Remíza
Remíza je původem šachový termín, který znamená nerozhodný výsledek šachové partie, přeneseně také jiného sportovního zápolení. Pochází z francouzského slova remis, což je participium minulé od remettre (odložit, opustit).
V šachové partii
Při šachové partii může dojít k remíze:
- vzájemnou dohodou hráčů (jeden remízu nabídne a druhý přijme),
- patem,
- není-li na šachovnici materiál, který by mohl (i při špatné hře soupeře) vést k matu.
Hráč dále může reklamovat nerozhodný výsledek:
- při trojím opakování zcela stejné pozice (musí být na tahu stejný hráč a musí být stejné možnosti, např. právo rošády nebo právo braní mimochodem),
- pokud během posledních 50 tahů nebylo taženo pěšcem ani sebrán žádný kámen.
V obou případech je při turnajové hře nutno reklamovat remízu u rozhodčího ještě před provedením posledního tahu, jímž se pozice zopakuje potřetí, resp. se naplní padesát tahů.
Při turnajové hře dále může remíza nastat:
- překročili-li oba hráči časový limit na sehrání celé partie (tedy nikoli pouze průběžný časový limit na sehrání např. prvních 40 tahů) a není-li možné zjistit, který praporek spadl první,
- jestliže je hráč na tahu a na hodinách mu zbývá méně než 2 minuty a přivolaný rozhodčí uzná, že soupeř neusiluje o výhru normálními prostředky nebo že není možné vyhrát partii normálními prostředky.
Poznámka
Matematik Ian Stewart uvádí, že ukončení partie po 50 tazích nemusí být zcela korektní - za použití počítačů byly vytvořeny šachové koncovky, v nichž příprava k matu trvala déle než 50 tahů, aniž by byl sebrán kámen nebo taženo pěšcem.[1]
V jiných sportech
Vedle šachů se pojem remíza užívá k označení nerozhodného výsledku i v jiných hrách a sportech. Ve sportovním slangu se často pro remízu používá pojem plichta, znamená nerozhodně (rovnost při hře).[2] V předzápasových prognózách nebo v kursových nabídkách sázkových kanceláří bývá označována nulou nebo křížkem (X). Vítězství domácího týmu je značeno číslem 1 a výhra hostů číslem 2.
Reference
- ↑ STEWART, Ian. Jak rozkrájet dort a další matematické záhady. Praha: Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0235-2. Kapitola Nekonečné šachy, s. 81.
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1978. ISBN 80-04-23715-0.
Literatura
- PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9.
Externí odkazy
Slovníkové heslo remíza ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Plichta v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Pravidla šachu
