Alžběta Namurská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alžběta Namurská
Narození 1340
Úmrtí 1382 (ve věku 41–42 let)
Heidelberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Ruprecht Falcký s manželkami

Alžběta Namurská (1329/1340 - 29. března 1382, Heidelberg[1]) byla dcerou namurského markraběte Jana I. a manželkou falckého kurfiřta Ruprechta I.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se z druhého manželství namurského markraběte z rodu Dampierre Jana I. (1267 - 1330) s Marií z Artois (1291 - 1365). Rodiče se vzali v roce 1309 a Alžběta byla jejich jedenáctým a posledním dítětem. Otec, který zemřel pár měsíců po jejím narození, byl synem flanderského hraběte Kvída a jeho ženy Izabely. Ta byla dcerou lucemburského hraběte Jindřicha V. Velikého a tetou císaře Jindřicha VII., manželovi přinesla věnem[2] Namurské markrabství. Matka Marie se narodila z manželství artoiského hraběte Filipa s Blankou Bretaňskou (dcera Beatrix Anglické) a její sestra Markéta se provdala za syna francouzského krále Filipa III.

Alžběta měla deset starších sourozenců, čtyři bratří usedli na namurský markraběcí stolec: Jan II. († 1335), Kvído II. († 1336), Filip III. († 1337) a Vilém I. († 1339); dále měla bratry: Jindřicha († 1333), Ludvíka († 1378/86) a Roberta († 1391); sestra Markéta († 1383) dožila svůj život v klášteře, Marie († 1357) se provdala za Jindřicha II. z Viandenu a Blanka († 1363) se po manželově boku stala královnou norskou a švédskou.

Asi v roce 1350 se Alžběta provdala za o dvacet let staršího falckého kurfiřta Ruprechta I. Manželství zůstalo bezdětné a ukončila jej Alžbětina smrt. Manžel se znovu oženil až téměř tři roky po její smrti a to s mladičkou Beatrix z Bergu.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. http://genealogy.euweb.cz/wittel/wittel2.html
  2. Jindřich IV. Lucemburský, hrabě lucemburský a namurský, neměl z prvního manželství s Laurettou Flanderskou děti a proto jmenoval nástupcem bratra Balduina IV. Henegavského. Z druhého manželství s Anežkou z Geldernu se mu však na sklonku života narodila dcera Ermesinda Lucemburská. Syn původního dědice Balduin V. Henegavský se ovšem nechtěl vzdát dědictví a tak mu po císařově zákroku bylo v léno uděleno Namurské markrabství a Ermesindě zbylo Lucemburské hrabství. Když se markrabě a císař Balduin II. Konstantinopolský vzdal svých práv na Namur, jehož se v roce 1256 zmocnil Izabelin otec Jindřich V., ve prospěch syna své sestřenice Markéty II. Flanderské Kvída, získal tento markrabství zpět. Spor o markrabství táhnoucí se generacemi byl ukončen až sňatkem Kvída (pravnuk Balduina V.) a Isabely (vnučka Ermesindy).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]