Janez Stanovnik
| Janez Stanovnik | |
|---|---|
 | |
| Předseda Předsednictva SR Slovinsko | |
| Ve funkci: 1988 – 1990 | |
| Předchůdce | France Popit |
| Nástupce | Milan Kučan |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Svaz komunistů Jugoslávie (Svaz komunistů Slovinska) |
| Narození | 4. srpna 1922 Lublaň, Království SHS (dnes Slovinsko) |
| Úmrtí | 31. ledna 2020 (ve věku 97 let) |
| Národnost | Slovinec |
| Rodiče | Ivan Stanovnik |
| Děti | Aleš Stanovnik Tine Stanovnik |
| Alma mater | Právnická fakulta Bělehradské univerzity |
| Profese | ekonom, právník |
| Ocenění | Řád svobody Slovinské republiky Řád zásluh pro lid Řád za statečnost Partyzánská pamětní medaile 1941 Řád bratrství a jednoty |
| Commons | Janez Stanovnik |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Janez Stanovnik (pseudonym Tine Koren[1]; 4. srpna 1922 – 31. ledna 2020) byl slovinský politik, právník a ekonom.
Životopis
Janez Stanovnik se narodil v Lublani jako druhé ze sedmi dětí, jeho otec byl právník politicky činný v řadách Slovinské lidové strany. Stanovnik studoval gymnázium, kde byli jeho spolužáky také Janko Smole (pozdější premiér) nebo skladatel Uroš Krek.[2][3] Stanovnik se stýkal se členy křesťansko-socialistického sdružení Zarja Edvarda Kocbeka a Boga Grafenauera.[3] V roce 1940 nastoupil Stanovnik na právnickou fakultu Univerzity v Lublani, práva ale dokončil až po válce na Univerzitě v Bělehradě.[3]
Mimo to byl členem redakce Kocbekova revue Dejanje.[3] Svou první politickou řeč učinil Stanovnik v reakci na přistoupení Jugoslávie k Paktu tří 25. března 1941.[3] Do Osvobozenecké fronty se zapojil ihned po jejím zformování.[3] Z italského zajetí se dostal díky svému breviáři a růženci, když Italy přesvědčil, že je student náboženství, a ne komunista.[3] V únoru 1942 se přidal k partyzánům.[4]
V únoru 1944 vstoupil do komunistické strany, od dubna 1944 do května 1945 byl členem zemské rady v kraji Primorska.[3] Za manželku si vzal partyzánskou spolubojovnici Marju, se kterou měl dva syny – Aleše a Tineta.[3]
Od konce války strmě stoupala jeho politická kariéra. V roce 1947 se zúčastnil mírové konference v Paříži, v roce 1952 se stal ekonomickým zástupcem Jugoslávie při ústředí OSN v New Yorku.[3] Do Jugoslávie se vrátil v roce 1956, od roku 1958 byl federálním poslancem a poté ředitelem Institutu pro mezinárodní politiku a ekonomii v Bělehradě, do Lublaně se vrátil v roce 1962, několik měsíců byl v roce 1964 dokonce děkanem ekonomické fakulty tamější univerzity.[3] V roce 1965 působil jako zvláštní poradce UNCTAD (Konference OSN o obchodu a rozvoji).[5] Poté se stal v roce 1966 členem federální vlády. V letech 1967 až 1983 byl výkonným tajemníkem Evropské hospodářské komise OSN.[5] V květnu 1988 se stal předsedou Předsednictva Socialistické republiky Slovinsko. Počáteční pohodlnost funkce vystřídá tlak, když se u něj střídají zástupci Výboru pro ochranu lidských práv a Jugoslávské lidové armády. Stanovnik přivedl zemi k prvním demokratickým volbám a v roce 1990 předal funkci předsedy Předsednictva Milanu Kučanovi.[3]
Na čas se stáhl z veřejného života, do kterého se vrátil v roce 2002, kdy obdržel státní vyznamenání – zlatý Čestný řád svobody, o rok později pak vyjádřil veřejnou podporu vstupu Slovinska do EU a NATO.[3] Janez Stanovnik byl předsedou Svazu sdružených bojovníků národněosvobozeneckého boje.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ OMEROVIĆ, Adi. Janez Stanovnik. 24ur.com [online]. 2007-04-27 [cit. 2010-01-02]. Dostupné online. (slovinsky)
- ↑ Življenje »očeta naroda«: Janez Stanovnik, predsednik Zveze borcev Slovenije. Revija Naša žena [online]. 2007-10 [cit. 2010-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-10. (slovinsky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m PIRC, Vanja. Kdo je kdaj: Janez Stanovnik. Mladina tednik [online]. 2004 [cit. 2010-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-11. (slovinsky)
- ↑ VRHUNEC, Marko. Jubilej Janeza Stanovnika. Gorenjski Glas [online]. 2007-08-10 [cit. 2010-01-03]. Dostupné online. (slovinsky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b UNIHP. Janez Stanovnik [online]. C2009 [cit. 2010-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ STA. Janez Stanovnik: Za povojne poboje sem vedel, a se ne počutim krivega. Dnevnik.si [online]. 2009-03-26 [cit. 2010-01-03]. Dostupné online. (slovinsky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Janez Stanovnik na Wikimedia Commons - (anglicky) UNIHP. Janez Stanovnik [online]. C2009 [cit. 2010-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
