Carol Gilligan

Carol Gilligan
Carol Gilligan
	Carol Gilligan (27. května 2011)
Narození	28. listopadu 1936 (88 let); New York
Alma mater	Radcliffové kolej; Harvardova univerzita; Swarthmore College
Povolání	psycholožka, filozofka, aktivistka za práva žen a spisovatelka
Zaměstnavatelé	Harvardova univerzita; Newyorská univerzita; Univerzita v Cambridgi
Ocenění	Kenneth D. Herman, Ph.D., J.D. Career Contribution Award (1984); Grawemeyerova cena (1992); čestný doktor Svobodné univerzity v Bruselu (2013)
Choť	James Gilligan
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carol Gilliganová (* 28. leden 1936) je americká psycholožka, jedna z průkopnic etiky péče a zastánkyně feministického hnutí.

Život

Carol Gilliganová se narodila 28. ledna 1936 jako jedináček do židovské rodiny žijící v New York City. její otec William Friedman byl právník a její matka Mabel Kaminez byla učitelkou v mateřské škole. Bakalářský titul získala Gilliganová z anglické literatury na Swarthmore College. Magisterský titul pak získala v oboru aplikované psychologie, kterou studovala na Radcliffe college. Ph.D získala v oboru sociologie na Harvardově univerzitě.

Gilliganová učí v současné době na New York University, ale svou kariéru začínala jako vyučující na Harvardu, kde pracovala od roku 1967 až do roku 2002. Jejím kolegou byl psycholog Lawrence Kohlberg.

Teorie etiky péče

Gilligan spolupracovala s Kohlbergem při vytváření jeho teorií morálního vývoje, nicméně v průběhu rozhovorů si všimla nesrovnalostí mezi chlapci a dívkami. V reakci na to sepsala svou nejznámější knihu - Jiným hlasem, kde uvádí kritiku Kohlbergovy vývojové teorie a zároveň prezentuje vlastní pětistupňovou vývojovou teorii morálky péče, která má být typická pro ženy.

V kritice Kohlberga poukazuje i na takové paradoxy, jako že u dívek by způsob morálního uvažování regredoval. Také ilustruje, že dívky vnáší do příběhu vlastní interpretace a hledají možnosti řešení mimo zadané téma a objasňuje, že fakt, že z hlediska Kohlbergovy stupnice je to hodnoceno jako nižší stádium, je chyba v porozumění.

Předkonvenční stádium

V tomto stadiu je orientace na individuální přežití. Péče je zaměřena výhradně na sebe a hlavní hodnotící princip je založen na tom, co je nejlepší pro mě.

První přechodné stádium

V tomto stádiu by si žena měla začít uvědomovat existenci spojitosti s druhými a svou zodpovědnost vůči nim. Své předchozí uvažování kritizuje jako sobecké.

Konvenční stádium

V reakci na uvědomění si předchozí sobeckosti svého jednání se žena ztotožní s mateřskou rolí a začne pečovat o druhé. Péče o sebe je však v důsledku předchozích úvah v přechodném stádiu vnímána jako sobecká a proto je zde extrémní koncentrace na péči o druhé na vlastní úkor, což je vnímáno za nesobecké.

Druhé přechodné stádium

V této fázi nastane konflikt s faktem, že péče o druhé na svůj úkor je nelogická, jelikož připisuje ostatním větší hodnotu. Dochází zde ke konfliktu potřeb a představ a žena řeší, zda je možné skloubit péči o ostatní s péčí o sebe, aniž by byla sobecká. Podle knihy dochází k tomuto stádiu často po selhání vztahu, v němž byla žena v pečující roli ve smyslu konvenčního stádia.

Postkonvenční stádium

V tomto stádiu dochází žena k pochopení, že uspokojovat vlastní potřeby není v rozporu s ženskou rolí a není to sobecké a péče o sebe a péče o ostatní se odehrává souběžně. Žena je schopna péči neposkytnout, jelikož si uvědomuje, že její prvotní zodpovědnost je vůči sobě samé.

Odkazy

Literatura

GILLIGAN, Carol. 2001. Jiným hlasem: o rozdílné psychologii žen a mužů. Vyd. 1. Praha: Portál, 192 s. ISBN 80-717-8402-8.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Carol Gilligan na Wikimedia Commons
Profil na Famous psychologists.org