Přeskočit na obsah

Karl-Otto Koch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karl-Otto Koch
Narození2. srpna 1897
Darmstadt
Úmrtí5. dubna 1945 (ve věku 47 let)
Koncentrační tábor Buchenwald
Příčina úmrtístřelná rána
Povolánídůstojník, mučitel, dozorce v koncentračním táboře, politik, válečný zločinec, nacisté a fašista
OceněníŽelezný kříž 2. třídy
Politická stranaNárodně socialistická německá dělnická strana
ChoťIlse Kochová (1937–1945)
FunkceNazi concentration camp commandant
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl-Otto Koch (2. srpna 1897 Darmstadt5. dubna 1945 Buchenwald) je znám především jako hlavní velitel koncentračního tábora Buchenwald, kde působil do roku 1942. Po přeložení byl hlavním velitelem koncentračního tábora Majdanek, za své neoprávněné machinace s majetkem vězňů, majetkem SS a kvůli naplánování vražd několika vězňů byl nakonec odsouzen k trestu smrti. Před koncem 2. světové války byl pak v dubnu 1945 rozsudek vykonán zastřelením. Jeho druhou manželkou byla známá Ilse Kochová, která byla za svůj brutální vztah k vězňům po válce odsouzena k doživotnímu trestu.

Kariéra

Karl-Otto Koch po studiu pracoval v bance, byl však propuštěn kvůli zpronevěře. V roce 1931 se stal členem strany NSDAP a také členem SS, s hlavním šéfem SS Heinrichem Himmlerem udržoval dobré vztahy. Výcviku pro práci v koncentračním táboře se mu dostalo v Dachau pod velením Theodora Eickeho. Ještě než se Karl-Otto Koch dostal do Buchenwaldu, působil například v koncentračním táboře Sachsenhausen – již zde ho doprovázela Ilse. Nejvíce se však proslavil velením v Buchenwaldu – za něj tábor finančně vysoce prosperoval, SS vydělávalo za práci vězňů obrovské částky (samozřejmě se obohacovalo i na úkor zabavených cenností), vězňové pracovali totiž pro více než 100 různých společností okolo tábora. Známá otrocká práce byla i v kamenolomu poblíž tábora. Jeden z vězňů, kteří válku přežili, vzpomínal, jak je Koch v Buchenwaldu přivítal: „Takže teď jste tady, židovská prasata. Jakmile se jednou dostanete sem do tábora, není cesty ven. To si pamatujte – odsud se živí nedostanete.“ (Podobné přivítání, ač s narážkou na komíny od krematoria, se používalo běžně v Osvětimi.)

Odsouzení

Karl-Otto Koch se snažil zbohatnout na vězních sám, stejně jako jeho žena Ilse, podezřelé byly i jeho machinace s majetkem SS. To se vedení SS nelíbilo, a proto byl Karl-Otto Koch přeložen v lednu 1942 do Majdanku. V roce 1943 byl však při návratu do Výmaru sousedícího s Buchenwaldem zatčen, vyšetřován a později odsouzen k trestu smrti – krom neoprávněného obohacení mj. i za plánování vražd vězňů. Rozsudek byl nakonec vykonán až na konci války, 5. 4. 1945 byl zastřelen právě v koncentračním táboře Buchenwald.

ZOO u tábora Buchenwald

Manželé Kochovi se zasloužili v Buchenwaldu rovněž o to, že za koncentračním táborem Buchenwald byla postavena menší ZOO. Ta byla údajně věnována Hermannu Göringovi. ZOO byla za poplatek 1 marky přístupná i veřejnosti, mezi zvířaty byly například srnky, draví ptáci, ale i medvědi. Někteří vězňové pak po válce uváděli, že když byla ZOO pro veřejnost zavřená, dozorci SS s vědomím Karla-Otta Kocha házeli některé věžně medvědům.

Manželství s Ilse

Svou budoucí ženu Ilse potkal Karl-Otto Koch v roce 1935. To byl již čtvrtým rokem rozvedený a z prvního manželství měl syna Manfreda. S Ilse se vzali po dvou letech vztahu. V Buchenwaldu spolu obývali luxusní vilu Villa Koch a známý je také jejich blízký vztah ke psům. (Psi na vězně Ilse někdy sama štvala.) Ač jejich vztah nebyl úplně ideální (oba měli milostné poměry s jinými), měli spolu tři děti – v roce 1938 se jim narodil syn Artwin, v roce 1939 dcera Gisele, v roce 1940 pak ještě dcera Gudrun (ta ovšem zemřela po pár měsících). O děti se však často starala nevlastní sestra Karla-Otty, která po válce dokonce svědčila přímo proti Ilse. Syn Artwin a dcera Gisele jsou viděni s rodiči na mnoha dobových fotografiích. Artwin však spáchal v 60. letech sebevraždu, nedokázal se prý vyrovnat s tím, jací za války byli jeho rodiče.

Literatura

  • Bedürftig, Friedemann: Třetí říše a druhá větová válka 1933–1945, Praha 2002.
  • Kraus, Ota – Kulka, Erich: Továrna na smrt, Praha 1964.
  • Dronfield, Jeremy: Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi – Skutečný příběh, Brno 2019.

Externí odkazy