Fundació Joan Miró
| Fundació Joan Miró | |
|---|---|
 Budovy muzea | |
| Údaje o muzeu | |
| Stát |  Španělsko |
| Město | Barcelona |
| Adresa | Parc de Montjuïc s/n 08038 Barcelona |
| Pojmenováno po | Joan Miró |
| Založeno | otevřeno od června 1975 |
| Zaměření | sbírka děl Joana Miróa |
| Návštěvníci | 1 049 118 (v roce 2010) |
| Zeměpisné souřadnice | 41°22′7″ s. š., 2°9′36″ v. d. |
 | |
| Webové stránky | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fundació Joan Miró je barcelonské muzeum Joana Miróa věnované modernímu umění.
Budovy muzea stojí u paty Montjuïc, v blízkosti Museu Nacional d’Art de Catalunya. Uchovávají kolem 10.000 maleb, kreseb, soch, divadelních rekvizit a koberců Joana Miróa, od raných kreseb z roku 1901 až po pozdní velkoformátové malby. Na střešní terase jsou vystaveny sochy umělce. Kromě toho se zde pravidelně konají výstavy současného umění.
Základem sbírky byl velký dar Joana Pratse nadaci. Miró strávil nejdůležitější léta svého mládí v Barceloně. Přestože zbytek života žil hlavně v Palma de Mallorca, Paříži nebo v Mont-roig del Camp, zůstal Kataláncem a až do roku 1956 měl ateliér v barcelonském bytě svých rodičů. [1] Další umělcova díla lze nalézt na barcelonských veřejných místech. Druhé muzeum je v Cala Major, předměstí Palma de Mallorca; kdy zde na základě umělcova daru vznikla v roce 1981 Fundació Pilar i Joan Miró a Mallorca.
Stavba
Myšlenka muzea pochází od samotného Miróa. Stavba byla dokončena v roce 1975, architektem byl Miróův přítel Josep Lluís Sert (1909–1983), žák Le Corbusiera. Stavba má jasné, bílé, kubické tvary a středomořský styl a v letech 1986 a 2000 byla rozšířena. American Institute of Architects ji v roce 2002 ocenil Twenty-five Year Award.[2]
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fundació Joan Miró na Wikimedia Commons - Fundació Joan Miró
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fundació Joan Miró na německé Wikipedii.
- ↑ Andreas Vowinckel: Surrealismus und Kunst: Studien zu Ideengeschichte und Bedeutungswandel. Olms, 1989, S. 321, ISBN 3-487-07717-5.
- ↑ American Institute of Architects: Seznam vítězů
