Alexandr Ivanovič Osterman-Tolstoj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Ivanovič Osterman-Tolstoj
Kníže Osterman-Tolstoj(malba Georga Dawea z roku 1825)
Kníže Osterman-Tolstoj
(malba Georga Dawea z roku 1825)
Narození 2. srpna 1772
Úmrtí 12. února 1857 (ve věku 84 let)
Le Petit-Saconnex
Povolání diplomat a vojenská osoba
Ocenění komandér Vojenského řádu Marie Terezie
Řád sv. Vladimíra II. stupně
Řád sv. Anny I. třídy
rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
Řád sv. Vladimíra 1. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Ivanovič Osterman-Tolstoj (rusky Александр Иванович Остерман-Толстой, 2. srpna 177212. února 1857 Le Petit-Saconnex) byl ruský šlechtic, generál a hrdina, který se proslavil za napoleonských válek a v rusko-turecké válce.

Život[editovat | editovat zdroj]

Kníže Alexandr Ivanovič Osterman-Tolstoj byl synem generála Ivana Matvějeviče Tolstého (1746–1808) a jeho ženy Agrafěny Iljiničny, rozené Bibikové.

Do vojenské školy byl zapsán již jako desetiletý chlapec, ve čtrnácti letech již byl členem proslulého Preobraženského pluku a měl vojenskou hodnost praporčíka. Do činné vojenské služby vstoupil v období šesté rusko-turecké války v letech 1787–1791. V roce 1796 carevna Kateřina II. povolila, aby mu jeho dva bezdětní prastrýcové, Fjodor a Ivan Ostermanové, bratři jeho babičky z otcovy strany, předali rodové příjmení a knížecí titul.

Ve vojenské kariéře Osterman rychle stoupal, vyznačoval se odvahou, rychlostí a promyšlenou strategií boje. Již roku 1798 dosáhl hodnosti generálmajora a roku 1805 byl za zásluhy povýšen na generála. V bojích proti Napoleonovi byl poprvé zraněn do nohy na jaře roku 1807 v bitvě u Jílového, kde bojoval pod velením generála Bagrationa. Podruhé byl zraněn v srpnu roku 1813 v bitvě u Budyšína, ale pokračoval v čele svého vojska, poté mu ještě v září roku 1813 v bitvě u Chlumce (nedaleko Ústí nad Labem) dělová koule utrhla celou levou paži. Za to byl vyznamenán rakouským Řádem Marie Terezie II. stupně. Za další vojenské zásluhy a hrdinství byl vyznamenán celkem 12 vojenskými řády.

Účastnil s všech bitev ruské armády proti Napoleonovi v letech 1805–1814. Po skončení války se již do Ruska nevrátil. Roku 1815 byl krátce v diplomatické službě v Paříži. Roku 1817 jako generál velel infanterii. Ve službě zůstal do roku 1826, po smrti cara Alexandra I. byl penzionován a začal cestovat po Evropě a blízkém Východu ve společnosti pedagoga Jakuba Filipa Fallmarayera. Roku 1831 se stal vojenským konzultantem Ibrahima paši v Egyptě a zúčastnil se akcí proti Turkům.

Do Ruska se nevrátil z důvodů represí v době pronásledování děkabristů. Pohyboval se hlavně mezi Itálií a Švýcarskem. Miloval dobrodružství, akce, žerty a podle současníků byl nezapomenutelnou originální osobností. Roku 1799 se oženil s princeznou Jelizavetou Alexejevnou Golicynovou (1779–1853), jednou z nejbohatších nevěst tehdejšího Ruska. Manželství zůstalo bezdětné a Osterman žil nezávisle na manželce s milenkami. Přátelil se s diplomatem a básníkem Fjodorem Ťutčevem, který jej seznámil s jistou Italkou z Pisy, se kterou měl dva syny a dceru, provdal ji za svého podřízeného. Osterman-Tolstoj se nakonec roku 1837 usadil ve Švýcarsku u Ženevského jezera v Le Petit-Saconnex, kde o dvacet let později zemřel a byl pohřbem. Již 5. května 1857 byly jeho ostatky vyzvednuty a převezeny do rodinné hrobky Ostermanů v Trojickém chrámu ve vesnici Krasnoje v Rjazaňské oblasti.

Manželka Jelizaveta se sužována mnoha nemocemi vrátila do Moskvy, kde žila v paláci Ostermanových a je pohřbena v Donském monastiru.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dagmar STARÁ, Alexandr Ivanovič Ostermann–Tolstoj a Čechy, in: Časopis Národního muzea, CLXI, řada A, 1992, s. 37–48.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]