Anna Daučíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anna Daučíková
Anna Daučíková na Mezipatrech r. 2006
Anna Daučíková na Mezipatrech r. 2006
Narození 18. srpna 1950
Povolání vizuální umělkyně
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Daučíková (* 18. srpna 1950) je slovenská výtvarnice a vizuální umělkyně. Při své umělecké tvorbě se věnovala malbě, fotografii, akčnímu umění a performanci. Vytvořila řadu instalací. V polovině 90. let se naplno začala věnovat videu. Je jedna z nejvýznamnějších postav slovenské umělecké scény a její práce získaly uznání také v zahraničí.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V letech 19721978 studovala v Ateliéru Sklo v architektuře u docenta Václava Ciglera na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislavě.

V 80. letech žila v Moskvě, kde se intenzivně věnovala malbě, hlavně strukturální. Malovala obrazy plné numerických vzorců. V Moskvě se také věnovala fotografii, nafotila Černobílý fotografický soubor moskevsko/sovětského období. Jen velmi malá část těchto fotografií byla vystavena.

1991 se vrátila zpět na Slovensko, stala se spoluzakladatelkou prvního slovenského feministického časopisu Aspekt.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 opustila malbu a věnovala se instalacím, performancím a nakonec videu. Později už pracovala výhradně v této oblasti. Její práci ovlivňuje nejen její sexuální orientace, ale také genderová tematika. Pracuje precizně s prostorem, jasně a přesně formuluje témata, kterými je velmi často otázka homosexuality, věnuje se tělu, tělesnosti a ztvárňuje sexuální touhy. Její pojetí „Politického těla“ je lidské tělo vnímáno nejen svojí tělesností, ale komplexe v kulturních a civilizačních souvislostech.

Právě uvažováním o sobě a své sexualitě hledá své místo ve společnosti. Otázka vlastní identity je hlavním tématem. Umělkyně je přesvědčená, že sexualita si má uchovat svojí výjimečnost. Moc dobře si uvědomuje a také se snaží, aby její tvorba nebyla označována jako obscénní. Při své videotvorbě nemusí prvoplánovitě ukazovat tělo, ale zvukovými a hmatovými prostředky, které používá, dokáže vizualizovat touhu. Sama se nazývá „příznakovou umělkyní“. Výstav se účastní jen velmi sporadicky.

Obraz považuje za základ výtvarného umění a právě video je podle jejího vnímání obraz v pohybu. Nevnímá věci ve znakové formě, ale má ráda celé obrazy a hlavně proces při jejich tvorbě. Její umění má místo a čas. Pro prezentaci potřebuje diváka, bez diváků neexistuje.

Od roku 1999 se věnuje také pedagogicky činnosti, a to nejen na bratislavské Vysoké škole výtvarného umění, kde vede ateliér videa a multimediální tvorby, ale svými novými pedagogickými metodami vede mladé výtvarníky od roku 2011 také na pražské AVU.

Je přesvědčenou feministkou. Její tvorba je součástí sbírek Slovenské národní galerie v Bratislavě.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 2006: na AVU v Praze Habilitační přednáška „Vrhnut poklad na pohyblivý obraz – video ako obraz v pohybe“
  • 2010: Výchova dotykom, výstava Gender Check MUMOK, Vídeň
  • 2011: Mezinárodní výstavní projekt MAPY, Slovenská národní galerie Bratislava
  • 2011: Nulté roky, Videosekce, Považská galerie umění Žilina
  • 2012: Hidden Publics, Galerie Emila Filly

Videotvorba[editovat | editovat zdroj]

  • 1995: Acquabelle, 17 min.
  • 1996: Afternoon, 5:11 min.
  • 1997: Kissing Hour, 6 min.
  • 1998: Queen’s Finger, 3:54 min.
  • 2000: Siesta, 2 min.
  • 2003: Malholandrajv, 3:47 min.
  • 2003: We Care About Your Eyes, 4:22 min.
  • 2004: Piano Trio in B Flat, 3:40 min.
  • 2005: Passing, 2 min.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]