Přeskočit na obsah

Dobrodružství v Zemi nikoho

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dobrodružství v Zemi nikoho
AutorJaroslav Foglar
Původní názevDobrodružství v Zemi nikoho
ZeměČeskoslovensko
Jazykčeština
VydavatelNakladatelství Olympia
Datum vydání1969
Počet stran196
Předchozí a následující dílo
Kronika Ztracené stopy Devadesátka pokračuje
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dobrodružství v Zemi nikoho (1969) je česká kniha pro mládež, kterou napsal Jaroslav Foglar.

Příběh je zasazen do blíže neurčeného velkého města, kde jezdí tramvaje a trolejbusy. Na periferii tohoto města se nachází divoká krajina opuštěných lomů, ve které několik chlapců pátrá po vzácných zkamenělinách obřích trilobitů.

Příběh

Podnikavý chlapec Vláďa Denk zachytí v noci zprávu v morseovce, kterou si blikáním baterkami posílají dva neznámí kluci. Zpráva mluví o tajemném pátrání kdesi za městem a Vláďa se rozhodne věc prozkoumat blíže. S kamarádem Vinckem se jim podaří jednoho z chlapců najít, ale ten jim odmítne cokoli sdělit. Vinou pozdního příchodu navíc Vláďovi jeho tatínek zakáže chodit odpoledne ven. Vláďa se však rozhodne zákaz překročit a vydají se stopovat ony dva chlapce – Bóžu a Pepína. Ti je dovedou do divoké krajiny za městem, plné opuštěných dolů, propastí a drsné přírody. Pepín uvízne v hluboké jámě a Vláďa s Vinckem klukům nabídnou, že ho pomohou zachránit, když jim prozradí, po čem v krajině pátrají a ke svým dobrodružstvím je přiberou. Bóža nakonec souhlasí a Vincek s Vláďou vyrobí provazec z navázaných kalhot a bund. Bóža jim řekne, že někde v této krajině, kterou chlapci začnou nazývat Země nikoho, se nacházejí vzácné obří zkameněliny trilobitů a že by je chlapci rádi nalezli. Několikrát už se však střetli s nebezpečím, když po nich kdosi neznámý vrhal kameny. Postupně tak všichni čtyři chlapci navážou přátelství a začnou chodit do Země nikoho společně. Vláďův tatínek mezitím povolí Vláďovi chodit ven, ale jen dvě odpoledne v týdnu.

Vláďa s Vinckem musí mezitím vyřešit ještě jeden vážný problém. V době, kdy se poprvé vydali po stopách Bóži a Pepína, náhodou si chlapce vyfotografoval pětičlenný chlapecký klub Ontario a fotku vložil do své klubovní výkladní skříňky. Tuto skříňku si často prohlíží místní mládež i někteří dospělí – mezi nimi i Vláďův tatínek, takže hrozí nebezpečí, že se dozví, že Vláďa byl venku i přes jeho zákaz. S klubem Ontario měli kdysi mrzutost i Bóža s Pepínem, když chtěli do jejich klubu vstoupit, pročež jim přinesli několik her a zajímavých návrhů na klubovní činnost, ale chlapci z klubu jejich vstup zamítli, ačkoli si všechny jejich návrhy ponechali. Bóža s Pepínem se proto vloupali do jejich klubovny a své věci si vzali zpět – k nim však přibrali i několik dalších náhodných věcí, aby podezření nepadlo na ně. Mezi věcmi byl i starý zápisníček, z nějž se dozvěděli o Zemi nikoho.

Vláďa prosí klub Ontario, aby fotku ze skříňky odstranili, což chlapci udělají, ale žádají za to, aby jim prozradil všechno, po čem s Vinckem pátrají. Vláďa s Vinckem se však rozhodnou nenechat se vydírat a nakonec se uchýlí k témuž, co kdysi Bóža s Pepínem – vloupají se do klubovny Ontaria, kde odcizí zrádnou fotku i s negativem. Ontario se po nějaké době o krádeži dozví a znovu se pokusí Vláďu vydírat, ale postupně spolu navážou křehké přátelství – Vincek však ostatní chlapce nabádá, aby neprozradili, po čem v Zemi nikoho pátrají, a tak mezi chlapci a Ontariem přetrvává neupřímnost.

Po nějaké době se Vláďa stane svědkem vyloupení trafiky. Mezi lupiči identifikuje i jednoho z party nebezpečných výrostků, kteří si říkají Zelené vesty. O celé události se dokonce objeví v novinách pochvalný článek, za což Vláďův tatínek odvolá svůj zákaz a Vláďa může znovu chodit ven, kdy se mu zlíbí. Zároveň si tak ale znepřátelí Zelené vesty.

Když přijde jaro, chlapci se vydají do Země nikoho a k nim se připojí i klub Ontario. Náhodou se však právě toho dne podaří chlapcům nalézt hledanou jeskyni, v níž se nacházejí zkameněliny obřích trilobitů. Ontario se o tom ovšem dozví a odhalí i ostatní tajnosti – že chlapci pátrali po oné jeskyni už od začátku a neprozradili jim to, i to, že se Bóža s Pepínem se jim rovněž kdysi vloupali do klubovny. Jsou proto velmi rozhořčeni, protože považovali kluky za přátele. Ovšem Vláďa se svými kamarády jsou nazlobeni rovněž – k oběma vloupáním do klubovny je Ontario donutilo svým nečestným jednáním a k přátelství s nimi byli donuceni ze strachu. Do celého sporu se navíc vloží i Zelené vesty – ukáže se, že už dlouho chodí do Země nikoho trampovat a byli to právě oni, kdo několikrát házel po Bóžovi s Pepínem kamením a snažil se je odtud vypudit. Dojde tak k ostré hádce a nakonec k potyčce. Při ní se však náhle propadne podemletá půda a Pepín s Kájou, jedním z členů Ontaria, se zřítí do hluboké praskliny. Chlapci ihned zapomenou na své spory a začnou spolupracovat, aby chlapce zachránili. Vláďa se spustí do hlubiny po laně a především jeho zásluhou se podaří oba potlučené chlapce vyprostit.

Šťastní, že všechno dobře dopadlo, si chlapci navzájem odpustí své nečestnosti, dokonce i Zelené vesty slíbí, že už nebudou chlapce dále pronásledovat. Nález vzácných zkamenělin pak chlapci ohlásí v muzeu a odměny se (na návrh Vláďova otce) vzdají.

Vydání

Na románu pracoval Foglar od r. 1966. Kniha byla poprvé vydána v r. 1969, poté vyšla až po sametové revoluci, a sice v letech 1990, 1995, 1998 a 2006. Kromě toho vyšla v r. 1991 jako nahrávka pro nevidomé na šesti kazetách. V r. 1993 román na pokračování předčítal v Českém rozhlasu Alfréd Strejček.

Literatura