Většinový volební systém
Většinový volební systém je kategorie volebního systému, ve které jsou všechny mandáty na úrovni volebního obvodu přiděleny jedné kandidátce.[1]
Dělení
Většinové volební systémy lze rozdělit na:[2]
- Systém relativní většiny (nazývaný též systém "prvního v cíli", anglicky first-past-the-post system, FPTP)
- Dvoukolový volební systém (příp. vícekolový)
- systém absolutní většiny
- systém spojující absolutní většinu s relativní (anglicky majority-plurality system)
- románský vícekolový systém
- Doplňkové hlasování
- Alternativní hlasování
- Blokové hlasování
Výhody
- Umožňuje sestavit téměř jednobarevný (jednostranný) zastupitelský orgán, čímž lze snadněji dosáhnout relativní politické stability.
- Je vhodný při volbě do výjimečné funkce např. prezidenta, starosty, hejtmana (při volbě jedné osoby není ani jiný než většinový systém možný, protože může být pouze jeden vítěz voleb).
- Úzká a konkrétní vazba mezi zvoleným zastupitelem a jeho voličem
Nevýhody
- Deformuje volební výsledky (neodpovídá mínění voličů ve volbách):
- například ve volbách do britského parlamentu v roce 2005 získala Labouristická strana absolutní většinu v parlamentu jen s 35 procenty hlasů.[3]
- jiný příklad z voleb do parlamentu Spojeného království v roce 2001,[4] výsledky ve Walesu,
- strana 1: 48,6 % hlasů - 85 % mandátů (34 ze 40)
- strana 2: 20 % hlasů - žádné mandáty
- strana 3: 14,3 % hlasů - 10 % mandátů (4 ze 40)
- strana 4: 13,7 % hlasů - 5 % mandátů (2 ze 40)
- Zvýhodňuje velké strany a vede ke stálé dominanci dvou stran dle Duvergerova zákona
- zde příklad ze stejných voleb, výsledky pro celé Spojené království[4]
- Labour Party 40,68 % hlasů - 65,5 % mandátů
- Conservatives + Liberals dohromady 49,96 % hlasů - 33,08 % mandátů
- Druhým příkladem jsou Spojené státy americké, kde je systémem relativní většiny voleno do obou komor parlamentu.
- Může vyhrát i strana s menším počtem reálných hlasů:
- ve Spojeném království poměrně častý jev, na celostátní úrovní naposledy roku 1974,[5] tedy pokud bereme zřetel jen na dvě největší strany, mezi menšími stranami se to stává pravidelně při každých volbách.
- Viz také první příklad z Walesu, strana s 20 % voliči nedostala ani jediný mandát, strana se 14 % dostala 4.
- Strana, která získala výrazně více hlasů, může mít mnohem méně nebo srovnatelný počet členů parlamentu. V Británii v roce 2015 získali Liberální demokraté s 2,415,916 hlasy stejný počet členů parlamentu (8) jako severoirská Demokratická unionistická strana, která ovšem získala pouze 184,260 hlasů.
- Vysoké procento propadlých hlasů. Například při volbách do Dolní sněmovny Spojeného království v roce 2015 získala Strana Nezávislosti Spojeného království (UKIP), celkem 12,6% hlasů, ale pouze jednoho poslance.
- Psychologický tlak na voliče (musí hlasovat strategicky, aby nedošlo k propadnutí jeho hlasu). Ilustrací tohoto stavu jsou velké rozdíly mezi volbami do národního a evropského parlamentu ve Francii a Velké Británii.[zdroj?!] V Británii je vyhrála[kdy?] strana UKIP, ve Francii Národní Fronta. Obě tyto strany mají jen minimální či žádné zastoupení v národních parlamentech.[zdroj?!] Volby do Evropského parlamentu musí vždy probíhat poměrným systémem.
- Gerrymandering:
- možná manipulace s hranicemi volebních obvodů s cílem zvýhodnit kandidáta. Není systémově spojeno s většinovým volebním systémem, je problémem tam, kde má zastupitelstvo pravomoc určovat hranice volebních obvodů - to je případ USA, kde některé volební obvody připomínají navzájem propletené chobotnice.
- Příklad: máme 15 voličů rozdělených na 3 volební obvody po 5 voličích, celkově hlasuje 9 pro stranu A a 6 pro stranu B, tj. původně vyhrává strana A ve všech obvodech poměrem 3:2 a se ziskem 3 mandátů. Po překreslení hranic obvodů vyhrává strana A v jednom obvodu poměrem 5:0, ve zbývajících dvou strana strana B poměrem 3:2.
Reference
- ↑ ŠEDO, Jakub: Volební právo a klasifikace volebních systémů, in: CHYTILEK, Roman - ŠEDO, Jakub (eds.): Volební systémy, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, Brno 2004, str. 34.
- ↑ CHYTILEK, Roman - HUŠEK, Petr: Většinové volební systémy, in: CHYTILEK, Roman - ŠEDO, Jakub (eds.): Volební systémy, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, Brno 2004, str. 64-93.
- ↑ [1]
- ↑ a b Archivovaná kopie. www.election.demon.co.uk [online]. [cit. 2013-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-07-01.
- ↑ Archivovaná kopie. www.election.demon.co.uk [online]. [cit. 2013-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-31.
