Alp-Arslan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alp-Arslan
Seldžucký sultán
Doba vlády 1063-1072
Úplné jméno Diya ad-Dunya wa ad-Din Adud ad-Dawlah Abu Shuja Muhammad Alp Arslan ibn Dawud
Narození 20. ledna 1029
Úmrtí 25. listopadu 1072
Amudarja
Pohřben Merv
Předchůdce Tugrul-beg
Nástupce Melik-šáh I.
Potomci Melik-šáh I., Arslan Shah I, Tutush I a Al-Muqtadi
Dynastie Seldžucká dynastie
Otec Čagri-beg

Alp-Arslan (20. leden 1029 – 25. listopad 1072) plným jménem Diya ad-Dunya wa ad-Din Adud ad-Dawlah Abu Shuja Muhammad Alp Arslan ibn Dawud byl druhý sultán z dynastie Velkých Seldžuků vládnouci v letech 10631072. Před nástupem vlády zastával funkci místodržícího Chorásánu. Za jeho vlády a vlády jeho syna Melik-šáha dosáhla říše Seldžuků největšího jak politického tak geografického rozmachu. Tak se stalo především díky působení vezíra Nizam al-Mulka za dob jejich vlády. Sám Alp Arslan se zasloužil o mnohá vítězství zejména v taženích proti Byzantské říši a ší'itským Fátimovcům, díky kterým získal vyjma dalších titulů své jméno: Alp-Arslan v doslovném překladu "Hrdinný Lev". Umírá 25. listopadu 1072 na následky bodného zranění, způsobeného jedním z jeho válečných zajatců a je pohřben v Mervu.

Nástup k moci[editovat | editovat zdroj]

Alp-Arslan byl jedním ze čtyř synů Čagri-bega bratra a spoluvládce Tugrul-bega, prvního velkého Seldžuka. Po smrti bezdětného Tugrul-bega, který v té době již vládl celé říši, dosadil na trůn v souladu s jeho vůlí vezír al-Kunduri Sulejmana, mladšího syna Čagri-bega. Nejstarší syn Alp-Arslan v té době vykonával funkci místodržícího Chorásánu a s pomocí hlavního administrátora Peršana al-Hasana ibn Alí, který byl známý jako Nizam al-Mulk v překladu Řád Vlády, svého bratra Sulejmana sesadil. Proti tomu se postavil jeho strýc Kutalmıš, který proto disponoval podporou al-Kunduriho. Nakonec došlo mezi Kutalmišem a Al-Arslanem k bitvě v níž Alp-Arslan zvítězil a 27. dubna 1064 byl slavnostně prohlášen Velkým Seldžukem. Na radu Nizam al-Mulka Kutalmišovi příbuzné nenechal popravit, ale poslal je do příhraničních oblastí, kde Kutalmišův syn Sulejman ibn Kutalmiš pozeji založil dynastii Rúmských Seldžukovců. Vezír al-Kundurí byl zajat a uvězněn v Mervu a po roce na příkaz sultána zavražděn. Ještě před smrtí poslal al-Kundurí Nizam al-Mulkovi vzkaz: "Je špatné když necháš Turky zvyknout si na zabíjení vezírů a správců divánu. Kdo jinému jámu kopá sám do ní padá."

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Do čela státní administrativy byl jmenován Nizam al-Mulk, jenž byl zároveň pověřen výchovou Alp-Arslanova syna Melik-šáha, aby se mu později mohl stát vezírem. V průběhu prvního roku vlády donutil Alp-Arslan k poslušnosti vzbouřené vladaře v severovýchodní Transoxánii a zasáhl proti svému strýci Jabghruovi v Herátu, který se rovněž odmítal podřídit novému sultánovi.

Rozšíření říše[editovat | editovat zdroj]

Po zklidnění poměrů na svém území připojil ke své říši Gruzii a Abcházii, poté dobyl arménskou pevnost Ani. Po dobytí Arménie táhl na Isfahán a Kermán a dále pokračoval do Mervu, kde svého syna Melik-šáha, kterého jmenoval oficiálně svým nástupcem, oženil s dcerou karachánovského chána a zároveň dohodl sňatek mezi svým synem Arslanšáhem a dcerou Ghaznovského sultána. Díky této sňatkové politice spříznil tři mocné turecké dynastie -Seldžukovce, Ghaznovce a Karachánovce. V roce 1064 dal Alp-Arslan příkaz k zahájení stavby nizámie v Bagdádu. Zároveň donutil všechny místní správce v seldžucké říši aby mu přísahali věrnost a uváděli jeho jméno při páteční modlitbě. Správu jednotlivých měst v říši rozdělil mezi příbuzné. Dalším významným úspěchem bylo odejmutí Allepa Mekky a Medíny Ší'itským Fatimovcům. Ve vojenské oblasti se přestal spoléhat na turecké a nomádské bojovníky vedené emíry a proto zřídil profesionální armádu sestávající z tureckých elitních otroků mamlúků a ghulámů.

Bitva u Mantzikertu[editovat | editovat zdroj]

Alp-Arslan a Roman IV. po bitvě u Manzikertu. Francouzská ilustrace z 15. století.

Poté podnikl rovněž několik výprav proti Byzantincům kde se zmocnil několika měst. V únoru 1071 se vypravil proti Seldžukům byzantský císař Roman IV. Diogenes, jednající v obraně před touto expanzí, stejně jako před trvalými nájezdy nedisciplinovaných turkmenských kmenů. Po několikaměsíčním tažení dorazil do východní Anatolie k jezeru Van. Dne 26. srpna 1071 se obě armády střetly u Mantzikertu. Ještě před tím, než došlo k bitvě, vyzval Alp-Arslan byzantského císaře k uzavření míru, ale císař jeho žádost nepřijal. Během bitvy byl císař zajat a předveden před sultána. Alp-Arslan mu zasadit tři rány bičem do hlavy a v hněvu se ho dotázal, proč nepřijal žádost k uzavření míru. Císař sultánovi odvětil ať si s ním dělá co chce. Alp-Arslan mu udělil milost, a za to mu císař vyplatil 1500 000 dinárů a uzavřel s ním mír na 5 let. Porážka u Mantzikertu zahájila období postupného úpadku byzantské říše a postupu Turků do Malé Asie.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

V témže roce se podařilo seldžuckým vojevůdcům dobýt Ramlu a Jeruzalém a odejmout tak Sýrii a Palestinu Fátimovcům. Poté byl Alp-Arslan nucen vyslat Nizam al-Mulka do Fársu za účelem potlačení vzpoury místodržícího Fazlúna a sám pokračoval v tažení proti Karachánovské říši, která se snažila osamostatnit a postavila proti Seldžukům. Během tažení byl zajat karachánský velitel Júsef Chorézmí, který byl následně předveden před sultána a odsouzen k smrti. Alp-Arslan se rozhodl že ho popraví sám a nařídil svým strážím nezasahovat. Júsef se v zoufalství k rozběhl s dýkou k sultánovi jehož šíp minul a bodl jej do hrudi. Alp-Arslan o 4 dny později- 25. listopadu 1072 na následky tohoto zranění umírá, to jest ve věku 43 let, a je pohřben v Mervu vedle svého otce Čagri-bega.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NEZÁMOLMOLK. Pojednání o politice. Praha: Academia, 2011. ISBN 9788020019646. 
  • GOMBÁR, Eduard; PECHA, Lukáš. Dějiny Iráku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1013. ISBN 9788074222498. 
  • TAUER, Felix, et al. Svět islámu. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 8070218282. 

Reference[editovat | editovat zdroj]