Státní úřad pro věci církevní

Státní úřad pro věci církevní
Vznik	1949
Zánik	1956
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Státní úřad pro věci církevní byl úřadem s působností ministerstva, který řídil a prováděl veškerou církevní politiku v Československé republice. Zřízen byl v roce 1949 speciálním zákonem, který se spolu se Zákonem o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností řadí mezi církevní zákony. Oba tyto zákony byly schváleny 14. října 1949.

Již od jara 1948 se v KSČ začalo uvažovat o centrálním úřadu, který by se zabýval kultovými záležitostmi a centralizoval církevní politiku státu. Tyto úvahy ustoupily aktuálnímu hledání statu quo s římskokatolickou církví. Po krachu jednání s katolickou hierarchií a Vatikánem v létě 1949 se přípravy nového úřadu urychlily.

Vedoucí představitelé

Prvním ministrem pověřeným řízením tohoto úřadu byl Alexej Čepička, od roku 1951 pak na dva roky tento post zastával Zdeněk Fierlinger. Úřad převzal administrativní síly z několika zdrojů: z Církevní komise při Generálním sekretariátu Ústředního akčního výboru Národní fronty (např. František Hub), z Národního shromáždění (Jaroslav Havelka), z Ministerstva školství (Vladimír Ekart), z Ministerstva spravedlnosti, ze Státní bezpečnosti a dalších úřadů.

Náplň práce

Mezi první úkoly, které měl úřad plnit, patřil přechod na financování církví ze státního rozpočtu (od 1. 11. 1949), přijetí slibu věrnosti státu od duchovních všech církví a zároveň udělení či odepření udělení státního souhlasu k výkonu duchovenského povolání všem činným duchovním v ČSR. Zrušení mužských církevních řádů a řeckokatolické církve v dubnu 1950 představovalo nejdůležitější kroky v druhém roce fungování úřadu. Především vyklízení klášterů v Akci K a Akci VK s sebou přineslo nenávratné kulturní a hmotné škody. V roce 1953 měla tato kulturní a materiální devastace dohru v podobě trestního stíhání několika úředníků úřadu, to však bylo z politických důvodů na pokyn Generálního prokurátora zastaveno a nedospělo k soudu.

Vývoj v letech 1953–1956

V letech 1953–1956 byl Státní úřad pro věci církevní nejvyšším centrálním úřadem v ČSR, v němž se projevilo uvolnění a pomalá destalinizace politiky, která v této době otřásla celým východním blokem. V polovině září 1953 je do funkce předsedy Státního úřadu pro věci církevní jmenován JUDr. Jaroslav Havelka.^[1] Havelka vzal vážně prohlášení prezidenta republiky a předsedy vlády o demokratizaci politiky a začal tyto principy na úřadu prosazovat. V této době také získávají první zkušenosti s církevní politikou liberální komunisté, kteří ovládnou církevní politiku v roce 1968: Erika Kadlecová, Jaroslav Hranička a Ladislav Prokůpek. Nutno však poznamenat, že liberální politika narazila ve většině bodů na odpor ÚV KSČ a nebyla tak uvedena v praxi. Nakonec byli liberální politici na podzim roku 1956, kdy došlo následkem destalinizace komunistické politiky k nebezpečným vnitrostátním otřesům v Polsku a Maďarsku, odstraněni.

Předsedové SÚC^[1]


Jméno	Od	Do
Alexej Čepička	25. října 1949	25. dubna 1950
Zdeněk Fierlinger	25. dubna 1950	14. září 1953
Jaroslav Havelka	14. září 1953	16. června 1956

Zrušení úřadu

Úřad byl zrušen vládním nařízením č. 19/1956 Sb. a jeho pravomoc následně přešla pod Ministerstvo školství a kultury, kde bylo zřízeno za tímto účelem Církevní oddělení (později Sekretariát pro věci církevní).

Zákon, kterým se zřizuje Státní úřad pro věci církevní

Zákon o zřízení Státního úřadu pro věci církevní
Zákon o zřízení Státního úřadu pro věci církevní
Zákon o zřízení Státního úřadu pro věci církevní

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b KOLOUCH, František. Internace biskupů. Internace biskupů Josefa Hloucha a Karla Skoupého.. 1. vyd. Praha: Academia, 2018. 282 s. (Edice 1938-1953; sv. 16). ISBN 978-80-200-2922-5. S. 41.

[:0-1] KOLOUCH, František. Internace biskupů. Internace biskupů Josefa Hloucha a Karla Skoupého.. 1. vyd. Praha: Academia, 2018. 282 s. (Edice 1938-1953; sv. 16). ISBN 978-80-200-2922-5. S. 41.

[1]