4 měsíce, 3 týdny a 2 dny
| 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny | |
|---|---|
| Původní název | 4 luni, 3 săptămîni și 2 zile |
| Země původu |  Rumunsko Belgie |
| Jazyk | rumunština |
| Délka | 113 min |
| Žánr | drama |
| Režie | Cristian Mungiu |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Anamaria Marinca Laura Vasiliu Alexandru Potocean Luminita Gheorghiu |
| Produkce | Cristian Mungiu Oleg Mutu |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 17. května 2007 |
| Produkční společnost | Mobra Films |
| Rozpočet | € 600 000 |
| Tržby | $ 9 834 937 |
| Ocenění | Evropská filmová cena pro nejlepšího režiséra (2007) Evropská filmová cena za nejlepší film (2007) Zlatá palma (2007) Cena asociace filmové kritiky Central Ohio (2008) |
| 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (v rumunském originále 4 luni, 3 săptămîni și 2 zile) je rumunský film zabývající se tematikou potratů. Je prvním z filmové trilogie o životě ve »zlatých časech« Ceaușescova režimu.[1]
Děj se odehrává v komunistickém Rumunsku roku 1987 a pojednává o těhotné vysokoškolačce Găbițě, která se rozhodne pro potrat, a Otilii, její spolubydlící z kolejí; ta jí pomáhá v úsilí zbavit se outěžku.
Snímek byl oceněn Zlatou palmou na festivalu v Cannes v roce 2007.
Kritika
[editovat | editovat zdroj]- Petr Fischer, Hospodářské noviny: Překážkou je až autentická doslovnost, zabírající prvou polovinu stopáže (intenzivní soustředění se na kulisy, zastiňující napětí kolem zákroku); tu zahání šťavnaté a nápaditě pojaté klaustrofobní scény z pokoje, kde se interruptor Pepe (originální Vlad Ivanov) chystá na výkon; vyznamenává se kamera, zabírající zapouštění interrupční sondy z Găbițina percepčního hlediska[p 1] – Laura Vasiliu ji, mírně roztřesenou a očima těkající, nemohla zahrát lépe. Nezaostává ani Anamaria Marinca v roli Otilie, jaté hrůzou (s až hitchcocovskou výmluvností) při pohledu na vyvržený zárodek[p 2] v hotelové koupelně. Zato místo tiché katarze na konec si režisér Cristian Mungiu neodpustil vrstvení kontrastů (není maso jako maso, svatba versus potrat) a i jisté zintenzivňování scén. Příklad filmu z komunistické éry, který nemusí nutně pojednávat o podstatě tehdejšího režimu.[1]
