Řád svaté Alžběty (Bavorsko)
| Řád svaté Alžběty | |
|---|---|
| St. Elisabethenorden | |
| |
Uděluje   Bavorské kurfiřtství a Bavorské království | |
| Typ | dámský řád (od roku 1918 dynastický řád) |
| Založeno | 18. října 1766 |
| Stát | .svg){kind=small} Bavorské kurfiřtství Bavorské království
|
| Dynastie | .png){kind=small} Wittelsbachové
|
| Náboženská příslušnost | katolická církev |
| Status | nadále udílen jako dynastický řád |
| Zakladatel | Alžběta Augusta Wittelsbašská |
| Třídy | velmistryně dáma speciální třídy dáma I. třídy dáma II. třídy |
| Ostatní vyznamenání | |
| Ekvivalentní | Královský řád svatého Jiří za obranu Neposkvrněného početí |
| |
Řád svaté Alžběty (německy: St. Elisabethenorden) byl bavorský čistě ženský rytířský a charitativní řád.[1] Založen byl manželkou falckého kurfiřta Alžbětou Augustou Wittelsbašskou roku 1766. Později byl přejat do soustavy bavorských řádů a po pádu bavorské monarchie v roce 1918 je nadále udílen jako dynastický řád Wittelsbachů.
Historie a pravidla udílení[editovat | editovat zdroj]
Řád dne 18. října 1766 založila první manželka falckého kurfiřta Karla Teodora, Alžběta Augusta Wittelsbašská. Řád byl založen na počest její patronky a jmenovkyně svaté Alžběty, jako výhradně dámský řád a čistě charitativní instituce pro chudé. Založení řádu bylo potvrzeno papežem Klementem XII. dne 31. ledna 1767.[2] Prvních sedm dam bylo do řádu slavnostně přijato na zámku Mannheim 26. března téhož roku.[3] Ke vstupu do řádu bylo nutné doložit svůj šlechtický původ minimálně šestnácti praprarodiči šlechtického původu. Podmínkou také bylo katolické vyznání. Velmistryně řádu byla oprávněna nominovat na členství v řádu neomezený počet dam z knížecích domů a ze svého vlastního dvora. Dále mohla nominovat až šest dalších vdaných či ovdovělých šlechtičen.[1][4] Tyto nominace se konaly buď na Velikonoce nebo 19. listopadu na Den svaté Alžběty.[2][4] Za vstup do řádu se platil poplatek ve výši čtyř dukátů.
Po spojení Falckého a Bavorského kurfiřtství, byl řád novým duálním státem převzat a začleněn do bavorských řádů.[1][5] Po smrti zakladatelky a první velmistryně v roce 1794 přešel titul velmistryně řádu na Marii Amálii Saskou, která byla manželkou předpokládaného budoucího kurfiřta Karla II. Augusta. Ten však ještě před převzetím vlády roku 1795 zemřel a řád tak ztratil na svém významu. Až v roce 1873 jej reorganizovala bavorská královna Marie Tereza Rakouská-Este, která také dodala řádu na vážnosti. Zmírnily se také podmínky pro vstup do řádu. Nadále stačilo prokázat osm prarodičů šlechtického původu, z nichž každý musel patřit k šlechtické dynastii staré minimálně 300 let. Bavorské dámy při vstupu řádu platily 500 zlatých a cizinky 1000 zlatých. Bavorské šlechtičny se i nadále stávaly řádnými dámami, kdežto cizinky byly pouze dámami čestnými.[4]
Pád bavorské monarchie na podzim 1918 řád neovlivnil. Podle Wittelsbachů bylo toto vyznamenání řádem dynastickým a i nadále je udílen hlavou Wittelsbachů a nepodléhá tak kontrole Bavorska.[6]
Třídy[editovat | editovat zdroj]
Řád měl čtyři třídy:[2]
- velmistryně
- dáma speciální třídy
- dáma I. třídy
- dáma II. třídy
Insignie[editovat | editovat zdroj]
Řádový odznak má tvar zlatého bíle smaltovaného kříže. Uprostřed je kulatý medailon. Na přední straně je v medailonu vyobrazena svatá Alžběta Durynská rozdávající almužnu. Na zadní straně je monogram zakladatelky řádu. Ke stuze byl odznak připojen pomocí přechodového prvku v podobě královské koruny.[2][6]
Stuha je modrá s širokými červenými pruhy lemujícími oba okraje.[2][7]
Řád se nosil na stuze uvázané do mašle nalevo na hrudi.[7] Jeho nošení na veřejnosti bylo zpočátku povinné, pod pokutou jednoho dukátu za nedodržení tohoto pravidla.[2]
-
Portrét zakladatelky řádu Alžběty Augusty Wittelbašské -
Portrét Josépine de Beauharnais mladší s insigniemi Řádu svaté Alžběty a Řádu hvězdového kříže -
Portrét bavorské královny Karolíny Frederiky Vilemíny Bádenské s insignií Řádu svaté Alžběty -
Portrét Evženie Leuchtenberské s insignií Řádu svaté Alžběty -
Portrét Amálie Zweibrückensko-Birkenfeldské s insignií Řádu svaté Alžběty
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku St. Elisabethenorden na německé Wikipedii.
- ↑ a b c COULON, Ludwig von. Die Ritterorden, Ehrenverdienstzeichen, sowie die Orden adeliger Damen im Königreiche Bayern .... [s.l.]: [s.n.], 1838. 198 s. (německy)
- ↑ a b c d e f Tagore, Rajah Sir Sourindro Mohun. The Orders of Knighthood, British and Foreign. Calcutta, India: The Catholic Orphan Press, 1884
- ↑ Kurtz-gefaßte historische Nachrichten zum Behuf der neuern europäischen Begebenheiten, Band 59, s. 359, Regensburg, 1767
- ↑ a b c DESTOUCHES, Ernst von. Geschichte des Königlich-Bayerischen St.-Elisabethen-Ordens. [s.l.]: [s.n.], 1873. 56 s. (německy)
- ↑ DIEMEL, Christa. Adelige Frauen im bürgerlichen Jahrhundert: Hofdamen, Stiftsdamen, Salondamen 1800-1870. [s.l.]: FISCHER Digital 300 s. ISBN 978-3-10-560094-8. (německy)
- ↑ a b KLENAU, Arnhard. Orden in Deutschland und Österreich. Band II: Deutsche Staaten (1806–1918). Teil I: Anhalt–Hannover. Svazek 2. Offenbach: [s.n.], 2008. 220 s. ISBN 3-937064-13-3, ISBN 3-937064-14-1. OCLC 881634274 S. 146–149.
- ↑ a b JÄGER, Wolfgang. Geographisch-historisch-statistisches Zeitungs-Lexikon: R-Z : Nebst den Zusätzen und Berichtigungen. Dritter Theil. [s.l.]: bey Ernst Christoph Grattenauer 1072 s. (německy)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GRITZNER, Maximilian. Handbuch der Ritter- und Verdienstorden aller Kulturstaaten der Welt. Lipsko: [s.n.], 1893. Dostupné online. S. 36.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Řád svaté Alžběty na Wikimedia Commons
