Přeskočit na obsah

Čang Sün (tchangský vojevůdce)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čang Sün
Narození709
Úmrtí24. listopadu 757 (ve věku 47–48 let)
Příčina úmrtípoprava stětím
Povolánístátní úředník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čang Sün (čínsky pchin-jinem Zhāng Xún, znaky zjednodušené 张巡, tradiční 張巡; 70924. listopadu 757)[1] byl čínský úředník a vojenský velitel působící v říši Tchang. Roku 757 se během povstání An Lu-šana vyznamenal jako velitel města Suej-jang, s přestávkami obléhaného povstalci od února do konce listopadu 757. Postalci město dobyli, Čang Süna zajali a popravili. Tchangskou vládou byl prohlášen za jednoho z vynikajících hrdinů bojů, vzor věrnosti říši, ochotný prospěchu státu obětovat vše, i vlastní život.

Čang Sün se narodil roku 709,[1] pocházel z nevýznamné rodiny. Jeho starší bratr byl vyšetřujícím cenzorem.[2] Byl vysoký s impozantním knírem a vousem, vzdělaný, s výbornou pamětí. Roku 736 složil úřednické zkoušky a získal hodnost ťin-š’. Poté sloužil v domácnosti následníka trůnu, následně jako okresní správce v Čching-che v Che-peji a pak v Čen-jüanu v komandérii Čchiao (dnes v prefektuře Po-čou v An-chueji).[3] Při výkonu úředních funkcí projevoval silný smysl pro spravedlnost a ostře vystupoval proti korupci.[2]

Po vypuknutí povstání An Lu-šana v prosinci 755 naverboval ve svém okresu několik tisíc mužů domobrany a s tisícovkou nejlepších z nich posílil obranu města Jung-čchiou ohroženého povstalci.[4] Jung-čchiou bylo první opevněné město na Velkém kanálu, které bránilo rebelům v postupu na jihovýchod, za ním stálo Siang-i, pak Ning-ling a Suej-jang. Čang Sün s dalšími tchangskými oddíly bránil Jung-čchiou do konce roku 756. Začátkem roku 757 pod tlakem povstalců ustoupili do Ning-lingu a vzápětí až do Suej-jangu.[2]

Po příchodu tisícovky Čangových mužů měla posádka Suej-jangu 6800 vojáků. Místní guvernér Sü Jüan postoupil Čangovi velení. V únoru 757 na město zaútočili povstalci, byli odraženi, nicméně v dubnu se vrátili a dva měsíce město neúspěšně obléhali.[5] Čang byl za odměnu v první polovině roku 757 povýšen na zástupce náčelníka cenzorátu s hlavní pátou úřední hodností (5a, dosud měl jako okresní správce vyšší vedlejší šestou hodnost, 6b1), fakticky však úřad nevykonával.[5] Povstalci opět město obléhali od 26. července. Město mělo při zahájení obležení jen malé zásoby, které záhy došly, Čangovi muži museli proto jíst papír, kůru stromů a čajové lístky. Poté, co rostlinná potrava došla, snědli své koně, pak chytali a jedli krysy a ptáky. Nakonec Čang rozhodl že snědí civilisty. Nejdříve ženy,[6] (jako první zabil, uvařil a nabídl vojákům svou oblíbenou konkubínu)[7] a když ženy došly, tak starce a chlapce. Během obležení tak zahynulo několik desítek tisíc lidí, podle různých tchangských historiků z původních cca 60 tisíc lidí ve městě jich zemřelo 20 až 30, nebo 30, nebo 30 až 40 tisíc.[8] Povstalci nakonec 24. listopadu 757 město dobyli, Čang padl do zajetí a byl popraven. Tři dny po pádu města k němu dorazila tchangská armáda jdoucí mu na pomoc.[5] Povstalci se stáhli zpět na sever, protože hlavní tchangské síly mezitím osvobodily obě metropole, Čchang-an (koncem listopadu) a Luo-jang (začátkem prosince).[9]

Jako hrdina, který padl ve službě státu, měl nárok na posmrtné ocenění, nicméně při osvobození města vyšel najevo kanibalismus, a to nikoliv jednotlivé akce zoufalých lidí, nýbrž záměrné organizované jednání přikázané Čangem.[10] Organizovaný kanibalismus nebyl v tchangské době neznámý, například začátkem 7. století jeden z protisuejských povstalců, Ču Cchan, své vojsko živil dětmi a ženami z ovládaných krajů. Pro vzdělance a úředníky to bylo důkazem jeho zločinné povahy a neoprávněnosti jeho nároků; u jinak vynikajícího provládního generála byl ale kanibalismus problém a někteří tchanští hodnostáři proto vyznamenání Čang Süna odmítli. Naopak skupina mladších úředníků se postavila na jeho obranu.[8]

Zachovalo se podání Čang Sünova přítele Li Chana (ťin-š’ roku 757, zemřel kolem roku 770),[11] který argumentoval, že Čang nezamýšlel zavedení kanibalismu ze zlé vůle, ale byl k němu dotlačen okolnostmi, kdy jeho město zůstalo měsíce v obležení bez pomoci ostatních tchangských armád; že jeho úporná obrana města povstalcům znemožnila postup podél řeky Chuaj na dolní tok Jang-c’-ťiang, čímž odvrátil obsazení tamního bohatého regionu nedotčeného válkou rebely, podstatné posílení povstalců a následnou pravděpodobnou porážku tchangského režimu. Poslední důvod, proč by podle Li Chana měl být Čang vyznamenán, byla jeho věrnost státu a dynastii, které obětoval i vlastní život, v kontrastu k mnohým hodnostářům a úředníkům, kteří před splněním závazků vůči státu dávali přednost zachování života svého a svých blízkých.[12]

Čangovi obhájci vládu přesvědčili, takže byl zařazen mezi hrdiny, které císař Su-cung začátkem roku 758 posmrtně odměnil úřady a vyznamenáními.[8] Mezi vynikající a zasloužilé generály a vzor loajality byl řazen i následujícími tchangskými panovníky. Jeho syn odměnou za zásluhy svého otce roku 791 obdržel úřad okresního správce, poct a odměn se Čang Sünovi a jeho potomkům opakovaně dostávalo i v průběhu 9. století.[13]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b GRAFF, David A. Meritorious Cannibal: Chang Hsün's Defense of Sui-yang and the Exaltation of Loyalty in an Age of Rebellion. Asia Major THIRD SERIES. 1995, roč. 8, čís. 1, s. 1–17, na s. 1–2. [Dále jen Graff]. (anglicky) 
  2. a b c Graff (1995), s. 4.
  3. Graff (1995), s. 3.
  4. Graff (1995)5, s. 3.
  5. a b c Graff (1995), s. 5.
  6. Graff (1995), s. 6.
  7. Graff (1995), s. 13.
  8. a b c Graff (1995), s. 7–8.
  9. GRAFF, David Andrew. Medieval Chinese Warfare, 300–900. New York, London: Routledge, 2002. Dostupné online. ISBN 0-415-23954-0. S. 221. (anglicky) 
  10. Graff (1995), s. 5–6.
  11. Graff (1995), s. 9.
  12. Graff (1995), s. 10–13.
  13. Graff (1995), s. 1–2.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GRAFF, David A. Meritorious Cannibal: Chang Hsün's Defense of Sui-yang and the Exaltation of Loyalty in an Age of Rebellion. Asia Major THIRD SERIES. 1995, roč. 8, čís. 1, s. 1–17. (anglicky)