Anatolij Vasiljevič Ivanov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anatolij Vasiljevič Ivanov
Anatoli Wassiljewitsch Iwanow.jpg
Základní informace
Narození 26. června 1934
Petrohrad
Úmrtí 2. dubna 2012 (ve věku 77 let)
Vídeň
Místo pohřbení Wiener Zentralfriedhof
Povolání hudební skladatel, dirigent, hudební pedagog a klavírista
Nástroje tympány
Ocenění lidový umělec Ruské federace
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anatolij Vasiljevič Ivanov (26. června 1934 v Leningradu2. dubna 2012, Vídeň) byl ruský sólový hráč na bicí nástroje, skladatel a dirigent.

Byl předsedou ruské asociace hráčů na bicí nástroje, členem Percussive Arts Society a členem ruského Svazu autorů. Vyučoval na Konzervatoři Rimského-Korsakova v Sankt-Petěrburgu a byl jedním z nejznámějších pedagogů hry na bicí nástroje ruské školy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval klavír a bicí nástroje na hudební škole na Leningradské konzervatoři. V roce 1957 absolvoval zkoušku u Alexeje Ivanoviče Soboleva (rusky Соболев, Алексей Иванович) a Vasilije Jevsejeviče Osadčuka (rusky Осадчук, Васи́лий Евсеевич).

Od 1952 působil v ruském Státním lidovém orchestru a v Jazzovém orchestru. Od roku 1964 působí jako sólový hráč na bicí nástroje a první hráč na bicí nástroje v orchestru Leningradské filharmonie pod vedením Jevgenije Mravinského a Jurije Temirkanova.

V šedesátých letech 20. století vyvinul organizační program pro soubor bicích nástrojů. V roce 1996 napsal metodickou práci „Играйте в ансамбле ударных инструментов!“ (česky: „Hrajte v souboru bicích nástrojů!“). Roku 1989 založil soubor bicích nástrojů „Виват, ударные!“, který v 90. letech 20. století úspěšně vystupoval na řadě koncertů se svými vlastními skladbami a vlastními úpravami klasické hudby. K jeho žákům se řadí natolik známí umělci, jako je Gal Rasché.

Práce[editovat | editovat zdroj]

K jeho pracím náleží hudební skladby pro ruský lidový orchestr, jazzový orchestr, soubor bicích nástrojů, pro vibrafon, xylofon, celestu, flétnu, klavír a orchestr, buben, soubor tub, sedm hudebních skladeb pro buben a klavír atd. Jednou z jeho nejzávažnějších prací je přepis-transkripce „dětských alb“ Petra Iljiče Čajkovského pro soubor bicích nástrojů, který byl zveřejněn roku 1995.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Anatolij V. Ivanov: Vzgljad iz orkestra („Взгляд из Оркестра“, česky: Pohled z orchestru), Sankt-Peterburg, Garmonija, 2004 ISBN 5-9268-0295-4.