Renato Dulbecco

Renato Dulbecco
Renato Dulbecco
	Renato Dulbecco (1966)
Narození	22. února 1914; Catanzaro, Italské království
Úmrtí	19. února 2012 (ve věku 97 let); La Jolla, Kalifornie, USA
Bydliště	La Jolla (do 2012); Spojené státy americké (1947–2012); Milán; Imperia
Alma mater	Turínská univerzita (do 1936)
Povolání	virolog a lékař
Zaměstnavatelé	Kalifornský technologický institut; Kalifornská univerzita v San Diegu; Projekt lidského genomu; Indianská univerzita
Ocenění	John Scott Medal (1958); AACR-G.H.A. Clowes Award for Outstanding Basic Cancer Research (1961); Cena Alberta Laskera za základní lékařský výzkum (1964); Cena Howarda Taylora Rickettse (1965); Paul-Ehrlich-und-Ludwig-Darmstaedter-Preis (1967); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Renato Dulbecco (22. únor 1914, Catanzaro – 19. únor 2012, La Jolla, Kalifornie) byl italsko-americký biolog a virolog. Roku 1975 získal Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství za objevy týkající se interakce mezi nádorovými viry a genetickým materiálem buňky.^[1]

Vystudoval lékařství na turínské univerzitě, jeho spolužáky zde byli další dva pozdější držitelé Nobelovy ceny, Salvador Luria a Rita Leviová-Montalciniová. Za druhé světové války bojoval v řadách italské armády ve Francii a na Východní frontě, ale po vstupu Němců do Itálie přešel k partyzánům a zapojil se do protifašistického odboje. Po osvobození se krátce věnoval politice, byl radním Turína, ale rychle se vrátil k vědě. Roku 1946 ho navštívil v Itálii Luria a přemluvil ho k odchodu do USA. Odešel tam roku 1947, pracoval nejprve v Luriově laboratoři v Indianě a posléze v týmu Maxe Delbrücka na California Institute of Technology.^[2]

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Renato Dulbecco na Wikimedia Commons

Reference

Šablona:Nositelé Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 1951–1975

[1] ttp://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=22118

[2] ttp://www.nobelprize.org/nobel_prizes/medicine/laureates/1975/dulbecco-bio.html

[1]

[2]