Skalní komín

Skalní komín je geomorfologický termín pro úzký volný prostor, ohraničený svislými skalními stěnami. Shodné pojmenování tohoto geomorfologického tvaru se používá též v horolezecké terminologii.^[1] Horolezci tyto skalní komíny zdolávají pomocí speciální lezecké techniky, slangově označované jako "komínování" (anglicky chimneying), případně takzvaně "na rozpor".

Vznik

Skalní komíny jsou vytvářeny postupným rozšiřováním vertikálních puklin ve skalním masívu v důsledku eroze hornin. U tzv. krasových komínů, které se vyskytují zpravidla ve stropech jeskyní, je jejich vznik odlišný - k vytváření těchto svislých dutin dochází ve směru zdola nahoru oddrolováním a odpadáváním méně odolných částí hornin. V případě, že tyto krasové komíny vyústí na povrch, jsou pojmenovány jako krasové studny, je-li jejich ústí zakryto závalem na dně závrtu, jsou označovány jako závrtové komíny.^[1] Zatímco výška skalních komínů bývá nejčastěji mezi čtyřmi až deseti metry a větší se vyskytuje jen výjimečně, výška krasových komínů může dosahovat až několik set metrů a jejich šířka bývá od několika centimetrů až po několik metrů.^[1]

Výskyt

Skalní komíny se vyskytují nejčastěji při okraji sedimentárních tabulí v důsledku tzv. odsedání skal, na základě kterého se v horninách vytvářejí pukliny a trhliny. Nacházejí se ve všech horských a velehorských oblastech světa a také v oblastech skalních měst a dalších lokalit, tvořených kvádrovými pískovci, vápencem, dolomity a slepenci. Skalní komíny se mohou tvořit také zvětšováním mrazových trhlin v žulových horninách.^[1]