Utrpení knížete Sternenhocha
| Utrpení knížete Sternenhocha | |
|---|---|
| Autor | Ladislav Klíma |
| Datum vydání | 1928 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Utrpení knížete Sternenhocha je expresionistický román českého spisovatele Ladislava Klímy, který byl vydán v roce 1928, měsíc po autorově smrti. Sám Klíma jej označil za „groteskní romaneto“.
Děj
Děj díla se odehrává v Německém císařství přibližně v období vlády kancléře Bismarcka a je v něm patrný vliv filosofie George Berkeleyho, Arthura Schopenhauera a zejména Friedricha Nietzscheho.
Hlavním hrdinou je zdegenerovaný a bohatý šlechtic Sternenhoch (označuje se za krásného, ale ve skutečnosti je malý, bezzubý, bezvlasý, šilhavý a bezmezně ošklivý, má však styky i s německým císařem), kterého na jakémsi plese zaujme mrtvolně bledá a rovněž ošklivá dívka Helga, kterou si přes obrovský odpor k ní (i varování budoucího tchána) bere za ženu. Helga však během těhotenství zkrásní, také její povaha se však výrazně mění. Stává se z ní nesnášenlivá zrůda, která svého manžela nenávidí. Po narození syna je kníže velice šťastný, ale Helga syna zavraždí (vinu svede na chůvu), protože k němu cítí stejný odpor jako ke Sternhochovi. Ten si začíná uvědomovat, že si nevzal Helgu, nýbrž Démonu. Helga dále zabíjí svého otce, který ji v mládí často bil, a jí to v dospělosti téměř ani nepřišlo zvláštní (nechtěl, aby byla tichá a nečinná). Přes její zvláštní chování po ní však kníže nepřestává toužit a poté, co zjistí, že má milence, probouzí se v něm obrovská vlna žárlivosti. Začíná svou ženu s jejím milencem pozorovat, zjišťuje, že provozují masochistické hrátky a že její milenec se k ní chová povýšeně – nadává jí a bije ji. Přesto s ním Helga plánuje útěk a o svém manželovi mluví jako o Hnusu. Sternenchoch se jejímu odjezdu se záhadným mužem rozhodne zabránit za každou cenu. V den útěku tak Helgu udeří do hlavy a vhodí ji do hladomorny (zabije i jejího milence a své milované psy). Zde ji surově zbije, poníží a nechá zemřít hlady a žízní. Od té doby ho celý rok pronásleduje její vidina a nejistota, zda se jedná o halucinace či skutečně jeho ženu. Přemýšlí, zda se Helga nemohla z vězení zachránit a zda se mu nemstí (snaží se léčit tím, že na každou ženu, kterou vidí, křičí: "Strašidlo, do prdele mi vskoč."). Dostavují se mu také výčitky svědomí. Od Helgy-přeludu se dovídá, že se dostala do pekla, kde se jí muka mění v rozkoš. Vše na tomto světě je pro ni všeidioctvím, cítí ke všemu jen nenávist a hnus. Stává se z ní Bohyně věčnosti a chce peklo zničit svou vůlí. To se jí však nedaří, protože nikdy nepoznala hlavní tajemství, kterým je láska. Helga-přelud hledá toho, kdo ji vhodil do hladomorny. Kníže se bojí přiznat a dlouho svůj čin zapírá, trápení se rozhodne ukončit až v den odjezdu do léčebny (pro duševně choré). Vstupuje do hladomorny, kde se setkává s mrtvolou Helgy. Ta mu však chce odpustit a začít jej milovat. Kníže souhlasí a ráno jej najdou šíleného, kterak souloží se zahnívající kostrou. Sterenenhoch umírá pouhé dva dny po svém nalezení na otravu krve od kosti mrtvé Helgy.
Kniha je rozdělena na úvodní část vyprávěnou Sternenhochem, druhou část - rozdělena na jednotlivé dny (psanou formou Sternenhochových deníkových zápisů) - a závěrečný autorem psaný epilog. Klíma se v úvodu snaží čtenáře přesvědčit, že příběh se skutečně odehrál - redakce měla získat Sternenhochův deník a závěr měla dopsat. Sám Sternenhoch v deníkových zápisech předvídá svou budoucnost a píše retrospektivně (mluví o halucinacích a až poté se vrací k zavraždění Helgy). Autor v díle používá spisovný jazyk, ale uchyluje se i k hovorovým výrazům a používá i slova vyloženě zhrubělá a sprostá. V roce 1990 natočil na námět této knihy režisér Jan Němec film V žáru královské lásky.