Iwona Burdzanowska, Joanna Helanderová, Marzena Hmielewiczová, Anna Michalak-Pawłowska, Anna Musiałówna, Anna Pietuszko-Wdowińska, Maja Sokołowska nebo Anna Łośová.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Michalak-Pawłowska na polské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Szewczyk-Wittek 2021, s. 164.
  2. ↑ a b c Szewczyk-Wittek 2021, s. 170.
  3. ↑ Szewczyk-Wittek 2021, s. 166.
  4. ↑ Szewczyk-Wittek 2021, s. 178.
  5. ↑ Szewczyk-Wittek 2021, s. 174.
  6. ↑ Szewczyk-Wittek 2021, s. 173.
  7. ↑ Szewczyk-Wittek 2021, s. 180.
  8. ↑ Anna Michalak-Pawłowska. [s.l.]: Narodowe Centrum Kultury Dostupné online. (polsky) 
  9. ↑ Anna Michalak-Pawłowska. [s.l.]: Dorożkarnia Dostupné online. (polsky) 
  10. ↑ Jedyne. Nieopowiedziane historie polskich fotografek | wystawa. dsh.waw.pl [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (polsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SZEWCZYK-WITTEK, Monika, 2021. Jedyne. Nieopowiedziane historie polskich fotografek. Varšava: Dom Spotkań z Historią. ISBN 978-83-66068-33-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anna_Michalak-Pawłowska&oldid=23857058“