Ilse Kochová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ilse Kochová
Ilse Koch.png
Rodné jméno Margarete Ilse Köhler
Jiná jména Čarodějnice z Buchenwaldu
Narození 22. září 1906
Drážďany, Německé císařství
Úmrtí 1. září 1967
Aichach, Západní Německo
Národnost Německá
Známá jako Pověstná svojí brutalitou v koncentračních táborech Buchenwald a Majdanek. Manželka velitele tábora.
Politická strana Národně socialistická německá dělnická strana (od 1932)
Manžel(ka) Karl-Otto Koch
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ilse Kochová (22. září 1906 Drážďany1. září 1967 Aichach známá také jako Čarodějnice z Buchenwaldu) byla dozorkyně v koncentračních táborech známá především svojí krutostí a brutalitou. Ilse byla manželka Karla-Otto Kocha, velitele nacistických koncentračních táborů Buchenwald (1937-1941) a Majdanek (1941-1943). V roce 1947 se stala jednou z prvních prominentních nacistů souzených americkou armádou.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Ilsa Kochová před soudem v roce 1947

Ilse Kochová se narodila v Drážďanech jako dcera předáka v továrně. Vystudovala účetnictví a v tomtéž oboru také pracovala. V roce 1932 se stala členem NSDAP.

V roce 1936 začala pracovat jako dozorkyně v koncentračním táboře Sachsenhausen poblíž Berlína, kterému velel její snoubenec Karl-Otto Koch a ve stejném roce si jej vzala za manžela. V roce 1937 přijela do Buchenwaldu, když se její manžel stal velitelem tábora.

Válečné zločiny[editovat | editovat zdroj]

V Buchenwaldu se Ilse údajně zapojila do strašlivého experimentu, že si vybrala tetované vězně, aby byli zavražděni a získala tak kůži z jejich tetovaných částí těl.

V roce 1941 byl Karl-Otto Koch převelen do Lublinu, kde pomáhal založit koncentrační a vyhlazovací tábor Majdanek. Ilse Kochová zůstala v Buchenwaldu až do 24. srpna 1943, kdy byla spolu se svým manželem zatčena na základě příkazu Josefa von Waldeck-Pyrmonta, SS a policejního vůdce pro Výmar, který měl dozor nad Buchenwaldem. Obžaloby proti manželům Kochovým zahrnovaly soukromé obohacování, zpronevěru a vraždy vězňů, aby jim zabránili svědčit.

Ilse Kochová byla uvězněna až do roku 1944, kdy byla osvobozena z důvodu nedostatečných důkazů. Její manžel byl odsouzen k trestu smrti u soudu SS v Mnichově a byl popraven dne 5. dubna 1945 na dvoře tábora, kterému dříve velel. Kochová se vrátila ke své rodině do města Ludwigsburg, kde byla 30. června 1945 zatčena americkými úřady.

První soud[editovat | editovat zdroj]

Kochová a dalších 30 obžalovaných stanuli před americkým vojenským soudem v Dachau (generální vojenský soud pro soudní proces válečných zločinců) v roce 1947. Byla obviněna z účasti na vraždách v Buchenwaldu. Dne 19. srpna 1947 byla odsouzena k doživotnímu trestu za porušení válečných zákonů.

Snížení rozsudku[editovat | editovat zdroj]

Generál Lucius D. Clay byl dočasným vojenským guvernérem americké zóny v Německu a dne 8. června 1948 snížil rozsudek na čtyři roky výkonu trestu odnětí svobody poté, co si odpykala dva roky svého trestu na základě toho, že nebyly žádné přesvědčivé důkazy o tom, že vybírala tetované vězně k usmrcení, aby z nich získala tetované kůže, nebo že vlastnila nějaké předměty vyrobené z lidské kůže.

Druhý soud[editovat | editovat zdroj]

Pod tlakem veřejného mínění byla Kochová v roce 1949 znovu zatčena a souzena před západoněmeckým soudem. Slyšení bylo zahájeno dne 27. listopadu 1950 před okresním soudem v Augsburgu a trvalo sedm týdnů, během nichž bylo předvoláno 250 svědků, včetně 50 pro obhajobu. Čtyři svědkové pro obžalobu svědčili o tom, že viděli Kochovou vybírat tetované vězně, kteří pak byli zabiti, viděli nebo byli zapojeni do výroby stínidel na lampy z lidské kůže s tetováním. Od tohoto obvinění bylo upuštěno jelikož nebylo dokázáno, že předměty byly skutečně vyrobeny z lidské kůže.

Dne 15. ledna 1951 soud vydal svůj výrok za nepřítomnosti Kochové. Byla odsouzena z podněcování k vraždě, podněcování k pokusu o vraždu a podněcování k trestnému činu spáchání těžkého ublížení na zdraví. Dne 15. ledna 1951 byla odsouzena k doživotnímu vězení a trvalému propadnutí občanských práv.

Kochová podala odvolání k zrušení rozsudku, ale odvolání bylo 22. dubna 1952 zamítnuto Spolkovým soudním dvorem. Později podala několik žádostí o odpuštění, které byly odmítnuty bavorským ministerstvem spravedlnosti. Kochová protestovala proti jejímu rozsudku u Mezinárodní komise pro lidská práva.

Rodina a smrt[editovat | editovat zdroj]

Karl a Ilse Kochovi měli dva syny, z nichž jeden po válce spáchal sebevraždu, protože nemohl žít s hanbou zločinů svých rodičů.

Ilse Kochová se ve věku 60 let v ženském vězení v Aichachu oběsila.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ilse Koch na anglické Wikipedii.