Přeskočit na obsah

Abrahámovská náboženství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Symbol tří hlavních abrahámovských náboženství: křesťanství, judaismus a islámu

Abrahámovská náboženství jsou ty náboženské systémy, které svou duchovní tradici spojují s Abrahámem. Jedná se především o judaismus, křesťanství, islám a bahaismus, tedy světová náboženství, která jsou přímo či nepřímo ovlivněna starověkým židovským náboženstvím.

Přes řadu odlišností mají abrahámovská náboženství řadu společných znaků. Především je spojuje víra v jednoho osobního Boha – monoteismus, přičemž Bůh je zároveň chápán jako tvůrce a soudce světa a člověka, který odměňuje dobré a trestá zlé lidi (na tomto světě a podle některých tradic i posmrtně). Lidé mohou mít k tomuto Bohu osobní vztah projevující se zejména modlitbou a konáním dobrých skutků; častý byť nikoli všeobecně přítomný je i důraz na povinnost šíření své víry (misie).

Křesťanství a židovství přímo sdílejí svá svatá Písma: spisy nazývané v judaismu Tanach jsou u katolických a pravoslavných křesťanů součástí Starého zákona a tedy jejich Bible, zatímco protestanté dokonce Tanach chápou jako celý Starý zákon. I posvátná Písma specifická pro jednotlivá náboženství často přebírají teologické obsahy, postavy a příběhy ze spisů historicky starších náboženství, třebaže tyto tradice často přetvářejí a reinterpretují. Křesťanský Nový zákon tak navazuje na prorocká očekávání Starého zákona a události Ježíšova života a smrti vykládá v duchu těchto proroctví.

Také Muhammad zpočátku považoval původní židovské a křesťanské zjevení za pravé a navázal na ně.[1] V Koránu se o Bibli mluví jako o svaté knize, která byla Ježíšovi zjevena zrovna tak, jako Muhammadovi Korán. Až pozdější islámská právní věda zaujala stanovisko, podle kterého křesťané chápou Ježíšem předaná zjevení nesprávně, v Koránu o tom zmínka není.[2] Podle islámu křesťané a Židé chápou nauku obsaženou v Písmu překrouceně[3] a pravdu zvěstují jen částečně, jelikož pravdu v celé své hloubce obsahuje pouze Korán.[4] Přestože muslimové Bibli a její nauku odmítají, sdílejí s židy a křesťany kromě víry v Abrahama i řadu dalších prvků, například modifikované Desatero nebo víru v Ježíše jako jednoho z proroků. Bahaismus je svou povahou značně otevřený a kromě biblických a islámských vlivů akceptuje jako pravé i prvky dalších zejména východních náboženství.

Literatura

  • KUSCHEL, Karl-Josef. Spor o Abrahama: Co Židy, křesťany a muslimy rozděluje a co je spojuje. Praha: Vyšehrad, 1997. ISBN 80-7021-197-0. 

Reference

  1. "Až do konfliktu s medínskými židy prorok [Muhammad] věřil, že obsah Koránu a biblických knih je úplně totožný, neboť obojí přece reprodukují týž prototyp nebeské knihy." Korán. Odeon, Praha 1991, 2. ed., s. 92.
  2. KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-821-5. S. 235. 
  3. Miloš Mendel, „Bible“, in: Judaismus, křesťanství, islám, Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2003.
  4. KÖNIG, Franz. Lexikon náboženství. Praha: Victoria publishing, 1994. S. 515. 

Šablona:Pahýl - náboženství