Alexios I. Studités
| Alexios I. Studités | |
|---|---|
 | |
| Osobní údaje | |
| Datum úmrtí | 20. února 1043 |
| Místo úmrtí | Konstantinopol |
| Povolání | kněz |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexios I. Studités (starořecky Ἀλέξιος ὁ Στουδίτης, Alexios I. Studités, v jazyce lat Alexius Studites; zemřel 20. února 1043 Konstantinopol)[1] byl opat (igumen) Studijského kláštera a v letech 1025 až 1043 konstatinopolský patriarcha.[2][3]
Studités byl horlivým přívržencem Makedonské dynastie, zároveň však byl i ochráncem nezávislosti církve a čistoty církevní nauky. Významnou byla jeho úprava kanonického manželského práva (např. úprava překážky pokrevního příbuzenství při manželství). V roce 1034 založil v okolí Konstantinopole Monastýr Usnutí Panny Marie, pro který sepsal typikon, jenž se později používal i ve slovanských zemích.[2][3]
Život[editovat | editovat zdroj]
Alexios, původně igumen Studijského kláštera, se konstantinopolským patriarchou stal někdy v polovině prosince 1025, kdy ho do úřadu bez kanonických formalit na smrtelné posteli ustanovil císař Bazil II.[2] Tento kánonickoprávní nedostatek se později proti patriarchovi snažilo neúspěšně využít několik pozdějších císařů.[3] V červenci 1026 podpořil Alexios nového císaře Konstantina VIII. a zavedl církevní zákon, který automaticky proklel jakékoli vzbouřence proti legitimním císařům.[2]
V roce 1027 odsoudil charistikion (svěření klášterních pozemků do správy určité osobě či institutu) a v lednu 1028 se Alexios pokusil zvýšit nezávislost církve a jejích představitelů tím, že stanovil nezpůsobilost civilních soudů soudit kleriky a mnichy.[1][4]
Alexios se prokázal také jako silný ochránce ortodoxní křesťanské nauky. Poté, co byli k říši za vlády Basila II. připojeny četné východní oblasti, stali se obyvateli Byzantské říše i většinou neortodoxní Arméni a Syřané, které byzantská vláda považovala za heretiky. Spory nastaly krátce po smrti císaře Basila II. a již v roce 1029 byl proti jakobitům v Konstantinopoli veden církevní soud. Jakobitský patriarcha Jan VIII. bar Abdun byl exkomunikován a vyhnán ze svého sídla. O rok později se v Konstantinopoli uskutečnila synoda zabývající se perzekucí východních heretiků. Pronásledování pokračovalo i za vlády Michala IV., když nakonec jakobitský patriarcha přesídlil do arabských zemí.[5][3]
Věrnost Makedonské dynastii Alexios prokázal poté, co i přes svůj nesouhlas oddal císařovnu Zóé s Michaelem IV., a to i přes kanonické obtíže (šlo o druhé manželství císařovny Zóé). Během vlády Michaela IV. však Alexios pro ambice císařova bratra Ióanna Orfanotrofa téměř ztratil svůj úřad. Nakonec si ho však udržel a ustál i opakovanou snahu o sesazení ze strany nového císaře Michaela V.[1] Námitky proti jeho nekanonickému nástupu na patriarchální stolec totiž argumentačně podkopávaly i legitimitu samotných císařů, které patriarcha korunoval, a mnoha metropolitů v říši, které dosadil.[3][4] V roce 1042 Alexios stál v centru lidového povstání, které zbavilo trůnu neoblíbeného Michaela V. a dosadilo na byzantský trůn císařovny sestry Zóé a Theodoru. Podruhé Alexios v církevních manželských překážkách císařovny Zóé ustoupil u jejího v pořadí již třetím manželství s Konstantinem IX. Monomachem.[5] V minulosti naopak východní církev třetí manželství zakázala (Lev VI.). Alexios zemřel 20. února 1043 v Konstantinopoli.[1] Údajně po sobě zanechal značné bohatství ve zlatě, které si přivlastnil Konstantin Monomachos.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexios I. (konštantínopolský patriarcha) na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c d The Oxford Dictionary of Byzantium. [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-19-504652-8. S. 67.
- ↑ a b c d Encyklopedie Byzance. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-7277-485-2, ISBN 978-80-86420-43-1. S. 2324.
- ↑ a b c d e f Encyclopaedic Prosopographical Lexicon of Byzantine History and Civilization. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-2-503-52303-3. S. 163164. (preložené z gréckeho originálu Εγκυτίλοπαιΰιχό Προσωπογραφικό Λεξικό Βυζαντινής Ιστορίας και Πολιτισμού).
- ↑ a b Encyclopedia of the Byzantine Empire. [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-7864-1520-7. S. 39.
- ↑ a b Dějiny Byzance. [s.l.]: [s.n.] ISBN 80-200-0454-8. S. 206207 a 214215.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexios I. Studités na Wikimedia Commons
