Přeskočit na obsah

4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
4 měsíce, 3 týdny a 2 dny
Původní název4 luni, 3 săptămîni și 2 zile
Země původuRumunskoRumunsko Rumunsko
BelgieBelgie Belgie
Jazykrumunština
Délka113 min
Žánrdrama
RežieCristian Mungiu
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleAnamaria Marinca
Laura Vasiliu
Alexandru Potocean
Luminita Gheorghiu
ProdukceCristian Mungiu
Oleg Mutu
Výroba a distribuce
Premiéra17. května 2007
Produkční společnostMobra Films
Rozpočet 600 000
Tržby$ 9 834 937
OceněníEvropská filmová cena pro nejlepšího režiséra (2007)
Evropská filmová cena za nejlepší film (2007)
Zlatá palma (2007)
Cena asociace filmové kritiky Central Ohio (2008)
4 měsíce, 3 týdny a 2 dny na ČSFD, Kinoboxu, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (v rumunském originále 4 luni, 3 săptămîni și 2 zile) je rumunský film zabývající se tematikou potratů. Je prvním z filmové trilogie o životě ve »zlatých časech« Ceaușescova režimu.[1]

Děj se odehrává v komunistickém Rumunsku roku 1987 a pojednává o těhotné vysokoškolačce Găbițě, která se rozhodne pro potrat, a Otilii, její spolubydlící z kolejí; ta jí pomáhá v úsilí zbavit se outěžku.

Snímek byl oceněn Zlatou palmou na festivalu v Cannes v roce 2007.

  • Petr Fischer, Hospodářské noviny: Překážkou je až autentická doslovnost, zabírající prvou polovinu stopáže (intenzivní soustředění se na kulisy, zastiňující napětí kolem zákroku); tu zahání šťavnaté a nápaditě pojaté klaustrofobní scény z pokoje, kde se interruptor Pepe (originální Vlad Ivanov) chystá na výkon; vyznamenává se kamera, zabírající zapouštění interrupční sondy z Găbițina percepčního hlediska[p 1] – Laura Vasiliu ji, mírně roztřesenou a očima těkající, nemohla zahrát lépe. Nezaostává ani Anamaria Marinca v roli Otilie, jaté hrůzou (s až hitchcocovskou výmluvností) při pohledu na vyvržený zárodek[p 2]hotelové koupelně. Zato místo tiché katarze na konec si režisér Cristian Mungiu neodpustil vrstvení kontrastů (není maso jako maso, svatba versus potrat) a i jisté zintenzivňování scén. Příklad filmu z komunistické éry, který nemusí nutně pojednávat o podstatě tehdejšího režimu.[1]
  1. úhlu pohledu[1]
  2. Recenzent nesprávně psal o plodu[1]
  1. a b c d FISCHER, Petr. Hrůza tváří a ticha v interrupčním hororu. Kultura. Hospodářské noviny. Praha: Economia, 19. prosinec 2007, roč. LI, čís. 245, s. XI. Dostupné online [cit. 2021-07-05]. ISSN 0862-9587. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]