Étienne Dolet
| Étienne Dolet | |
|---|---|
 | |
| Narození | 3. srpna 1509 Orléans |
| Úmrtí | 3. srpna 1546 (ve věku 37 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | upálení na hranici |
| Povolání | jazykovědec, překladatel, vydavatel, básník, klasický učenec, romanista, latinista, tiskař a spisovatel |
| Alma mater | Toulouská univerzita Padovská univerzita |
| Témata | filologie, teologie a překlad |
| Manžel(ka) | Louise Giraud |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Étienne Dolet (3. srpna 1509, Orléans – 3. srpna 1546, Paříž) byl francouzský humanista, spisovatel, překladatel, básník a tiskař.[1]
Život
Narodil se v Orléansu dne 3. srpna 1509. Pozdější pověst ho vyhlásila za nemanželského syna krále Františka I.[2] Vzdělával se v Paříži, Padově, v Benátkách a posléze v Toulouse, kde studoval práva. Tam se zapletl do sporů mezi skupinami studentů a pro smělé řeči byl v roce 1534 uvězněn. Po propuštění žil v Lyonu a v roce 1538 obdržel licenci knihtiskařskou.[3] V letech 1538–1544 vydal v Lyonu přes 80 svazků Terentia, Cicerona, Vergilia a dalších klasických autorů.[4]
Kromě klasických prací vydával i současné svobodomyslné, resp. bezbožné spisy, mezi jinými díla Rabelaise a Marota. Již v roce 1542 byl pro obvinění z ateismu odsouzen jako kacíř k upálení, ale po zásahu vlivných příznivců byl propuštěn.[5] V roce 1544 byl znovu uvězněn, ale podařilo se mu uprchnout do Piemontu. Vrátil se však neprozřetelně do Francie, aby mohl v Lyonu vytisknout dopisy, kterými chtěl apelovat na královu spravedlnost. Byl uvězněn, mučen, označen za zatvrzelého ateistu a dne 3. srpna 1546 (v den svých 37. narozenin) popraven na náměstí Maubert v Paříži.[6] Nejprve byl uškrcen a pak spálen i se svými knihami.[5]
Étienne Dolet „platí za prvního svobodného myslitele francouzského, Baylova předchůdce a mučedníka v zápase o nezávislost ducha".[7] Dne 19. června 1889 byla na náměstí Maubert vztyčena jeho bronzová socha; ta však byla v roce 1942 zabavena okupačními úřady při sběru kovu pro válečné účely a nebyla již obnovena.
Dílo
Z jeho děl je pozoruhodný etymologický slovník latinského jazyka Commentariorii linguae latinae (1538).[5] V roce 1540 vydal teoretický traktát La manière de bien traduire d'une langue en aultre (Způsob dobrého překladu z jednoho jazyka do druhého), v němž shrnul pět zásad dobrého překladu:
- dokonale pochopit smysl a látku překládaného díla,
- ovládat oba jazyky – výchozí i cílový,
- vyhýbat se doslovnému překladu,
- používat srozumitelný jazyk bez množství latinismů a novotvarů,
- dbát o dobrý, uhlazený, elegantní a jednotný styl.[8][9]
Odkazy
Reference
- ↑ VYKOUPIL, Libor. Ecce Homo – Etienne Dolet [online]. Český rozhlas [cit. 2016-01-14]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 7. díl. V Praze: J. Otto, 1893. 957 s. cnb000277218. S. 781.
- ↑ NOVÁK, Otakar, ed. et al. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. cnb000204480. S. 207.
- ↑ KOPAL, Josef. Dějiny francouzské literatury. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1949. 472 s. cnb000676850. S. 75.
- ↑ a b c NOVÁK, Otakar, ed. et al. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. cnb000204480. S. 207.
- ↑
Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Dolet, Étienne ve Wikizdrojích (anglicky)
- ↑ ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl II., Renesance a reformace. Století XVI. 2., oprav. a dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1948. 230 s. cnb000656459. S. 27.
- ↑ MÜGLOVÁ, Daniela. Komunikace, tlumočení, překlad aneb Proč spadla babylonská věž?. Nitra: Enigma, 2013. ISBN 978-80-8133-025-4. S. 103–104.
- ↑ DOLET, Étienne. La manière de bien traduire d'une langue en aultre [digitalizát] [online]. Gallica [cit. 2016-01-14]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Étienne Dolet na Wikimedia Commons - Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Dolet, Étienne ve Wikizdrojích (anglicky)
