Konrád III. z Aufensteina
| Konrád III. z Aufensteina | |
|---|---|
| Narození | 13. století |
| Úmrtí | 1336 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Konrád III. z Aufensteina († po 1336)[1] byl korutanský šlechtic, vysoký zemský úředník a vojevůdce.
Život
Celý život působil ve službách korutanského a tyrolského vévody Jindřicha Korutanského. Byl jedním z nejvýznamnějších a nejmocnějších Jindřichových vazalů. Od roku 1293 zastával úřad zemského maršálka. Nejpozději od roku 1304 působil rovněž jako zemský hejtman.[2] Poté, co se Jindřich Korutanský roku 1307 stal českým králem, pozval v říjnu 1309 do Čech družinu o osmdesáti rytířích vedenou Konrádem a jeho bratrem Jindřicha z Aufensteina, aby upevnil své postavení v zemi.[3] Příchod korutanských vojáků do Čech však domácí prostředí spíše podráždil.[4]
Podle vyprávění Petra Žitavského byl Konrád muž více odvážný než chytrý.[4] Konrád z Aufeinsteina po svém příchodu do Čech vložil posádku do Pražského hradu i Kutné Hory.[5] Poté, co Jindřicha Korutanského z Českých zemí vypudili Lucemburkové, vrátil se opět do Korutan.[1]
Od roku 1321 Konrád zastupoval Jindřicha Korutanského coby říšského vikáře v Padově. Od roku 1331 spravoval bamberské klášterní majetky. Je také mnohokrát doložen v Jindřichově panovnické radě (1312, 1312, 1326, 1327, 1327, 1328, 1328). Mezi lety 1311 a 1319 působil jako probošt v Ultenu.[2] Zemřel někdy po roce 1336. Zanechal po sobě syny Fridricha (* 1316) a Konráda.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Konrád III. z Aufenštejna. www.e-stredovek.cz [online]. Dostupné online.
- ↑ a b RAZIM, Jakub. Čechy, Korutany a Tyroly pod vládou Jindřicha Korutanského. Praha, 2014. Dizertační práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Josef Žemlička. s. 81.
- ↑ ŠUSTA, Josef. České dějiny II./2. Král cizinec. Praha: Jan Laichter, 1939. 602 s. Dostupné online. S. 96–97. [dále jen Král cizinec].
- ↑ a b VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 505.
- ↑ Král cizinec, s. 97–98.
