Židovská pořádková služba
Židovská pořádková služba (německy Jüdischer Ordnungsdienst), také známá pod názvem Židovská policie byla pomocná policejní jednotka vytvořená Judenratem (židovskou radou) v židovských ghettech v druhé světové válce a podléhající nacistickým rozkazům.
Členové pořádkové služby neměli oficiální uniformy, často nosili pouze identifikační pásku na rukávě a nebylo jim povoleno držet střelné zbraně. Primárně byli Němci využíváni k zabezpečení deportací ostatních Židů do koncentračních táborů.
Do pořádkové policie byli vybíráni jedinci, kteří měli obvykle malé vazby s komunitami, na které dohlíželi (to platilo zvláště po začátku deportací do koncentračních táborů) a na které tedy bylo spolehnutí, že budou poslouchat německé rozkazy. Prvním velitelem policie ve varšavském ghettu byl Józef Szeryński, polsko-židovský policejní plukovník a konvertita ke křesťanství. Změnil si jméno ze Szenkman na Szeryński a rozvinul se u něj antisemitický postoj. Přežil atentát provedený členem Židovské policie Jisra'elem Kanalem. V ghettech, ve kterých Judenrat odporoval německým rozkazům (jako například v Lucku), byla Židovská policie často používána k ovládnutí Judenratu, nebo k jeho nahrazení.
Jedna z největších policejních jednotek byla ve Varšavském ghettu, kde Pořádková služba čítala na zhruba 2500 mužů. V Lodžském ghettu jich bylo kolem 1200 a v Lvovském ghettu 500. Polsko-židovský historik a archivář varšavského ghetta Emanuel Ringelblum popsal krutost policie jako
| „ | …několikanásobně větší, než Němců, Ukrajinců, či Lotyšů. | “ |
| — [1] | ||
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jewish Ghetto Police na anglické Wikipedii.
