Alexandr Rodčenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alexandr Rodčenko
1935-alexander rodschenko.jpg
Narození 23. listopadujul. / 5. prosince 1891greg.
Petrohrad
Úmrtí 3. prosince 1956 (ve věku 65 let)
Moskva
Místo pohřbení Donský hřbitov
Alma mater Kazan Art School
Povolání malíř, fotograf, sochař, architekt a grafický designér
Manžel(ka) Varvara Stepanova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Michajlovič Rodčenko (5. prosince 1891, Petrohrad3. prosince 1956, Moskva)[1] byl sovětský fotograf a výtvarník, jeden z nejuniverzálnějších představitelů konstruktivismu, produktivismu a novinářské fotografie, kteří se objevili po Velké říjnové revoluci. Vymýšlel také plakáty pro kina, továrny a knižní nakladatele. Než se zaměřil na fotomontáže a fotografii, pracoval jako sochař, malíř a grafik. Jeho fotografie byly sociálně angažované, inovativní svou formou a odlišné od malířské estetiky. Pro své analyticko-dokumentární soubory využíval často záběry ze zvláštních úhlů – obvykle shora nebo zdola. Fotografii považoval za mnohostranné médium, které nejlépe odráží možnosti aktivního oka.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Alexandr Michajlovič Rodčenko se svou manželkou, Varvarou Štepanovou

Rodčenko se narodil v Petrohradě v dělnické rodině. V roce 1902 se přestěhovali do Kazaně, kde studoval Kazaňskou školu umění pod vedením Nikolaje Fešina a Georgie Medveděva a Stroganovův Institut v Moskvě. Pod vlivem suprematisty Kazimira Maleviče vytvořil první abstraktní kresby v roce 1915. V roce 1916 se účastnil výstavy Bouře organizované Vladimirem Tatlinem.

Rodčenko byl tehdejší vládou v roce 1920 jmenován ředitelem zodpovědným za reorganizaci uměleckých škol a muzeí. V letech 1920 – 1930 učil na Vyšších technicko-uměleckých ateliérech.

V roce 1921 se stal členem skupiny Produktivisté, která obhajovala začlenění umění do každodenního života. Zanechal malby aby se mohl věnovat grafickému designu plakátů, knih a filmů. Byl hluboce ovlivněn myšlenkami a praktikami filmového tvůrce Dzigy Vertova, se kterým intenzivně spolupracoval v roce 1922. Ovlivněný fotomontážemi německých dadaistů, Rodčenko zahájil vlastní experimenty s tímto médiem. Nejprve v roce 1923 využíval nalezených obrázků, od roku 1924 začal také fotografovat. Jeho první publikovanou fotomontáží byla ilustrace Majakovského básně O tomto v roce 1923.

Od roku 1923 do roku 1928 Rodčenko s Majakovským (kterého několikrát portrétoval) úzce spolupracoval na designu a layoutu publikací konstruktivistických umělců LEF a Nový LEF. Mnoho jeho fotografií se objevilo a bylo použito na těchto časopisech jako obálky. Jeho snímky eliminovaly zbytné detaily, zdůrazňovaly dynamické diagonální kompozice a byly zaujaty umístěním a pohybem předmětů v prostoru.

Ve 20. letech byly Rodčenkovy práce abstraktní do té míry, že byly nefigurativní. Ve třicátých letech s měnícími se stranickými požadavky na umělecké praktiky, se soustředil na sportovní fotografii a snímky z přehlídek a jiných pohybů s choreografií. V roce 1928 se Rodčenko připojil ke skupině Okťabristů,[1] (Объ­е­ди­не­ние но­вых ви­дов ху­до­же­ст­вен­но­го тру­да «Ок­тябрь») ale po třech letech byl vyloučen a obviněn z formalismu.

Fotografové Boris Ignatovič společně s Alexandrem Rodčenkem byli jedněmi z organizátorů a vedoucích skupiny Říjen (Okťabr). Ve 30. letech se podíleli na propagaci nové věcnosti v Rusku. Využívali speciální techniky, například Sabatierův efekt, porušení citlivé vrstvy retikulací (zvrásnění, mřížkování[2]), fokalk (tepelná destrukce citlivé vrstvy skleněné fotografické desky[3]) a struktáž (kresba fotografickými roztoky – vývojkou nebo ustalovačem[4]). V kompozici využívali úhlopříčky, dvojexpozice, montáž, koláž, kombinaci s kresbou nebo typografií. Invenční prací s úhlem pohledu, místem snímání a kompozicí dával Rodčenko a jeho příznivci svým snímkům dynamiku, která se ukázala jako účinný způsob tlumočení myšlenky.[5]

Působil v redakci sovětského magazínu SSSR na strojke, který vycházel ve čtyřech jazykových mutacích v letech 1930–1941. Ve své době měl tento časopis nezanedbatelné místo v historii fotožurnalistiky za svůj významný přínos v publikování obrazových zpráv.

V pozdních 30. letech se vrátil k malování, skončil s fotografováním v roce 1942 a ve 40. letech vytvářel abstraktní expresionistická díla. V těchto letech pokračoval s organizací fotografických výstav pro vládu. Zemřel v Moskvě v roce 1956. Hodně z grafického designu 20. století bylo ovlivněno jedním mužem – Alexandrem Rodčenkem. Například jeho portrét Lilji Brik z roku 1924 inspiroval velký počet dalších prací, včetně obálek mnoha hudebních alb.

Jeho fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.[6]

Fotografujte ze všech zorných úhlů, nejen od pupku, dokud všechny zorné úhly nedojdou uznání! Nejzajímavější zorné úhly teď směřují shora dolů a zezdola nahoru a s nimi se musí pracovat.[6]

—Alexandr Rodčenko

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Лаврентьев, А. Н. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-09-09]. Heslo РО́ДЧЕНКО. Dostupné online. (rusky) 
  2. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/retikulace
  3. Archivovaná kopie. www.moravska-galerie.cz [online]. [cit. 2009-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-10. 
  4. http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/98246-struktaz
  5. Archivovaná kopie. itf.fpf.slu.cz [online]. [cit. 2009-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-15. 
  6. a b AUER, Anna; MRAZ, Werner; STANEK, Ivo. Katalog k výstavě Fotografis collection reloaded. [s.l.]: Palác Kinských - Národní galerie v Praze (Praha), 2009. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alexandr Rodčenko (MoMA Exhibition Catalog)
  • Alexandr Rodčenko: Photography 1924-1954
  • The Struggle for Utopia: Rodchenko, Lissitzky, Moholy-Nagy: 1917-1946
  • Alexandr Rodčenko a Varvara F. Stepanova: The Future Is Our Only Goal
  • Histoire de voir (Photopoche)
  • Fotografie 20. století – Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem (Taschen)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]