Řecko-turecká válka (1897)
| Řecko-turecká válka (1897) | |||
|---|---|---|---|
 Obraz bitvy o Valestino | |||
| Trvání | 1897 | ||
| Místo | Řecko, především Epirus, Thesálie a Kréta | ||
| Výsledek | Osmanské vojenské vítězství - začlenění severní Thesálie do Osmanské říše[1] Řecké diplomatické vítězství - autonomie Kréty (díky zásahu evropských velmocí)[2][3] | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
„Ostuda roku 1897“ neboli řecko-turecká válka byla bitva o ostrov Kréta, která začala roku 1896 povstáním na Krétě.
Kréťané se proti nadvládě Turků pravidelně bouřili a toto povstání začalo roku 1896.[5] Pevninské Řecko a král Jiří I. Řecký podporovali povstání, posílali na Krétu zbraně a mnoho dobrovolníků tam odjíždělo, aby pomohli Kréťanům v boji proti turecké nadvládě. Tentýž rok se v Řecku konaly první novodobé LOH 1896. Řecko se cítilo mocné a nepřemožitelné a tak král Jiří I. Řecký poslal na Krétu svého syna, prince Jiřího, aby se zmocnil ostrova. Turci ovšem Krétu nechtěli dobrovolně vydat a tak probíhaly boje mezi posádkou prince Jiřího a Turky. Turecko se dovolávalo svých práv a žádalo Řeky, aby Krétu opustili. Řekové odmítli vzdát se Kréty a tak jim Turecko vyhlásilo válku.
Řecko mělo zastaralou armádu, staré vybavení, nedisciplinovanost a armádě chyběla praxe v boji – nebyli připraveni čelit vyspělé turecké armádě. V dubnu 1897 Turecko zaútočilo, Řekové neměli šanci ubránit se a proto Turecku nic nebránilo v postupu, řecká armáda musela ustupovat. Řecko zjistilo, že není nepřemožitelné a v květnu požádalo o příměří.
Za Řeky se přimluvilo Rusko a jenom díky němu nepřišlo Řecko o svá území, ale už se nevyhnulo placení reparací Turkům. Kréta se stala o něco málo více samostatnou. Tato válka měla neblahý dopad na řecké hospodářství – Velká Británie jako velmoc převzala řecké ministerstvo financí a dohlížela na splácení reparací Turecku. Ani pro společnost tato situace nevypadala dobře, mnoho Řeků opustilo své domovy a odešlo do zahraničí. Obyvatelstvo bylo natolik nespokojené, že se pokusilo o atentát na krále.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
První potyčky na hraničním přechodu Melouna -
Řecká jízda při bitvě o Farsalu -
Malba bitvy o Domekos -
Přestřelka mezi Řeky a Osmany u Rizomala
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Gyula Andrássy, Bismarck, Andrássy, and Their Successors, Houghton Mifflin, 1927, p. 273.
- ↑ Mehmed'in kanı ile kazandığını, değişmez kaderimiz !-barış masasında yine kaybetmiştik..., Cemal Kutay, Etniki Eterya'dan Günümüze Ege'nin Türk Kalma Savaşı, Boğaziçi Yayınları, 1980, p. 141. (turecky)
- ↑ Yunanistan'ın savaş meydanındaki yenilgisi ise Büyük Devletler sayesinde barış masasında zafere dönüşmüş, ilk defa Lozan müzakerelerinde aksi yaşanacak olan, Yunanistan'ın mağlubiyetlerle gelişme ve büyümesi bu savaş sonunda bir kez daha görülmüştür., M. Metin Hülagü, "1897 Osmanlı-Yunan Savaşı'nın Sosyal Siyasal ve Kültürel Sonuçları", in Güler Eren, Kemal Çiçek, Halil İnalcık, Cem Oğuz (ed.), Osmanlı, Cilt 2, Yeni Türkiye Yayınları, 1999, ISBN 975-6782-05-6, pp. 315-316. (turecky)
- ↑ a b Mehmet Uğur Ekinci: The Origins of the 1897 Ottoman-Greek War: A Diplomatic History Archivováno 27. 3. 2014 na Wayback Machine.. University Bilkent, Ankara 2006, strana 80.
- ↑ ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich, 1936. 652 s. Kapitola II., s. 130.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HRADEČNÝ, Pavel a kol.. Dějiny Řecka. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-192-1.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Řecko-turecká válka na Wikimedia Commons
