Ženy na Ukrajině

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ukrajinské ženy v kroji (40. léta 20. století)

Ženy na Ukrajině mají stejná ústavní práva jako muži v hospodářské, politické, kulturní a sociální oblasti, stejně jako v rodině. Ženy dostávají nižší platy a mají omezené možnosti kariérního postupu.

Většina z přibližně 45 procent ukrajinské populace (45 milionů[1]), která trpí násilím – fyzickým, sexuálním nebo duševním – jsou ženy.[2]

Historie feminismu na Ukrajině[editovat | editovat zdroj]

Historie Ukrajiny v posledních dvou stoletích je úzce spjata s dějinami Ruského impéria a později Sovětského svazu. Ukrajina získala nezávislost v roce 1991 a nyní je státem s více než 40 miliony obyvatel, z nichž většina jsou ortodoxní křesťané; 70 % populace žije ve městech.[3]

Jedna z největších feministických organizací v Evropě byla založena během 20. let 20. století na západní Ukrajině nebo v Haliči.[4] Organizace se jmenovala Ukrajinský svaz žen a vedla ji Milena Rudnytska.[5] Během sovětské éry byl feminismus klasifikován jako buržoazní ideologie, tedy kontrarevoluční a antisovětská.[6] Občanská společnost a feminismus v sovětských dobách prakticky neexistovaly. Po nezávislosti Ukrajiny v roce 1991 začalo zakořeňovat feministické hnutí.[6]

Od roku 2010 bylo na Ukrajině aktivních několik skupin za práva žen[7][8][9] včetně Feminist Ofenzyva[10] a Ukrajinské unie žen.[11] FEMEN, nejaktivnější skupina za práva žen v Kyjevě, byla oficiálně uzavřena v roce 2013. Organizace opustila Ukrajinu, protože se vedení bálo „o své životy a svobodu.“[12][13][14]

Během války na Donbasu, která začala v roce 2014, se podle Oksany Potapové, feministky a mírotvorné výzkumnice a aktivistky, která vytvořila nevládní organizaci Theater for Dialogue, rozvinulo „obrovské dobrovolnické hnutí žen organizujících humanitární akce a komunitní dialog“ na podporu ženského dobrovolnického hnutí.[15]

Násilí proti ženám[editovat | editovat zdroj]

Přibližně 45 procent ukrajinské populace (45 milionů) trpí násilím – fyzickým, sexuálním nebo duševním – a většinu z nich tvoří ženy.[2] Ženy z ulice jsou nejzranitelnější kategorií; asi 40 procent z nich trpí sexuálním násilím, přičemž 25 procent je mladších 18 let.[2] V roce 2001 Ukrajina přijala zákon o domácím násilí (prevence) z roku 2001. Článek 173-2 ukrajinského zákoníku o správních deliktech se rovněž zabývá „násilím na rodině“. Nuzhat Ehsan, zástupce Populačního fondu OSN na Ukrajině, v únoru 2013 prohlásil: „Ukrajina má skutečně nepřijatelnou úroveň násilí, hlavně ze strany mužů a hlavně kvůli vysoké míře konzumace alkoholu“. Vyčítal také mezery v legislativě, které přispívají k problému domácího násilí: „Můžete se dopustit násilí na ženách, a přesto, pokud jste vysoce postavený úředník nebo z vysoce postavené úřední rodiny, může vám to projít.“[2]

Ženská pracovní síla[editovat | editovat zdroj]

Ženy tvoří 54 % populace Ukrajiny a 47,4 % její pracovní síly.[16] Více než 60 % všech ukrajinských žen má vyšší vzdělání (střední školu a vyšší). Míra nezaměstnanosti žen je však ve srovnání s muži se stejným vzděláním velmi vysoká (80 % všech nezaměstnaných na Ukrajině tvoří ženy), nemluvě o rozsáhlé skryté nezaměstnanosti žen.

Pracovní právo stanoví právní rovnost mužů a žen, včetně stejné odměny za stejnou práci, což je zásada, která byla obecně dodržována. Odvětví, v nichž dominovaly pracovnice, však měla nejnižší relativní mzdy a byla to odvětví, která byla s největší pravděpodobností postižena nedoplatky mezd. Důchodový věk se postupně zvyšuje, do roku 2021 na 60 let pro ženy a 62 let pro muže-státní zaměstnance (původní věk byl 55 pro ženy a 60 pro muže).[17] Objevily se zprávy o tom, že někteří zaměstnavatelé odmítali zaměstnat mladší ženy, které by mohly otěhotnět, nebo ženy starší 35 let. Ženy také dostávaly nižší platy a měly omezené možnosti kariérního postupu. Jen málo žen zastávalo vrcholové manažerské pozice ve vládě nebo ve státním či soukromém průmyslu.[18][19]

Ženy v ukrajinském byznysu[editovat | editovat zdroj]

Ženy vydělávají v průměru o 30 % méně než muži na podobných pozicích.[20] Asi 50 % všech podniků bez zaměstnanců je vlastněno ženami. Podniky s 1 až 5 zaměstnanci jsou z 27 % vlastněny ženami. Podniky s méně než 50 zaměstnanci jsou z 30 % vlastněny ženami. Tato čísla jsou podobná jako v jiných západních ekonomikách. Ženy mají tendenci vést malé podniky v maloobchodě, velkoobchodě a pohostinství.[21] 2 % velkých společností jsou vedeny ženami. V roce 2008 byla míra účasti žen na pracovním trhu (LPR) přibližně 62 %.[22]

Ženy v ukrajinské politice[editovat | editovat zdroj]

V ukrajinských parlamentních volbách v roce 2019 bylo do parlamentu zvoleno 87 žen, což je rekord na Ukrajině, 20,52 % z celkového počtu poslanců.[23] Ve volbách asi 50 % zvolených poslanců Hlasu byly ženy, 37 % zvolených poslanců Evropské solidarity byly ženy; nejméně míst pro ženy bylo v Opoziční platformě - Pro život s 11,4 %.[23] V roce 2014 tvořily ženy asi 12,1 % Nejvyšší rady (ukrajinského parlamentu).[24] Od parlamentních voleb 2014 do voleb 2019 se tento počet zvýšil na 53, tedy 12,6 %.[23] Procento poslankyň v jednotlivých volbách kolísá.[20][25][26] Ze 47 žen zvolených do parlamentu v roce 2014 toho pouze 2 dosáhly vítězstvím ve volebním obvodu (volby používaly smíšený volební systém s 53,2 % poslanců zvoleno na stranických kandidátkách a 46,8 % ve 198 volebních obvodech[27]). V roce 2019 získalo křeslo ve volebním obvodu 26 žen.[23] V parlamentu zvoleném v ukrajinských parlamentních volbách v roce 2012 ženy tvořily 9,9 %.[25][28] V prvních parlamentních volbách, konaných po ukrajinské nezávislosti v roce 1991, v roce 1994 bylo zvoleno pouze 11 žen (2,3 % parlamentu).[25][29] Výzkum Ukrajinské Pravdy zveřejněný 12. listopadu 2014 odhalil, že celosvětově v průměru 22 % parlamentu tvoří ženy, zatímco v zemích Evropské unie je to 25 %.[30] Podle studie (zveřejněné 1. listopadu 2014) Meziparlamentní unie je Ukrajina na 112. místě mezi 189 zeměmi, pokud jde o politické zastoupení žen v parlamentu.[29] Zákony k opětovnému zavedení kvóty pro ženy v parlamentu ze sovětské éry (30 % nebo 35 %[26]) byly projednávány v parlamentu, ale nebyly schváleny.[25]

Ženy v ukrajinské armádě[editovat | editovat zdroj]

Ženy na Ukrajině mohou vstoupit do armády[31], ale historicky to bylo omezeno na nebojové role: zdravotníčka, kuchařka, účetní atd.[32] Od července 2016 začaly ukrajinské vojenské síly dovolovat ženám účastnit se rolí bojovníků, včetně, ale nejen, kulometčíka, vojenského průzkumníka a odstřelovače.[32]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Women in Ukraine na anglické Wikipedii.

  1. Ukraine country profile. BBC News. 2022-03-01. Dostupné online [cit. 2022-03-10]. (anglicky) 
  2. a b c d Kyivans join global rally to end violence against women - Feb. 14, 2013. KyivPost [online]. 2013-02-14 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  3. Ukraine. [s.l.]: Central Intelligence Agency Dostupné online. (anglicky) 
  4. Галицькі феміністки 1930-х: нацистське “Кухня-Церква-Діти” не для нас. Історична правда [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  5. ЛЬВІВСЬКА ГАЗЕТА | Львівські феміністки. Мілена Рудницька. web.archive.org [online]. 2007-12-09 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  6. a b Biographical dictionary of women's movements and feminisms in Central, Eastern, and South Eastern Europe : 19th and 20th centuries. 1. vyd. New York: Central European University Press 1 online resource (1 volume) s. Dostupné online. ISBN 1-4237-4938-3, ISBN 978-1-4237-4938-7. OCLC 63197522 
  7. Women accuse Ukraine's Azarov of discrimination - Apr. 01, 2010. KyivPost [online]. 2010-04-01 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  8. New Feminist Offensive aims to lift women - Mar. 22, 2012. KyivPost [online]. 2012-03-22 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  9. Feminine Femen targets 'sexpats' - Sep. 25, 2008. KyivPost [online]. 2008-09-24 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  10. Аборти в Україні: право на вибір чи право на життя?. BBC News Україна [online]. 2012-05-24 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  11. BOLES, Janet K. Historical dictionary of feminism. 2. vyd. Lanham, Md.: Scarecrow Press xliii, 437 pages s. Dostupné online. ISBN 0-8108-4946-1, ISBN 978-0-8108-4946-4. OCLC 54006509 
  12. У колишньому офісі Femen відкрили книжкову крамницю. Українська правда [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  13. Активістки Femen втекли з України. Українська правда [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  14. Femen закриє офіс в Україні, але діяльність не припинить. Українська правда [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  15. OSCE Networking Platform for Women Leaders including Peacebuilders and Mediators. www.osce.org [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Labor force, female (% of total labor force) | Data. data.worldbank.org [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  17. Рада приняла пенсионную реформу, повышающую пенсионный возраст. РИА Новости [online]. 20110708T0234 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (rusky) 
  18. DEPARTMENT OF STATE. THE OFFICE OF ELECTRONIC INFORMATION, Bureau of Public Affairs. Ukraine. 2001-2009.state.gov [online]. 2008-03-11 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. A modern slave's brutal odyssey. news.bbc.co.uk. 2004-11-03. Dostupné online [cit. 2022-03-10]. (anglicky) 
  20. a b On Women’s Day, struggle for equality remains - Mar. 08, 2012. KyivPost [online]. 2012-03-08 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  21. New perspectives on women entrepreneurs. Greenwich, Conn.: Information Age Pub 1 online resource (xv, 279 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-60752-701-5, ISBN 1-60752-701-4. OCLC 795566266 
  22. Ukraine - An Overview of Women's Work, Minimum Wages and Employment. wageindicator.org [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  23. a b c d У новій Раді зросла кількість жінок-депутатів. Українська правда [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  24. Портрет нового нардепа. Рада обновится более чем на 80%, помолодеет и в ней станет больше женщин. ТСН.ua [online]. 2019-07-25 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (rusky) 
  25. a b c d PHILLIPS, Sarah D. Women's social activism in the new Ukraine : development and the politics of differentiation. Bloomington: Indiana University Press 1 online resource (xvi, 206 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-253-00035-4, ISBN 0-253-00035-1. OCLC 298668009 
  26. a b Central and East European politics : from communism to democracy. 2. vyd. Lanham, Md.: Rowman & Littlefield Publishers 1 online resource (xiii, 418 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-7425-6735-1, ISBN 0-7425-6735-4. OCLC 694791367 
  27. Parliamentary elections not to be held at nine constituencies in Donetsk region and six constituencies in Luhansk region - CEC. Interfax-Ukraine [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Too few women in the Ukrainian parliament - Dec. 14, 2012. KyivPost [online]. 2012-12-14 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  29. a b Parliament has record number of women - Dec. 11, 2014. KyivPost [online]. 2014-12-11 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  30. У новій Верховній Раді найбільше жінок за всю історію - КВУ. Українська правда [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  31. Women in the military by country. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 1076268667. 
  32. a b Country Policy and Information Note: Ukraine: Military service. www.justice.gov [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]