Chu Wej-jung
| Chu Wej-jung | |
|---|---|
| hlavní rádce zleva v ústředním sekretariátu | |
| Ve funkci: 1377 – 1380 | |
| Panovník | Chung-wu |
| Předchůdce | 1371–1377 funkce neobsazena, předtím Sü Ta |
| Nástupce | – (úřad zrušen) |
| hlavní rádce zprava v ústředním sekretariátu | |
| Ve funkci: 1373 – 1377 | |
| Panovník | Chung-wu |
| Předchůdce | Wang Kuang-jang |
| Nástupce | Wang Kuang-jang |
| Narození | 14. století Ting-jüan, An-chuej |
| Úmrtí | 12. února 1380 Nanking |
| Příčina úmrtí | poprava stětím |
| Národnost | Chan |
| Země | říše Jüan, říše Sung, říše Ming |
| Příbuzní | Li Šan-čchang |
| Náboženství | konfucianismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Chu Wej-jung (čínsky pchin-jinem Hú Wéiyōng, znaky 胡惟庸; † 1380) byl státník rané mingské Číny, blízký rádce císaře Chung-wua. V druhé polovině 70. let 14. století stál v čele civilní správy země, ale roku 1380 byl obviněn ze zrady a popraven. Následná čistka stála život desetitisíců lidí.
Vzestup a pád
Chu Wej-jung pocházel z okresu Ting-jüan (dnes součást prefektury Čchu-čou v provincii An-chuej. Byl jedním z prvních podporovatelů Chung-wua, postupně účastníka povstání rudých turbanů, důstojníka, pak generála povstaleckých vojsk, nakonec zakladatele a prvního císaře říše Ming, která v závěru bojů ovládla Čínu.
S podporou Li Šan-čchanga, jehož byl příbuzným,[1] postupoval v úřadech, až byl jmenován císařovým hlavním rádcem (丞相, čcheng-siang).[2] V této funkci stál v čele ústředního sekretariátu (中書省, čung-šu šeng) a řídil veškerou civilní správu říše Ming; v moderní terminologii byl předsedou vlády.
Koncem roku 1379 byl odvolán z úřadu a počátkem následujícího roku náměstkem cenzora obviněn z pokusu o svržení císaře.[2] Vyšetřovatelé záhy zkonstruovali obraz spiknutí v čele s Chuem, které mělo s podporou části armády, ale také mongolské a japonské vlády, za cíl státní převrat včetně zavraždění císaře.[3] Popraven byl 12. února 1380 společně s nejvyšším cenzorem Čchen Ningem.[3] Čistka však pokračovala dále, zahynuli i vzdálení příbuzní obviněných, jejich pomocníci a chráněnci, příbuzní těchto chráněnců atd., celkem 30 000[3] nebo 40 000[4] lidí.
Pád Chu Wej-junga doprovázela i reorganizace nejvyšších orgánů státní správy. Ústřední sekretariát byl zrušen a šestice ministerstev přímo podřízena císaři, Hlavní vojenská komise stojící v čele ozbrojených sil byla rozdělena na pět vzájemně nezávislých komisí, Cenzorát (kontrolní úřad) byl reorganizován.[5]
Reference
- ↑ ANDREW, Anita N; RAPP, John A. Autocracy and China’s Rebel Founding Emperors: Comparing Chairman Mao and Ming Taizu. Lanham: Rowman & Littlefield Publishers Inc., 2000. Dostupné online. ISBN 0-8476-9580-8. S. 160. (anglicky)
- ↑ a b FARMER, Edward L. Zhu Yuanzhang and Early Ming Legislation: The Reordering of Chinese Society Following the Era of Mongol Rule. Leiden: Brill Academic Publishers, 1995. 259 s. ISBN 90-04-10391-0. S. 48. (anglicky)
- ↑ a b c DREYER, Edward L. Early Ming China: a political history, 1355-1435. Stanford: Stanford University Press, 1982. 315 s. Dostupné online. ISBN 0-8047-1105-4. S. 135. (anglicky)
- ↑ FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Překlad Marin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-249-9. S. 220.
- ↑ HUCKER, Charles O. Governmental Organization of The Ming Dynasty. Harvard Journal of Asiatic Studies. Prosinec 1958, roč. 21, s. 28, 49 a 57–58. Dostupné online. (anglicky)