Étienne Dolet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Étienne Dolet
Étienne Dolet.jpg
Narození 3. srpna 1509
Orléans
Úmrtí 3. srpna 1546 (ve věku 37 let)
Paříž
Příčina úmrtí upálení na hranici
Povolání jazykovědec, překladatel, vydavatel, básník, klasický učenec, romanista, latinista a tiskař
Alma mater Université de Toulouse
Padovská univerzita
Témata filologie, teologie a překlad
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Étienne Dolet na rytině z 16. století
Socha Étienna Doleta na náměstí Maubert v Paříži – fotografie z roku 1899

Étienne Dolet (3. srpna 1509, Orléans3. srpna 1546, Paříž) byl francouzský humanista, spisovatel, překladatel, básník a tiskař.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Orléansu dne 3. srpna 1509. Pozdější pověst ho vyhlásila za nemanželského syna krále Františka I.[2] Vzdělával se v Paříži, Padově, v Benátkách a posléze v Toulouse, kde studoval práva. Tam se zapletl do sporů mezi skupinami studentů a pro smělé řeči byl v roce 1534 uvězněn. Po propuštění žil v Lyonu a v roce 1538 obdržel licenci knihtiskařskou.[3] V letech 1538–1544 vydal v Lyonu přes 80 svazků Terentia, Cicerona, Vergilia a dalších klasických autorů.[4]

Kromě klasických prací vydával i současné svobodomyslné, resp. bezbožné spisy, mezi jinými díla Rabelaise a Marota. Již v roce 1542 byl pro obvinění z ateismu odsouzen jako kacíř k upálení, ale po zásahu vlivných příznivců byl propuštěn.[5] V roce 1544 byl znovu uvězněn, ale podařilo se mu uprchnout do Piemontu. Vrátil se však neprozřetelně do Francie, aby mohl v Lyonu vytisknout dopisy, kterými chtěl apelovat na královu spravedlnost. Byl uvězněn, mučen, označen za zatvrzelého ateistu a dne 3. srpna 1546 (v den svých 37. narozenin) popraven na náměstí Maubert v Paříži.[6] Nejprve byl uškrcen a pak spálen i se svými knihami.[7]

Étienne Dolet „platí za prvního svobodného myslitele francouzského, Baylova předchůdce a mučedníka v zápase o nezávislost ducha".[8] Dne 19. června 1889 byla na náměstí Maubert vztyčena jeho bronzová socha; ta však byla v roce 1942 zabavena okupačními úřady při sběru kovu pro válečné účely a nebyla již obnovena.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Z jeho děl je pozoruhodný etymologický slovník latinského jazyka Commentariorii linguae latinae (1538).[9] V roce 1540 vydal teoretický traktát La manière de bien traduire d'une langue en aultre (Způsob dobrého překladu z jednoho jazyka do druhého), v němž shrnul pět zásad dobrého překladu:

  1. dokonale pochopit smysl a látku překládaného díla,
  2. ovládat oba jazyky – výchozí i cílový,
  3. vyhýbat se doslovnému překladu,
  4. používat srozumitelný jazyk bez množství latinismů a novotvarů,
  5. dbát o dobrý, uhlazený, elegantní a jednotný styl.[10][11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VYKOUPIL, Libor. Ecce Homo – Etienne Dolet [online]. Český rozhlas [cit. 2016-01-14]. Dostupné online. 
  2. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 7. díl. V Praze: J. Otto, 1893. 957 s. cnb000277218. S. 781.
  3. NOVÁK, Otakar, ed. et al. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. cnb000204480. S. 207.
  4. KOPAL, Josef. Dějiny francouzské literatury. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1949. 472 s. cnb000676850. S. 75.
  5. NOVÁK, Otakar, ed. et al. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. cnb000204480. S. 207.
  6. Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Dolet, Étienne ve Wikizdrojích (anglicky)
  7. NOVÁK, Otakar, ed. et al. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. cnb000204480. S. 207.
  8. ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl II., Renesance a reformace. Století XVI. 2., oprav. a dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1948. 230 s. cnb000656459. S. 27.
  9. NOVÁK, Otakar, ed. et al. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. cnb000204480. S. 207.
  10. MÜGLOVÁ, Daniela. Komunikace, tlumočení, překlad aneb Proč spadla babylonská věž?. Nitra: Enigma, 2013. ISBN 978-80-8133-025-4. S. 103–104. 
  11. DOLET, Étienne. La manière de bien traduire d'une langue en aultre [digitalizát] [online]. Gallica [cit. 2016-01-14]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]